Tento článek je určen těm, kteří by snad uvažovali o studiu novořečtiny. Možná se nechali okouzlit bílými domečky na modrém obzoru, možná nějakým mladým Řekem…
Řecké písmo
Jestli už jste byli alespoň jednou v Řecku, tušíte, že první překážka, kterou budete muset zdolat je písmo. Tady Vám není mnoho pomoci, musíte se do toho opřít. Kdo dával pozor v hodinách matematiky a fyziky, má několik písmenek zadarmo. My ostatní se to však musíme naučit. Řeckou alfabetu (jak se této abecedě říká podle prvních písmen alfa a beta) najdete v každém slovníku, v každé učebnici. Můžete například začít slovy, která jsou tak nějak většině jazyků společná: το σαξοφώνο (saksofóno – saxofon), η μπανάνα (banána – banán), το βαγόνι (vagóni – vagón), το βιολί (violí – viola, housle), ο καφές (kafés – káva), το τούνελ (túnel – tunel) nebo s malinkou změnou ο ωκεανός (okeanos – oceán), το κέντρο (k´éntro – centrum) a spousta dalších slov (více příkladů najdete zde). Často jsou to výpůjčky z velkých světových jazyků, ale často se také jedná o slova, která dalším jazykům dala stará řečtina.
O to více nás matou taková slova jako το ασθενοφόρο (asthenofóro – ambulance, sanitka), η αστυνομία (astinomía – policie), το αυτοκίνητο (aftokívito – auto), το ξενοδοχείο (ksenodochío – hotel), ο υπολογιστής (ipolojistís – počítač). Ksakru! Řeknete si, vždyť tohle jsou přece slova, která jsou v každém normálním jazyce mezinárodně srozumitelná. Ano, ale Řekové dali přednost nosočistopleně… Hotel je nádoba pro cizince, tedy cizinconádoba (ξενο+δοχείο). Tedy… v nové řečtině to tak lze interpretovat (a v Řecku jsem se s takovým vysvětlením setkala), nicméně ten výraz samozřejmě souvisí se starořeckým slovem δοχή (dochí – přijetí, pohoštení). Takže jsme u cizincopřijetí, to už zní lépe. Pak tu máme samopohyb (αυτο+κίνητο), chorobovoziče (ασθενο+φόρο) nebo městská pravidla (αστυ+νομία) … Tato slova většinou pocházejí z období purismu, to znamená očišťování jazyka. Řečtina podobně jako většina menších evropských jazyků pocítila v určitou dobu potřebu zbavit se všech těch slov svých invazorů. My se bránili němčině, Řekové především turečtině. Anebo těmito novotvary předcházejí odevšad útočícím anglicismům, například slovem υπολογιστής úplně stejně jako my tím naším „počítačem“.
Učebnice
Dříve či později se začnete ptát po nějaké učebnici. Úplné začátky se samozřejmě dají zvládnout s abecedou (rozuměj alfabetou) okopírovanou ze slovníku kamaráda, který byl v Řecku jednou na dovolené. Pak se možná najde nějaká ta amatérská lekce na internetu a první krůčky na youtube. Ale budete mít stále více a více otázek. Když budeme vycházet pouze z českého trhu, máme tu jen několik málo možností:
- Základní kurz novořeckého jazyka, který vyšel před několika lety na Masarykově Univerzitě, kde má obor grecistika (tedy řecká filologie) tradičně nejlepší postavení. Tato učebnice představuje původní brněnská skripta. Takže musíte sami posoudit, jestli pojmy jako labiály nebo aorist vám učení zjednoduší (což by asi platilo v případě, že máte lingvistické nebo filologické vzdělání) nebo naopak zkomplikují.
- Nebojte se novořečtiny je sympatická příručka se slibným názvem, nicméně se jedná o přehled gramatiky novořečtiny, a to poměrně podrobný. Určitě si ji kupte, budete do ní často nahlížet. Ale učit se podle ní nemůžete.
- Pojďme si povídat řecky je kniha, kterou jsem napsala já. Byť nese ještě moje dívčí jméno, jsem to pořád já (i když manželství člověka změní…) Tahle knížka byla napsána jako protipól těm dvěma předcházejícím knihám. Těch knih, a zejména jejich autorů, si moc vážím, a sama jsem se z nich řecky naučila, ale postupně jsem viděla, že pro studenty a především zájemce z řad širší veřejnosti (delegáti a delegátky, turisté plus všichni ti v Řecku zamilovaní) jsou těžko stravitelné, a tak jsem se zcela nevědecky a nefilologicky snažila vypreparovat z řečtiny pouze to, co člověk opravdu potřebuje pro komunikaci v Řecku. S minimem tabulek, s minimem odborných pojmů při vysvětlování, a se zaměřením na konverzaci.
Z cizích knih, které jsou u nás snadno dostupné, jmenujme dvě:
- Epikinoníste eliniká (Komunikujte řecky), tu lze zakoupit na internetu, najdete ji na stránkách reckykoutek.cz, tři díly, jeden vás vyjde kolem pěti set korun. Zásadní nevýhoda – kniha je pouze v řečtině, takže bez učitele si s ní neporadíte. Výhodou je, že plyne tak nějak hodně pomalu a jedna lekce toho naloží na studenta jen docela maličko.
- Teach yourself Greek, z nakladatelství Routledge, zakoupíte ji i s cédéčkem zhruba za tisíc korun, mívají ji v Luxoru (Václavské náměstí), občas se objeví i v jiných knihkupectvích. Tahle kniha ve mně vždycky vyvolá protichůdné pocity, na jednu stranu ji mám ráda, protože v porovnání se všemi zmíněnými knihami přináší určitě nejvíc praktických a realitě odpovídajících rozhovorů, na druhou stranu je hrozně málo věcí vysvětleno a dotaženo.
Jakmile máme tedy tohle vyřízeno a nějaká ta kniha je zakoupena, zapůjčena či okopírována, nebudete vědět, zda se vrhnout do gramatiky nebo se učit slovíčka, je toho celkem dost. Řecká gramatika patří spíš k těm těžším, například s angličtinou to v žádném případě nesnese srovnání. A to se prosím všude dočteme, že řecká gramatika prošla ve svém vývoji (rozuměj od dob Homéra) významným zjednodušením! Máme tu rody, pády, to vše je třeba zohlednit i u přídavných jmen, u sloves máme různé časy a způsoby. Podobně jako čeština rozlišuje řečtina dokonavý a nedokonavý vid. Problémy působí například minulý čas. Řečtina má oproti češtině několik minulých časů, aorist pro jednorázové události, imperfektum pro opakované události nebo okolnosti, perfektum pro děje, které mají vztahy k přítomnosti, no a plusquamperfektum pro děje předminulé se naštěstí moc nepoužívá.
→→→ Rádi se vrtáte v jazycích? Podívejte se na nabídku knih z nakladatelství Jazykový koutek.
Slovní zásobu, tedy ve studentském slangu slovíčka, už jsme naťukli na začátku. Rychle pochopíte, že ta hrstka slovíček, která se v řečtině podobají něčemu, co už jste někdy předtím viděli, je opravdu spíš výjimkou a nezbude vám než se obrnit trpělivostí a disciplínou! Samostatnou kapitolu pak tvoří řecký pravopis, řečtina má dva způsoby jak zapsat hlásku /o/ a šest způsobů jak zapsat hlásku /i/. Navíc Řekové mluví rychleji a víc než my vážou slova, takže hranice mezi slovy je pro nás hůře rozpoznatelná. Říkáte si, že vás snad odrazuji? Nikoliv. Říkám vám jedním dechem, že řečtina je překrásná a je to láska na celý život, ale zároveň vám nezastírám pravdu. Bude to stát opravdu hodně práce.
Nouzový balíček slovní zásoby pro studenty řečtiny
Snad s trochou nadsázky můžete začít těmito základními a pro život v Řecku zcela nezbytnými slovy:
Το περίπτερο (períptero) – kiosek, stánek, kde koupíte všechno možné; středobod řecké vesnice, ale také mnohé městské čtvrti. Sháníte známky, žiletky, ale sezóně (to když se sklízejí olivy) třeba také hrábě nebo jutové pytle? Odpověď zní περίπτερο! Kde si dát sraz s majitelem apartmánu po celonoční jízdě přes Balkánský poloostrov? Περίπτερο! Kde zjistit, jestli dívka, která vás zaujala je svobodná? Περίπτερο! A kde si zavolat, když majitel ne a ne se hodinu ukázat a vy nemáte roaming? Bingo, zase περίπτερο!
Το καφενείο (kafenío) – středobod číslo dvě. Je důležité dobře rozlišovat, co shánět v περίπτερο a co v καφενείο. Tak samozřejmě v první řadě tu najdeme něco k snědku a něco k pití, v tom byste asi nezaváhali. Za druhé zde často hledejte řemeslníka, holiče či prodavače odvedle. Řek přece nebude tu volnou chvíli, kdy žádný zákazník nejde, trávit sám, bez rozhovoru, bez kávy. Takže pravděpodobnost, že zrovna, když vy se chcete dát ostříhat, bude v holičství někdo přítomen, není moc velká. Nenechte se tím vyvést z míry, rozhlédněte se, případně se zeptejte prvního kolemjdoucího καφενείο? a vydejte se tím směrem. Ale protože καφενείο nebývá daleko, i když budete jen chvilku postávat před holičstvím, nejspíš někdo přijde a nejspíš to bude holič.
Κόσμος (kosmos) – svět, vesmír, lidé, člověčenstvo, to všechno znamená κόσμος a vy ho nejčastěji uslyšíte ve slovním spojení πολύ κόσμος, tedy zjednodušeně řečeno „hodně lidí“. Jakmile je někde rušno, je to πολύ κόσμος, a to je přesně to, co Řek hledá. V kafeníonu, ale také v Aténách (kde bydlí zhruba půlka celého Řecka, a jde o jedno z nejrychleji rostoucích měst v Evropě). Řek chce tam, kde to žije, proč trávit odpolední siestu sám doma (vlastní žena se jako společnost moc nepočítá), když může jít do kafeníonu? Proč trávit život na nudné vesnici, když může odejít do Atén?
Παρέα (paréa) – Ve slovníku čteme „společnost, družina“. Παρέα to okruh vašich blízkých, ale i vzdálenějších známých. Ten, koho dnes pozveme ke společnému stolování, je παρέα. Zatímco κόσμος proudí kolem všemi směry, tak nějak dodává životu na barevnosti a pestrosti; παρέα je důvěrnější, intimnější, παρέα je sdílení, παρέα je možnost mít společné zážitky, družit se. A tak na dobře míněnou otázku θέλεις παρέα „chceš společnost?“ nebo „mám tě doprovodit?“, rychle zapomeňte, že jste chtěli být zrovna teď chvíli sami… Řek by to stejně nepochopil.
Σιγά σιγά (sighá sighá)– doslova přeloženo „pomalu pomalu“, volněji pak „žádný spěch“ či hezky česky „klídek“. Základní premisa, podle které tepe v Řecku život. Je to pravda tempo poněkud vleklé, pro našince nezvyklé, kde hodiny nic neznamenají, smluvené schůzky jsou závazné tak napůl, podle toho, jak se zrovna hodí, a autobus ne a ne přijet.
Αύριο (ávrio) – podle slovníku „zítra“, podle jazykové praxe „někdy v nejbližší budoucnosti“, docela dobře tomu odpovídá ono známé španělské mañana. To není kritika řeckého přístupu k práci, nedochvilnosti nebo neplnění závazků. Jde jen o to, abyste pochopili, že poměr sil je prostě jiný. Mnohé αύριο se jednoduše vyřeší tím, že zajdete do kafeníonu nebo někdo z vaší παρέα má známého, který má známého, a věci se jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší ještě rychleji než u nás nebo v západní Evropě.
Απεργία (aperjía) – jedním slovem „stávka“. Zkušení cestovatelé vědí, že přijet do Řecka a nezažít ani jednu stávku je tak trochu malý svátek. Pravda, k turistům to zase tak často nedolehne, trávíte-li dovolenou uzavření v letovisku, pohybujete-li se výhradně mezi pláží, stánkem se zmrzlinou a hotelovým bazénem, může vám být celkem jedno, že zrovna stávkují železničáři nebo telekomunikace. Každopádně v Řecku se v posledních třiceti letech stávkovalo hodně. Nejvíce v paměti zřejmě zůstaly stávky z období Mitsotakisových pokusů o reformu. To bylo v devadesátých letech. Řekové nejdříve dali Mitsotakisovi šanci ve volbách, byli rozumní a chápali, že je potřeba šetřit. Když se však šetření dotklo jich samotných, bylo zle. Tak jak bujel sociální stát v následujících letech, stávkovalo se o něco méně. Nyní se však s celou řeckou krizí a nařízením Evropské Unie „Řekové, šetřete už konečně!“, dá předpokládat, že stávky se opět stanou oblíbenou formou svobodného projevu.
Jde však o úhel pohledu. Pokud jste přijeli do Řecka způsobem, kterým sem přijíždí devadesát procent návštěvníků, Váš nouzový balíček by mohl obsahovat slova zcela jiná. Slova, která by takové Řecko vystihovala, by byla:
Θάλασσα (thálasa) – moře
Ήλιος (ílios) – slunce
Παραλία (paralía) – pláž
Κρασί (krasí) – víno
Καφές (kafés) – káva
Καλή όρεξη (kalí órexi) – dobrou chuť
Možná ještě ούζο (uzo – nejoblíbenější místní lihovina) či ρετσίνα (retsina – specifický druh bílého vína)… Tedy pojmy, které není třeba komentovat, které prostě najdete ve slovníku a hned víte, o co jde. Vlastně jsou v porovnání s těmi předchozími trochu nezáživné a příliš jednoznačné, i když se jimi člověk nechává znovu a znovu svést. Přichází tady ke slovu zase trochu jiná stereotypní představa o Řecku, kterou bychom mohli souhrnně nazvat ελληνικό καλοκαίρι, tedy „řecké léto“, zřejmě hlavní hnací motor těch deseti milionů přijíždějících turistů.
Dojem řeckého léta tvoří především určitý druh světla. Řecké světlo je jiné než naše. Je to to nejsvětlejší, nejčistší, nejjasnější středozemní světlo, jaké si dokážete představit. Jas, který prýští z Tsarouchisových obrazů (Γιάννης Τσαρούχης, významný řecký malíř), světlo, které se Angelopulos (Θόδωρος Αγγελόπουλος, nejznámější řecký režisér) pokusil zachytit v jednom ze svých filmů, a sám o něm říká ( o filmu i o světle):
„… Το Μια αιωνιότητα και μια μέρα είναι κτισμένο πάνω σε μια ευτυχισμένη μέρα στο παρελθόν, που είναι για αυτό μια μέρα καλοκαιριού, γιατί είναι γνωστό ότι αυτό που λέμε ελληνικό καλοκαίρι δεν είναι απλώς μια ιστορία ήλιου και θάλασσας, αλλά είναι μια ιστορία της φωτεινότητας. Θα την έλεγα μια μέρα φωτεινή, γιατί συμπίπτει με μια γέννηση, με μια γιορτή, μ΄έναν έρωτα, με μια νεότητα, με ανοιχτές ακόμα ελπίδες.“
(„ (Film) Věčnost a den je vystaven na jednom radostném dni v minulosti, což je proto letní den, protože je známo, že to, čemu říkáme řecké léto, není pouze příběh slunce a moře, ale je to příběh světlosti. Nazval bych ho jasným dnem, protože souvisí s narozením, s oslavou, s láskou, s mládím, s ještě otevřenými nadějemi.“)
Komunikace s Řekem
Nyní máte učebnici, pilně studujete, jste disciplinovaní, a možná získáváte pocit, že máte vyhráno. Jenže pak přichází ke slovu ještě něco, co těžko dovedeme pojmenovat. To něco můžeme nazvat řeckým temperamentem, možná lépe řeckým způsobem komunikace. Řek vám totiž ve vašich začátcích vůbec nepomůže. Ano, je nadšen, že se učíte řecky. Kolik asi z těch deseti milionů turistů, kteří každoročně přijíždějí do Řecka, se rozhodlo učit se řecky? Tedy skutečně nesetkává se s takovým jevem každý den. Tudíž vás náležitě chválí, oceňuje jakékoliv vaše slovo, a vůbec je tak trochu euforický. K vašim chybám a přeřeknutím přistupuje roztomile shovívavě.
Čili potíž je někde trochu jinde. Potíž je v tom, že Řek je příliš mnohomluvný. Když pracně poskládáte své první otázky v řečtině, zřídka kdy se dozvíte odpověď na to, co jste chtěli vědět. Řek se dostává k jádru věci oklikou, někdy pořádně velikou. Kamenem úrazu jsou pak vaše dotazy, jestli už je něco hotovo (automobil v servisu, úklid v hotelovém pokoji), jestli už přišlo zboží, které jste si objednali, jestli lékař dnes dodrží svoje ordinační hodiny či ne. Pak se odpověď nafoukne do neuvěřitelných rozměrů, začne se od strýcova švagra, pokračuje se přes počasí a skončí se u řecké krize. Což vám ale může být jedno, protože tomu stejně jako začínající student novořečtiny nerozumíte. Nedej bože, abyste se ptali, kdy poteče voda, kdy půjde proud nebo kdy zase pojedou vlaky. Je přece logické, že na podobnou věc vám nelze poskytnout jasnou odpověď, vždyť kdo by to mohl vědět? Řekněme si to na rovinu, Řek není v této věci vůbec soudný, a i když je mu zcela jasné, že jste cizinec, většina Řeků není schopna svou odpověď přizpůsobit tomuto faktu, tj. říct jednoduchou, jasnou odpověď například o jednom nebo dvou slovech. Dokonce i otázka, kterou pro jistotu formulujete tak, aby na ní bylo možno odpovědět ano či ne, se může zcela minout cílem. Trváte-li na takovém dotazu a opakujete ho několikrát, můžete se nakonec spíš setkat s výmluvným krčením ramen a stane se věc zcela neuvěřitelná – Řekovi dojdou slova. Ovšem myslí si svoje…
Druhé úskalí vaši rozvíjející se komunikace v řečtině, je skutečnost, že jste jako cizinec (či cizinka) poměrně vážení. Platí to dodnes. Váš názor, váš pohled na věc je důležitý, ať už jde o situaci v Evropské Unii nebo otázky řeckých dějin. Rozvine-li se v kafeníonu (kavárně) závažnější debata, je potřeba z vás dostat, že vidíte skutečnost stejně, jak odpovídá převládajícímu názoru (v kafeníonu). To se týká především mužů, od žen se pravda tolik učených odpovědí na věc nečeká. Ale co teď? Vy vůbec nevíte, o čem se mluví, zraky vašich hostitelů (kteří opět zapomněli, že máte za sebou asi tři lekce) se na vás upírají tázavým pohledem a… Pak mám pro vás instantní řešení, univerzální řeckou odpověď Po, po. Tento do češtiny těžko přeložitelný výraz asi nejvíce odpovídá českému konstatování „jo, jo“ nebo možná „no jo“. Časem k tomu odkoukáte i ten správný výraz obličeje. A pak už si budete v těžké situaci vždy vědět rady.
A v neposlední řadě vás musím upozornit na takovou drobnost. Řekové jsou mnohem otevřenější než my. Prakticky žádné téma není tabu, váš rodinný stav, váš zdravotní stav, váš plat. Takový koktejl otevřenosti, zvědavosti, ale hlavně zájmu o vaši osobu! Tak nebuďte nerudní a pěkně jim to všechno vyklopte.