Výraz  „co“ patří při výuce cizích jazyků k prvním slovům, které se student dozví a se kterým brzy umí tvořit základní věty. Zeptáme-li se kohokoliv, kdo se byť nedávno začal učit anglicky, jak se řekne „co“, pak většinou bez dlouhého váhání odpoví: „What“. Odpověď na stejnou otázku pro začínajícího němčináře také nebývá složitá a řekne pravděpodobně rychle: „Was“. Ale zkuste se někdy zeptat někoho, kdo se učí francouzsky, a to nejen začátečníka, jak se francouzsky řekne „co“. Pravděpodobně si vybaví hned výraz qu´est-ce que c´est (co je to) a začne odpověď hledat zde. Možná se zarazí a začne přemýšlet, možná hned odpoví que nebo Qu´est-ce que. Ale je to správně? A co když původní otázku zpřesníme a zeptáme se, jak se řekne francouzsky „co“ v případě, když někdo tento výraz chce použít v situaci, kdy dobře nerozumí nebo neslyší, co mu druhý říká, a prostě jen reaguje:“Co?“ Uslyšíme správnou odpověď?

Problematiku francouzského „co“ si tedy pojďme postupně rozebrat. Ve francouzštině to není tak jednoduché, protože v tomto jazyce záleží na tom, v jaké situaci výraz „co“ používáme. A ještě si k tomu všemu připomeňme často užívané slovní spojení  Qu´est-ce que cela? ve smyslu ,,Co je to (tohle)?“ a věty typu Qu´est-ce que le marketing (Co je to marketing) apod? Zde se hned nabízí asociace s výrazem Qu´est-ce que c´est? (Co to je?). Ale proč se neřekne ,,Qu´est-ce que c´est le marketing?“ (Co to je marketing?) , ale je zde jen jakási zkrácenina na ,,Qu´est-ce que´´, ke které se jen přidá ,,le marketing“ (nebo jiná slova, na která se ptáme) a máme pouze  ,,Qu´est-ce que le marketing?´´ (opět s významem ,,Co je to markerting?“) a přitom koncové c´est (to je) tam vůbec nezazní? Kdo se v tom má vyznat? Je tam vůbec nějaká logika nebo si francouzština jen z rozmaru dělá co chce? A co výraz Qu´est-ce qu´il y a là (Co je tam?) nebo dokonce takové obraty jako Qu´est-ce qui est arrivé? (Co se stalo?), kde není dokonce ani qu´est-ce que, ale jakési qu´est-ce qui? A jaké „co“ použít pro překlad věty:“Na co myslíte?“ Ano, tak s tímto vším se francouzštinář postupně setká a analogie s anglickým ,,what“ nebo německým ,,was“ tu vůbec neplatí. Ale nebojte, ve francouzštině je to sice složitější, ale o to zajímavější. A dobrá zpráva je ta, že se nejedná o žádný neuchopitelný rozmar francouzštiny, ale o jasnou logiku, kterou si stačí jen dát do patřičné struktury … a už nikdy se nespletete. Takže postupně a pomalu:

1) QUOI

a) tento výraz používáme tehdy, když chceme říci „co“ zcela samostatně

Prostě nerozumíme, neslyšíme a tak se zeptáme:,, Co?“ neboli Quoi? Jsou samozřejmě i jiné možnosti, zdvořilejší, třeba Pardon? nebo Comment?, ale použít Quoi? když někoho požadujeme, aby nám jen zopakoval, co právě řekl, je také možné. Je to sice považováno za hovorovější, nikoliv však nežádoucí nebo nespisovné.

b) po předložkách

Máme li větu, kde „co“ se nachází po předložce (viz. české ,,o čem, u čeho, na čem“), pak musíme ve francouzštině také sáhnout po quoi.

Je ne sais pas de quoi tu parles. – Nevím, o čem mluvíš.

Il ne comprend pas à quoi ça sert ? – Nerozumí, k čemu to slouží.

Toto pravidlo je též jasně zakomponované v tak známých výrazec jako jsou ,,pourquoi´´  (proč) a ,,il n´y a pas de quoi´´ (není zač).

A ze stejného důvodu ve Francii můžete jako zákazník slyšet velmi zdvořilou větu: En quoi puis-je vous être utile? (V čem vám mohu pomoci? – doslova: ,,V čem vám mohu být užitečný?“)

2) QUE

Výraz que ve smyslu „co“ nelze použít samostatně, ale jen ve větách, kde que je buď  předmětem nebo podmětem věty a kde poté následuje sloveso.

a) que jako předmět věty

Que fais-tu? –  Co děláš?

Que désirez-vous? – Co si přejete?

Máme li ve větě qu´est-ce que, pak se nenechme mýlit tím, že je to další tvar pro výraz „co“. Je to opět stále jen tvar que, po kterém se ale otázka neutvoří inverzí (pouhým přehozením), ale pomocí est-ce que, kdy  que + est-ce que vytvoří známý celek qu´est-ce que. Když tedy převedeme výše uvedené příklady z otázky pomocí inverze do otázky pomocí est-ce que, tak dostaneme:

Qu´est- ce que tu fais?

Qu´est- ce que vous désirez?

POZOR – Nikdy není možné říci Qu´est- ce que fais-tu? nebo Qu´est-ce que désirez-vous? apod.Takováto chyba se tvoří pod mylným dojmem, že říkáme celé qu´est-ce que ve významu „co“ a k tomuto „co“ pak tvoříme otázku inverzí. Vždy pamatujme, že výraz „co“ je v tomto typu vět vždy jen que a my si volíme otázku pomocí inverze nebo est-ce que. A logicky, pokud zvolíme est-ce que, nemůžeme již použít nezvolenou inverzi.

Takže buď

Qu´avez-vous apporté? – Co jste přinesli?

nebo

Qu´est-ce que vous avez apporté? – Co jste přinesli?

A co když nechci použít ani inverzi, ani est-ce que, ale jen intonaci? Může být, ale v takovém případě přestěhujeme „co“ až na konec věty a použijeme quoi.

Tu fais quoi?

Vous désirez quoi?

Vous avez apporté quoi?

Intonace s výrazem quoi je v běžné francouzštině často používaným jevem.

Projevuje se to i ve známém obratu C´est quoi (ça )?  – ,,Co je to?“

b) ,,que´´ jako podmět věty

Chceme-li použít „co“ jako podmět věty (což neděláme až tak často), pak musíme ve větě udělat něco, co jasně ukáže, že que je v podmětu. Vezměme si typickou větu ,, Co se stalo?“ , použijme que jako „co“   a utvořme otázku tak, aby bylo zjevné, že que je podmět (kdo, co) a nikoliv předmět (koho, co). Jak toho docílit?

Buď použijeme zájmennou inverzi, kdy que zdůrazníme jako podmět tím, že ho zopakujeme jako il.

Qu´est-il arrivé? – Co se stalo?

Nebo použijeme styl tvorby otázek podobný otázce s est-ce que, ale s tím rozdílem, že použijeme est-ce qui, kde koncové qui (místo que) odkazuje na podmět.

Qu´est-ce qui est arrivé?

Podobně:

Que s´est-il passé?

Qu´est-ce qui s´est passé.

Až se tedy budete chtít nějakého Francouze zeptat:,, Co je s Tebou?“, tak nezapomeňte, že „co“ je podmětem a použijte Qu’est-ce qui te prend?  (doslova: ,,Co tě bere?“)

3) NA CO MYSLÍTE?

A co udělat, když v otázce mám „co“ , ale není  to přímý předmět, protože je tam předložka? Už jsme se zmínili o tom, že po předložce se používá quoi, a platí to jak v oznamovacích větách, tak v otázkách. I zde máme možnost volby (výjimky dnes vynecháme) mezi otázkou inverzí a otázkou pomocí est-ce que.

Takže

A quoi pensez-vous? – Na co myslíte?

A quoi est-ce que vous pensez? – Na co myslíte?

Pozor, správná kombinace à quoi est-ce que často svádí, a to velmi přirozeně a lákavě, k nesprávnému à qu´est-ce que, tak se nenechte svést.

Další příklady:

A quoi t´intéresses-tu? – O co se zajímáš?

A quoi est-ce que tu t´intéresses? – O co se zajímáš?

De quoi ont-ils parlé? – O čem mluvili?

De quoi est-ce qu´ils ont parlé? – O čem mluvili?

 

Při otázce formou intonace samozřejmě stále zůstává quoi, protože je zde stále předložka.

Tu t´intéresses à quoi?

Ils ont parlé de quoi?

 

3) Qu´est-ce que cela?

Co je to tohleto? Tak takto by se dal přeložit výraz Qu´est-ce que cela? v nadpisu této části rozboru. S tímto výrazem se lze setkat na každém kroku, kdy použijeme qu´est-ce que a přidáme to, na co se ptáme.

Qu´est-ce que le marketing? – Co je (to) marketing?

Qu’est-ce que le bonheur? – Co je (to) štěstí?

Qu’est-ce que la vie? – Co je (to) život?

 

Ale jaká gramatická struktura se za tím skrývá? Pro odpověď vyjděme ze základního výrazu Qu´est-ce que c´est (Co je to?), který se vyučuje v prvních lekcích jakékoliv učebnice francouzštiny. Ne vždy se ale vyučuje, že pokud chceme přidat další slovo ve smyslu ,,Co je to tohle?´´, pak musíme dodat další que.

 

Máme tedy Qu´est-ce que c´est? – ,,Co je to?´´, ale chceme-li říci:

 ,,Co je to štěstí´´, musíme říci: Qu´est-ce que c´est que le bonheur?.

 

A teď si to rozeberme gramaticky. Výraz Qu´est-ce que c´est se skládá z

Que  / Co

est-ce que / forma tvoření otázky

c´est / to je

 

Důležitý je zde výraz c´est – ,,to je´´. Utvoříme-li otázku pomocí est-ce que, dostaneme Est-ce que c´est? – ,,Je to?“. Přidáme ,,Que´´ a ,,Qu´est-ce que c´est?´´ (Co je to?) je na světě.

 

Jak by to ale vypadalo, kdybychom nepoužili otázku pomocí est-ce que, ale pouhou inverzí? Neboli

C´est = To je

A inverze? ….No přece ,,Est-ce?´´

Takže jak by vypadalo Qu´est-ce que c´est? , kdyby výraz  c´est netvořil otázku pomocí est-ce que, ale pouhou inverzí?

Jistě, bylo by to Qu´est-ce?.

Moc se to nepoužívá, pravda, ale gramaticky to není nesprávně. Když však použijeme pro ,,Co je to štěstí?´´ výraz Qu´est-ce que c´est que le bonheur?, nebude už moc dlouhé? Někomu se tak může zdát, proto není nesprávné v tomto případě (a jiných) použít místo Qu´est-ce que c´est? pouhé Qu´est-ce?. A pak logicky a zcela gramaticky správně i v praxi použitelně máme místo Qu´est-ce que c´est que le bonheur? pouhé Qu´est-ce que le bonheur?

Podobně Qu´est-ce que cela? místo Qu´est-ce que c´est que cela? nebo Qu´est-ce que le marketing? místo Qu´est-ce que c´est que le marketing?

4) Qu´est-ce qu´il y a

 A na závěr francouzštinářům notoricky známý výraz  

qu´est-ce qu´il y a – ,,co je (tam někde)´´

Příklad:

Qu´est-ce qu´il y a sur la table? – Co je na stole?

Není snad „co“ podmět (kdo, co je na stole) a nemá tam tedy být qu´est- ce qui  podobně jako u Qu´est-ce qui est arrivé?

NE, nemá. Výraz il y a ve významu  „je, jsou“ má v sobě sloveso avoir (mít).

Qu´est-ce qu´il y a sur la table? by se tedy otrocky dalo přeložit jako:,,Co to tam mají (Co se to tam má?) na stole?“ Bude to tedy úplně stejná gramatická struktura jako třeba ve větě:

Qu´est-ce que Paul a sur la table? –  Co má Pavel na stole?

 

Qu´est-ce qu´il y a sur la table je samozřejmě možné říci i v inverzi, a to:

Qu´y a-t-il sur la table?

 

A pouhá intonace?

Samozřejmě to bude tvar  ,,Il y a quoi sur la table?´´

 

Pokud se to někomu zdá složité, je to jen prvotní šok, po jehož odeznění lze zjistit, že vše se točí kolem jasné gramatické logiky a struktury, proti které je anglické ,,what“ nebo německé ,,was“ jen šeď a nuda (v dobrém slova smyslu). A tak se ve francouzštině nenechte zmýlit tím (pokud tyto věci znáte a víte, jako bych nic neřekl), že výraz ,,co´´ bude stejně snadný jako v angličtině nebo němčině, ale ani tím, že je natolik složitý, že se nedá správně naučit.

Ladislav Vorel je bývalý dlouholetý jazykový lektor s hlavní specializací na francouzský jazyk. Také mluví anglicky, německy, rusky a zajímá se o další jazyky.