10 slov s tak trochu divnou etymologií

Česká slova se zajímavým původem

slon

V každém normálním jazyce je přece něco jako elefant… Slovo slon pravděpodobně souvisí s turkickým aslan „lev“. Zvíře jako zvíře. Naši předkové slona moc často nevídali, označení pro tohle zvíře je ve starých cestopisech různé, říkalo se mu třeba i velblúd. Více o názvech exotických zvířat v češtině zde.

žaluzie

Pokud umíte nějaký románský jazyk, možná už jste se pozastavili nad českou žaluzií. Francouzské jalousie nebo italské gelosia totiž znamená žárlivost nebo závist, zatímco česká žaluzie… prostě něco jako roleta. Původně se totiž tohle slovo v románském světě používalo také pro neprůhlednou dílcovou zástěnu v okně, která chránila před žárlivými či závistivými pohledy zvenčí.

kredenc

Tohle slovo k nám přišlo z italského credenza prostřednictvím německého Kredenz. Credenza znamená důvěra, přeneseně ochutnávka jídla(rozuměj ochutnávka jídla, zda není otrávené). Ten, kdo stál u kredence, prostě ochutnal jídlo a ověřil, jestli ho smí panstvo pojíst.

vánoce

Na tom, že Vánoce jsou výpůjčka z němčiny, není tolik divného – v češtině je výpůjček z němčiny dost a dost. A není to jen taková ta klasika jako kšeft a štrúdl, ale stovky dalších – méně průhledných – slov jako třeba lev, cíl nebo lano. V případě Vánoc  však nejsou ty cestičky zcela jasné. V němčině je Weihnachten, takže slovo je částečně kalk (přeložili jsme si Nachten jako noce) a zbytek je poněkud nejasná výpůjčka. Z etymologického pohledu činí potíže vysvětlit, proč weih- dalo vá-.

Něco podobného se přihodilo s německým slovem Baumwolle „bavlna“.  Vlnu jsme přeložili a baum- jsme ponechali s drobnou úpravou.

kravata

Slovo kravata se do všech evropských jazyků rozšířilo z francouzštiny. V 17. století byli ve francouzských službách chorvatští žoldnéři a nosili zajímavě uvázaný šátek kolem krku. Francouzi začali tuhle módu napodobovat a říkat tomu způsobu Cravate, tedy „Chorvat“ v tehdejším jazyce. V podstatě nosí muži na krku chorvata.

metrnice

Pokud tohle slovo neznáte, tak na úvod – je to protivná, přísná ženská, matróna apod. Máme dvě možná vysvětlení  – první, méně pravděpodobné říká, že může jít o výpůjčku z francouzského maitresse. Druhé, zábavnější vysvětlení říká, že slovo souvisí s nepopulárním rakouským kancléřem Metternichem.

kostel

Pouze čeština a polština má pro svatostánek výpůjčku z latinského castellum přes starohornoněmecké kastel, což znamená „hrad“. Takže tu máme zajímavý sémantický posun a ještě k tomu tu latinu s němčinou– ostatní slovanské jazyky mají většinou něco od církve (crkev, crkva apod.). Pro Slovany zřejmě existovala mezi kostelem a hradem souvislost.

pistole

Tak vypůjčit si vlastní slovo to je umění! České píšťala dalo do francouzštiny a němčiny pistole, resp. Pistole (podle husitské lehčí střelné zbraně) a my jsme si v moderní době toto slovo vypůjčili zpátky.

čau

Kdepak se vzalo čau v češtině? Že pochází z italštiny, na to byste přišli i beze mě. Italské ciao pochází z benátského dialektu, kde se tímto způsobem vyslovuje schiao / schiavo, což znamená otrok nebo sluha. Tento pozdrav tedy souvisí s vyjadřováním úcty podobně jako naše služebník/ služebníček a servus (z latinského „otrok“).