Pozdrav „ahoj“ je dost zvláštní. Vždyť půlka Evropy se diví, proč se zdravíme „po vodácku“. Tenhle pozdrav se zřejmě rozšířil díky popularitě trampského hnutí u nás v meziválečné době. Nejdřív se tak zdravili hlavně vodáci, trampové, všichni ti, kteří na víkend opouštěli Prahu (ano, ano, má to u nás tradici) a postupně začalo být cool zdravit se tak i ve městě a jinde.

To „lektvar“ se tváří jako složenina slov „lék“ a „var/vařit“. Je to však dokonalá ukázka lidové etymologie. Slovo „lektvar“ však ve skutečnosti pochází z latinského electuarium, které znamená „výběr“, rozuměj výběr z bylin. 

Nejen exotická zvířata mají často kuriózní původ názvu, ale pochopitelně také rostliny. Broskev nebo meruňka je už dnes naprostou samozřejmostí na našem trhu, přitom obě ve svém názvu skrývají svůj orientální původ. Zatímco „broskev“ vznikla z latinského persica (perská), resp. prunus persica (perská švestka), „meruňka“ je mírným zkomolením latinského armeniaca (arménská), resp. opět prunus armeniaca. Brambory jsou zase od Braniborů, rebarbora od Barbarů a pohanka od pohanů.

PS: O pomeranči už v Jazykovém koutku také byla řeč.

Slovo „hospoda“ zřejmě vzniklo ze staročeského „hospoda“ pán, majitel domu, hostitel. Podnět k významovému posunu zřejmě dalo zvolání Hospodo!

A když už se tenhle článek jmenuje pelmel… Slovo pelmel nebo pel-mel označuje nesourodou směsici a pochází z francouzského pêle-mêle. Starofrancouzské pesle-mesle je zdvojenou podobou k mesle-mesle od slova mesler „míchat“ (dnes mêler). Analogie najdeme třeba u slov piknik nebo mišmaš.