Věděli jste, že v románských jazycích je svatomartinský svátek spojen s klimatickým fenoménem, kdy po prvních podzimních chladných dnech přicházejí znovu dny teplé a světlé a který je u nás nazýván babím létem? 

V době, kdy mám pravidelnou dušičkovou depresi a kolikrát se u toho už brodím prvním roztátým sněhem, na jihu se otvírá „nové“ víno a počasí nápadně připomíná náš konec září. A tak mají Italové svoje estate di San Martino, Španělé veranillo de San Martín, Francouzi été de la Saint-Martin a Portugalci verão de são Martinho. Dokonce se dočítáme, že při správné konstelaci se lze v Itálii ještě koupat (sic!). Tak aspoň že tyhle portugalské pečené kaštany mě tolik nedráždí… Jinak někdy je období spojováno spíš se svátkem svatého Michala (tedy 29. září) – například verano de San Miguel. Nicméně v poslední době se románské jazyky inspirovaly anglickým Indian Summer a běžně se setkáte také s pojmy jako třeba francouzské été indien nebo italské estate indiana.

Němčina zná kromě doslovného babího léta (Altweibersommer) také řadu regionálních výrazů (Frauensommer, Mädchensommer a staré známé Michaelssommer nebo Martinssommer). Dokonce existuje docela bizarní výraz – i když nijak zvlášť rozšířený – Allerheiligensommer podle svátku Všech svatých 1. listopadu, tedy něco jako „dušičkové léto“. Švýcarská němčina zase zná Witwesömmerli, tedy „vdovské léto“. Nizozemština tentorkát nebyla moc kreativní, babímu létu říká jednoduše nazomeren, tedy doslova něco jako „po-létování“. Švédské brittsommar je odvozené od svátku svaté Brigity, který připadá v kalendáři na 7. října. 

A co slovanské jazyky? Ruština zná stejně jako čeština бабье лето a polština babie lato. Na tomto místě by se asi slušelo zastavit a připomenout etymologii českého, respektive slovanského názvu tohoto období. Název je údajně odvozen od poletujících pavučinek, které připomínají šedé vlasy staré ženy. Další teorie mluví o tom, že existuje paralela mezi stářím a babím létem, prostě jakoby léto zestárlo. Bulharština a makedonština jsou originální: циганско лето, tedy „cikánské léto“. Chorvatština zná termíny bablje ljeto, Miholjsko ljeto i Martinjsko ljeto.

Babího léta se drží i maďarština (vénasszonyok nyara ze slov vén „starý“, asszony „žena“ a nyár „léto“).

Řekové zase znají το γαϊδουροκαλόκαιρο (čti ghaidhurokalókjero) neboli oslí léto, případně se používá termín μικρό καλοκαιράκι (čti mikró kalokjeráki) „malé léto“ nebo καλοκαιράκι του Άϊ Δημήτρη (kalokjeráki tu ai dhimitri) „léto svatého Dimitriho“ – svatý Dimitris má totiž svátek 26. října. (Mimochodem, docela častá výtka je, že nepřepisuju řečtinu do latinky, tak doufám, že jste si všimli, že dneska jsem všechno poctivě přepsala :-))