Asi jsem poslední, kdo tuhle známou knihu četl. A jakou že? Zázračný úklid japonské autorky Marie Kondo. Pokud jde o domácnost, tak mě to tedy příliš neoslovilo. Ale napadala mě u toho kupa věcí k jazykům 🙂

Uvědomila jsem si, že na mých kurzech lidé často mluví o tom, že mají doma tolik materiálů, že už ani nevědí, kde začít. Je jim líto to vyhodit, mají pocit, že ty stohy kopií by se ještě někdy k něčemu mohly hodit. Takže moje první rada zní: 

Udělejte doma pořádnou čistku

Nechte si jen to, co vám opravdu vyhovuje, z čeho se vám dobře učí. Kopií bych se zbavila určitě, k těm se málokdy vracíme. S knihami je to těžší, vím to. Ale věřte, že pokud si necháte maximálně tři čtyři studijní zdroje, půjde vám učení mnohem víc od ruky. Věční začátečníci, kteří vystřídali různé kurzy, mají mnohdy doma desítky a desítky knih. Je to demotivující. Pak už ani nevíte, z čeho se učit. Jak dobře vědí účastníci mých kurzů, ale i čtenáři Jazykového koutku, je dobré mít jazykový plán – tedy vědět zhruba, z čeho se budu učit a kolik toho chci každý den udělat, i kdyby to mělo být jen minimum. Když máte v knihovničce desítky knih, někde hluboko ve vás často dřímá pocit, že tohle všechno byste měli projít, zpracovat. Takže pryč s tím! Pročistěte vzduch.

Netýká se to jen věčných začátečníků. Tímhle bezdomoveckým syndromem často trpí i profesionální jazykáři. Schraňují všechny možné příručky, slovníky, knihy v domnění, že se to ještě bude hodit. Tady to má alespoň nějaké opodstatnění, ale tuhle mánii já tedy rozhodně nesdílím 🙂

Nechte si jen ty správné knihy

Nemusíte být zrovna experti na metodiku nebo studentskou typologii, abyste věděli, s jakými metodami a knihami se vám učí dobře a s čím se vám v minulosti dobře pracovalo. Možná vás v kurzech tlačí do komunikativní metody a vám přitom vyhovuje stará dobrá klasika typu Prokop family. Možná máte pocit, že byste se měli učit tak jako jste se učili ve škole, pěkně se slovníkem, gramatikou, ale přitom jste intuitivní typ a nejvíc se naučíte čtením a poslechem. Nenechte si do toho od nikoho mluvit. Něco podobného tvrdí autorka knihy Zázračný úklid o všech věcech, které máte doma. Už když je vezmete do ruky, měli byste cítit, jestli do vaší domácnosti patří nebo ne.

Kam s knihami? 

Buďte soudní a zvažte, co má putovat do kontejneru a co by ještě mohlo někomu posloužit. Obecně je dnes těžké starší knihy někde prodat (a riskujete, že s tím budete mít víc práce než výdělku). Pokud myslíte, že by ještě něco šlo zpeněžit, zkusila bych antikvariát Eva Kozáková v Myslíkově ulici nebo TrhKnih. Zkusit můžete také různé internetové bazary typu Aukro apod. Je ale pravděpodobné, že dost velká část „vaší sbírky“ už se nijak zpeněžit nedá, antikvariáty dnes obecně berou jen málo a jen to, o čem vědí s jistotou, že prodají. Svoje knihy můžete nabídnout zdarma například na Hearth nebo na sociálních sítích.  Jazykové učebnice je také možné věnovat nějaké neziskovce, například META (vzdělávání cizinců) nebo Elpida (vzdělávání seniorů). 

Mějte čistý stůl

Další věc, kterou jsem si uvědomila při čtení knihy Zázračný úklid je, jak moc mi pomáhá, když mám při učení čistý stůl. Nemusí být zrovna naklizeno, ale než jdu něco dělat, chci mít prázdný pracovní (kuchyňský nebo jiný) stůl. Taky je dobré obklopovat se při učení inspirativním a motivujícím prostředím, ve kterém se cítíte příjemně. A rada poslední: vypnout mobil, nekontrolovat email nebo sociální sítě a dopřát si ticho.