Moji studenti mají občas dojem, že v Řecku je mnohem méně křestních jmen než u nás. Že polovina Řecka se jmenuje Μαρία, Σοφία, Ελένη  nebo Γιώργος, Γιάννης či Κώστας. Není tomu tak docela, řecký repertoár jmen je stejně bohatý jako ten český, jen jsou prostě některá jména velmi oblíbená. K takovému seznamu oblíbených jmen bychom pak mohli připojit ještě chlapecká jména Νίκος nebo Δημήτρης a z dívčích třeba Αγγελική a Γεωργία.

Spousta řeckých křestních jmen vychází z určitého konkrétního významu, například: Αγάπη (láska),  Ελπίδα (naděje),  Ζωή  (živo), Σωτήρης (zachránce) nebo Δικαίος (spravedlivý).

A nouze není ani o jména spojená s řeckou mytologií, například  Άρτεμις nebo Οδυσσέας.

Pokud jde o slavení svátků, slaví se hlavně svátky široce rozšířených jem, takovou celonárodní slavností jsou například Βασίλης (1. ledna), Γιάννης (7.ledna) nebo Γιωργία (23.dubna).

Stále ještě je v Řecku zvykem dávat jméno po prarodičích, přičemž přednost mají rodiče otce. A jak jinak, dochází kvůli tomu v rodinách i ke střetům. Naprostá většina řeckých dětí je pokřtěná, v tomhle je tradice nesmlouvavá. I rodiče, kteří nechodí do kostela, nechají pokřtít své dítě.