Samouk a proč to (ne)funguje

Jak na to sám

Kdo je samouk

V odborné terminologii mluvíme o autonomním učení a autodidaktech. Rozhodnu se, koupím knihu nebo stáhnu z internetu a pak si sednu a prostě se to naučím. Proč to někomu funguje a jinému vůbec?

Základem tohoto typu učení je, že si sami stanovujete cíle a metody. Učení je založeno čistě na svobodném rozhodnutí. Možná Vám to zní jako banální konstatování, ale už v těchto dvou větách je kámen úrazu.

1)Sami si stanovujeme cíle a metody. Jsme si sami sobě koučem. Je to velmi podobné jako s hubnutím nebo se snahou přestat kouřit. Někdo zvládne sám vybrat učebnici, naplánovat si tempo, motivovat se dál, ale řada lidí ne. Potřebují „odbornou“ pomoc. Osobnost učitele má v ideálním případě také vysoký motivační efekt.

2)Učení je založeno na svobodném rozhodnutí. To je zpočátku velmi příjemné. Samozřejmě, že nás víc baví něco, pro co jsme se sami rozhodli. Máme nápad a když vhodně využijeme ten první příval energie, naučíme se první lekce v několikanásobně kratším čase. Ale co potom? Najdete v sobě dostatek disciplíny, až pomine počáteční nadšení?

Kdy to jde?

Úspěch samostudia ovlivňuje celá řada faktorů. Významně pomáhá:

-vysoká motivace

-dobrá učebnice (zejména na bázi češtiny)

-zpětná vazba kamaráda, rodilého mluvčího apod., který odpoví na nejasnosti

-zkušenost s daným cizojazyčným prostředím (cestování apod.)

-předchozí zkušenosti se studiem cizích jazyků (desátý se učí jinak než druhý)

-příznivá typologická charakteristika učícího se

-kreativita, samostatnost, přirozená učenlivost

-velký všeobecný přehled (znalost cizích slov, reálií apod.)

Kdy to nejde?

Naopak samouk je v podstatně horší situaci, pokud

-studuje z fragmentů (například různé vytištěné kusé informace z internetu)

-nezná nikoho, kdo by mu pomohl

-je celkově introvert, méně komunikativní

-má málo rozvinutou jazykovou inteligenci

-je věčný začátečník (motivace se s každým dalším začátkem hledá hůř a hůř) nebo má celkově nižší sebevědomí

Jazyková typologie

Určitý vliv má také typologická vzdálenost mateřského a zvoleného cizího jazyka. Jazyk, který typově odpovídá Vašemu mateřskému jazyku, se pravděpodobně budete učit snáze. Čeština je jazyk flektivní a tak je snazší učit se italsky nebo německy než turecky či maďarsky (aglutinační jazyky). Významným faktorem je však také genetická příbuznost (v němčině a italštině najdeme víc podobných či známých slov než v turečtině a maďarštině).

Věk

A bohužel hraje roli také věk. Soustředění a paměť dosahuje svého vrcholu kolem dvacátého roku věku. Pak už to jde spíš dolů. Samozřejmě že u pětatřicátníka je to celkem jedno, ale padesátník už rozdíl cítí. Čím je však člověk starší, tím víc může čerpat ze zkušenosti (například rychleji pochopí kontext, má větší všeobecný přehled, bohatou čtenářskou zkušenost apod.). Pokud jde o cizí jazyky, věk se úročí u překladatelů, tlumočníků, prostě jazykových profesí.

Kurz nebo samouk?

Samostudium má svoje nesporné kouzlo – vlastní tempo, časová flexibilita, nemluvě o rozdílu v ceně za učebnici a kurz nebo soukromé hodiny. No a nakonec se můžete kamarádům pochlubit, že jste se to všechno naučili úplně sami!!!

Pokud chcete být samouky, určitě si dejte záležet na výběru učebnice a metody, které Vám vyhovují. Pokud ve svém okolí nemáte nějaký přirozený zdroj z cílového jazyka (kamarád, příbuzný), hledejte někoho, s kým byste jednou týdně nebo jednou měsíčně konzultovali nejasnosti. Vhodnou volbou pro autodidakty jsou konzultace přes Skype, které dnes nabízí řada učitelů jako doplněk svojí výuky. Určitě Vám vyjdou vstříc ve Vašich požadavcích.

Další možností je také založení samostudijní skupinky (Vy a jeden dva kamarádi), pravidelné schůzky mohou pomoci překonat lenost v době, kdy již opadlo počáteční nadšení. Pokud ovšem společný čas neprokecáte 🙂