Jak se stát lektorem

španělsko2

Chcete-li se stát lektorem cizího jazyka, jsou rozhodující dvě věci: znalost jazyka a Vaše předpoklady pro učení. Vzdělání v současné době roli příliš nehraje.

Znalost jazyka doložíte mezinárodně uznávanou zkouškou, vysokoškolským vzděláním nebo maturitní zkouškou (zejména z bilingvních gymnázií). Mezinárodně uznávané zkoušky můžete získat jak v jazycích světových, tak v méně obvyklých jazycích. Například zkoušku z holandštiny lze skládat na FF UK, zkoušku z novořečtiny na Řecké obci apod. Státní zkoušky zajišťuje Státní jazyková škola, ale má to malý háček – je třeba, aby se přihlásil určitý počet uchazečů. Pokud jste nenašli informace o zkouškách z jazyka, který Vás zajímá, ptejte se na ambasádě.

Vysokoškolské vzdělání některé jazykové školy uvítají, ale není rozhodně podmínkou. Obecně je minimální požadovaná úroveň B2. U méně obvyklých jazyků lze dokonce i z toho slevit.  Evropský referenční rámec si dobře osvojte – budete ho používat ve vlastním životopise a budete podle něj učit kurzy nebo připravovat rozřazovací testy.

Zda máte předpoklady pro to, abyste učili, prokážete buď praxí nebo ukázkovou hodinou. Zkušený metodik pozná, zda tyto předpoklady máte, už z Vašeho chování. Cení se vlastnosti jako komunikativnost, otevřenost, dobré vyjadřovací schopnosti a poslední dobou zejména pozitivní přístup. Lidé čím dál tím víc chodí do kurzu také „odpočívat“, relaxovat, prostě přepnout na jiný režim. Ukázkovou hodinu představíte metodikovi, někde dokonce pozvou víc zaměstnanců, kteří vytvoří na „hodině“ dojem skutečné třídy.

Pokud se chcete profesně rozvíjet, můžete vybírat z celé řady seminářů. Velmi populární je například jazyková animace. Můžete také absolvovat kurzy na rozvoj výukových dovedností nebo kurz lektorování. Můžete také složit Pedagogické minimum, které trvá dva semestry a je zakončeno zkouškou. Každopádně bych řekla, že pokud nechcete v budoucnu učit na základce nebo na gymnáziu, tak to nemá moc význam. Jedná se spíš o formalitu.

Kde začít?

Pasivní povahy začnou u inzerátů, aktivní povahy minimálně rozešlou životopis do větších pražských jazykovek. Jazykové školy mívají databáze lektorů. V případě, že se objeví volná hodina nebo volný kurz, postupují od stávajících lektorů (nebo oslovují lektory, se kterými spolupracovaly v minulosti), pak zkoušejí další kontakty (tedy Vás v případě, že jste jim zaslali životopis) a teprve potom si dávají inzerát.

Pokud jste úplně na začátku a nemáte žádnou praxi, můžete se zkusit „otrkat“ v neziskovém sektoru. Učit češtinu pro cizince nebo malé děti, případně doučovat cizince jiné jazyky může být pro začátek zajímavá zkušenost. Jsou to dobrovolnické činnosti, ale zkusíte si to a získáte sebevědomí.

Jak poznám dobrou jazykovou školu?

V dobré jazykovce:

  1. Chtějí ukázkovou hodinu. Nedělejte ji ani příliš dlouhou, ani příliš krátkou (obvykle dvacet až třicet minut). Vaše první otázka by měla být, podle jakých učí učebnic, případně jaké používají metody.
  2. Chtějí doklad o Vašem vzdělání (to může být doklad o státní jazykové zkoušce, mezinárodní jazykové zkoušce nebo absolvování nějakého filologického oboru).
  3. Mají slušné zázemí, kopírka a knihovna na nějakém dobře dostupném místě je samozřejmostí (tj. nemělo by to být mimořádně daleko od místa, kde probíhá výuka)
  4. Mají dobré reference. Dívejte se, kde (v jakých firmách vyučují), ale podívejte se i na jejich FB profil (účastní se jejich studenti diskusí a hýbe se to tam nebo pouze vkládají nějaké „zajímavosti“ či obecná a reklamní sdělení?)
  5. Nabídnou Vám slušnou cenu.

S živnostenským listem nebo bez živnostenského listu?

Živnostenský list je výhodou, ne podmínkou. Jazykové školy preferují uchazeče s ŽL, nicméně budou-li o Vás mít skutečně zájem, vezmou Vás tzv. na dohodu. To znamená, že s Vámi uzavřou Dohodu o pracovní činnosti nebo Dohodu o provedení práce. Administrativně je to pro jazykovou školu náročnější, ale zejména studentům se obvykle vychází vstříc.

Čím více budete mít hodin, tím bude i pro Vás lepší založit si živnostenský list. ŽL lze za poplatek zřídit na Živnostenském úřadě. Výuka jazyků (podobně jako Překlady a tlumočení) spadají do tzv. Volných živností. To znamená, že pro Živnostenský úřad nemusíte dokládat žádnou znalost nebo vzdělání. Vyplníte formulář, zaplatíte, zapíší Vás do Živnostenského rejstříku a přidělí Vám IČ, tedy číslo, které budete psát na každou fakturu a měli byste ho mít i na razítku. Od této chvíle si musíte vést jednoduché účetnictví – poctivě vystavovat faktury a v březnu vyplnit daňové přiznání. A nejen to, budete si platit zdravotní a sociální pojištění. Jiné podmínky máte jako student a jiné jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná).

Odměny

Odměny se vyplácí podle počtu odučených hodin. Jazykové školy zaměstnávají na úvazek pouze koordinátory kurzů a metodiky. I v případě, že lektor odučí třeba dvacet nebo třicet hodin pro jednu jazykovou školu (a bylo by logické ho tedy zaměstnat), jazykové školy to nedělají, protože je to pro ně finančně výhodnější.

Na konci měsíce tedy vykážete odučené hodiny, většinou také uvedete do nějakého interního systému, co jste se studenty probrali.

Odměna za jednu vyučovací hodinu (45 min.) se pohybuje od 150 korun za světové jazyky a zhruba 300/ 350 korun za méně obvyklé jazyky. Mluvíme tu o spodní hranici, pod kterou byste neměli jít, a to zejména ze dvou důvodů: 1) Budete-li brát špatně placenou práci, táhnete dolů cenu všem. 2) Nabízí-li Vám méně peněz, pravděpodobně se nejedná o dobrou jazykovou školu.

Horní hranice může být dvoj-  i trojnásobek zmíněné částky. V případě, že pracujete pro jazykovou školu delší dobu a prokázali jste spolehlivost a odpovědnost, klienti Vás mají rádi, případně jste pro jazykovou školu zdrojem nových klientů, můžete si říct o částku podstatně vyšší. Stejně tak v případě, že vyučujete malý, ale za to žádaný jazyk. Tohle je do jisté míry otázka módních trendů.

Také platí nepsané pravidlo, že minimum výuky jsou dvě vyučovací hodiny, tj. devadesát minut, a v případě, že si student jednotlivec/ firma přejí pouze šedesát minut výuky, měli by si připlatit. Cena se také odvíjí od toho, zda máte na jednom místě (například ve firmě, kam jedete) víc hodin nebo zda tam jedete pouze na jednu „devadesátku“.

Práce lektora obnáší hodně cestování pro Praze, což je čas, který Vám nikdo nezaplatí. S tím je třeba počítat, když si práci organizujete, tedy především, když si vytváříte na začátku školního roku rozvrh. Nebojte se být direktivní a hledat se studenty, případně s jazykovou školou vhodnější časy tak, aby Vám nevznikaly zbytečné prostoje a abyste projezdili během týdne co nejméně času.

Učit pro jazykovou školu nebo soukromě?

Finančně je rozhodně lepší učit soukromě, sami si totiž nastavujete cenu. Nicméně v případě, že chcete mít dostatečnou síť soukromých studentů, musíte být aktivní a mít jistou dávku organizačního talentu. Prostě si práci hledáte sami a nespoléháte se na žádné prostředníky. Je vhodné mít svoje webové stránky nebo alespoň dávat různé inzeráty na specializovaných webech (například naucim.cz). Můžete o sobě také dát vědět prostřednictvím různých portálů, kde si založíte vlastní profil (například navolnenoze.cz). Minimálně několik měsíců tak potrvá, než budete mít dostatečný počet studentů, abyste si zajistili běžný příjem.

Pokud máte studentů málo, nemusíte příjmy z výuky danit (doučování patří mezi činnosti, jimiž je možné si do částky 20 000 ročně přivydělat).

Vzhledem k tomu, jaký rozdíl je mezi částkou, kterou zaplatí jazykovka Vám, a částkou, kterou si účtuje firmě, je jasné, že myšlenka „přetáhnout“ studenty je lákavá. Za prvé je ale třeba říct, že je to neprofesionální a neetické. Jazykové školy si to navíc pojišťují smlouvou. Za druhé (když už to uděláte), ztrácíte tím nárok na některé garance poskytované jazykovou školou, zejména ztrácíte nárok na finanční kompenzaci v případě, že klient hodinu zruší krátce před jejím konáním. Obecně lze doporučit, abyste i ve svých soukromých hodinách měli nastavena nějaká pravidla pro tyto případy. Lhůta, do které by měla být výuka zrušena, by měla být 24 hodin před konáním.  V opačném případě by Vám měl student hodinu uhradit.

Magda Malá (autorka je lektorka německého jazyka, toho času na mateřské dovolené)