V angličtině nebo jiném jazyce komunikujete bez problémů, ale štve vás, že v používání jazyka zůstáváte pořád při zemi? Říkáte věci příliš jednoduše? Nemá to ten správný šmrnc?
Pokud chceme postoupit o celou úroveň výš, je potřeba do jazyka investovat téměř tolik energie, jako kdybychom se ho začínali učit. A ano, musíme se znovu začít učit. Filmy, písničky, pokec v hospodě, to vše je dobré pro udržení jazyka, pro rozšiřování slovní zásoby apod. Ale pokud se chcete vyšvihnout výš, nestačí to.
Vraťte se k učebnici, ke knihám, k vašim osvědčeným metodám. Znovu si vypisujte slovíčka a zejména celá slovní spojení. Snažte se nová slova používat aktivně při konverzaci (to nevadí, že jde třeba o vodohospodářství), případně je trénujte metodou zpětného překladu. Tahle metoda je dobrá pro delší, třeba i několikavětné úseky. Místo slovníčku si můžete vést překladový sešit, kam si tyhle zajímavé věty budete psát a jednou, dvakrát týdně se pokuste texty přeložit z češtiny do cizího jazyka.
Pokud máte učitele, požádejte ho o témata úrovně C (takže v žádném případě rodina a bydlení). Bude třeba zabývat se velmi specifickými nebo dokonce okrajovými tématy. Stejně tak pokud jde o gramatiku, je třeba projít beze zbytku všechna témata – tedy i ta, která běžně v hovoru nezaznějí (v češtině například přechodník). Je dobré pořídit si nějakou normativní nebo vysokoškolskou mluvnici a otrocky si projít podle obsahu, co už ovládám a co je pro mě nové.
Jedna z důležitých věcí, kterou řeším s účastníky kurzu Jak se učit jazyky je, že učení by je mělo hlavně bavit a proto je dobré stavět i na tématech, která nás baví (i když je to třeba líčení). Jenže pokud míříte na céčko, je důležité tuhle svoji komfortní zónu opustit. Na úrovni C totiž musíte ovládat slovní zásobu co nejširšího okruhu témat. Musíte se zajímat o věci, které vás obvykle vůbec nezajímají. Víte, jak se řeknou plenky a dudlík, i když nemáte děti, víte, jak se řekne blatník a stěrače, i když nejste aktivní řidič, a znáte všemožné výrazy od mírně archaických typu hmoždíř až po hovorové a vulgární výrazy. Přečtete bez problémů jak beletrii, tak noviny, eseje nebo složité sociologické analýzy. Dbejte tedy na to, abyste čerpali z co nejširšího okruhu textů od básní až po návody k použití.
Pokud se rádi učíte s aplikacemi, tak pro pokročilé angličtináře je super aplikace Elevate.
Zvlášť doporučuju zaměřit se na psaní a mít zpětnou vazbu lektora nebo rodilého mluvčího, který opraví chyby. Při psaní máme čas všechno si promyslet, cizí jazyk si vymazlit a použít všechna ta složitá slovíčka, která při mluvení tak rychle nenaskočí.
Na cestě za úrovní C může hodně pomoci aktivní překlad. Písemný je skvělý a hodně se na něm naučíte, zvlášť pokud ho můžete pravidelně nechat zkontrolovat. Je však časově náročný a ne každého baví. Můžete však zkoušet u různých typů textu překlad přímo z listu. Vezměte si jakýkoliv text a snažte se ho co nejvěrněji převést do cizího jazyka. Procvičíte se v rychlosti a navíc je to dobrá technika také pro chvíle, kdy se nudíte nebo pro případ, že jste si zapomněli veškeré pomůcky. Dají se tak totiž využít časopisy v čekárně u doktora, oběžníky na nástěnkách, předpisy v MHD apod.
Součástí úrovně C je také dokonalá znalost reálií. Poznáte hlášky z filmů, dokážete identifikovat slovní hříčku použitou v nějaké reklamě, znáte názvy oblíbených výrobků ze sedmdesátých let i dětské říkanky. Jednoduše řečeno: Můžete sdílet s rodilými mluvčími jejich kulturní kontext. Není to o jazyku, je to v podstatě o faktech. Pomáhá sledovat dokumenty a zajímat se o historii, ze které vychází hodně rčení, frazeologismů, přísloví, přirovnání apod.
Jak bezpečně poznáte, že jste na úrovni C? Nikdo už vás nechválí, už se nikdo neptá, odkud jste. Možná tak, ze kterého města jste, protože je pro ně těžké identifikovat přízvuk.
A dobrá zpráva na závěr, pokud máte před sebou zkoušku úrovně C 🙂 Jedna věc je reálně být na úrovni C (tedy mluvit jako rodilý mluvčí) a jiná věc je mít úroveň C nějakého mezinárodního certifikátu. Na to druhé nebývá totiž potřeba až tolik.