Nizozemština, norština nebo švédština?

V jednom z minulých článků jsem si „postěžovala“, že zatímco na volbu italština/španělština se mě lidé ptají často, tak třeba na volbu norština/švédština se neptá nikdo. A mně je to líto, že se na to nikdo neptá, a tak jsem si řekla, že na to půjdu od lesa. Tímhle článkem mám totiž v úmyslu nasadit vám brouka do hlavy!

Do kterého germánského jazyka se tedy pustit?

Angličtinu jste zřejmě měli nebo máte ve škole – alespoň taková jsou současná pravidla MŠMT. O němčině jsme už v Jazykovém koutku mnohokrát psali a pozorný čtenář ví, že my němčině fandíme. Pojďme se dnes podívat na menší germánské jazyky a pojďme společně zjistit, který z nich se pro vás hodí nejvíc.

Jen pro pořádek: Germánské jazyky se dělí na západogermánské (angličtina, fríština, němčina, nizozemština, afrikánština a jidiš) a skandinávské (dánština, švédština, norština, faerština, islandština). A pro pořádek podruhé: Ano, nizozemština je to samé jako holandština.

Postupně se budeme – stejně jako tomu bylo v článku Italštinu nebo španělštinu? – zabývat výslovností, gramatikou a praktickým využitím fríštiny, nizozemštiny, afrikánštiny, jidiš, dánštiny, švédštiny, norštiny a islandštiny. Začneme fonetickým plánem jazyka:

Který vám nejlépe zní?

Nizozemština je jediný germánský jazyk, který nepřídechuje hlásky /p, t, k/, to se mi na ní vždycky strašně líbilo. Znáte to, kdo pase po raritách a kuriozitách, tomu stačí málo! No a pak tu máme v některých variantách apikoalveolární /s/, které možná znáte ze španělštiny, je to takové to měkké, až šišlavé /s/. Tou největší zvláštností nizozemštiny je však četnost hlásky /ch/. Abych to zkrátila: Právě pro její zvuk jsem se kdysi rozhodla studovat nizozemštinu já, když jsem se hlásila na FF UK a „potřebovala“ jsem druhý obor ke španělštině. A miluju ten jazyk dodnes!

Dánština má ráz a hlásku [ə] v každé druhé slabice (řečeno s nadsázkou). Díky tomu je celkově poměrně těžké porozumět mluvené řeči, a to dokonce i pro mluvčí dalších germánských jazyků. Nor Dánovi často nerozumí, i když číst dánsky pro něj problém není. 

O fonetice dánštiny a nizozemštiny také byla řeč v článku Fonetika letem světem Evropou.

Oproti tomu porozumění švédštině a norštině je trochu snazší (nemluvíme teď o všelijakých temných zákoutích, jakými jsou z pohledu fonetiky dialekty). Norština a švédština ale mají dva typy melodického přízvuku (velmi zjednodušeně stoupavý a klesavý), které je nutné ve snaze o správnost mluvy dobře rozlišovat, v textu však nejsou značeny. Pravidla distribuce přízvuku jsou složitá a mají mnoho výjimek a výjimek z výjimek. Výslovnost tedy představuje pro studenta docela slušný oříšek.

Podle typu přízvuku tak slovo sluten znamená buď „ty konce“  nebo „zavřeno“.

Pokud bychom skutečně hledali germánský jazyk s nejjednodušší výslovností, určitě to bude jidiš. Na rozdíl od ostatních germánských jazyků, které mají relativně komplikovaný vokalický systém, má jidiš 5 jednoduchých vokálů /a, e, i o, u/ a tři diftongy. Což je asi taky důvod, proč mi jidiš vždycky připadalo jako němčina s českým přízvukem.

Pro srovnání: Angličtina má 12 vokalických fonémů, norština 19 a dánština dokonce 20 (tím se myslí celkový počet všech těch otevřených a zavřených samohlásek).

Ani konsonantický systém jidiš není žádné drama – 24 souhlásek, všechny pro Čecha bez potíží realizovatelné na první dobrou.

A co je tedy nejlehčí? 

Když se rozhodujeme pro cizí jazyk, často zkoumáme gramatickou obtížnost. Pokud bychom obtížnost v gramatice definovali jako množství a pestrost tvarů a gramatických kategorií (a s tím logicky potřebu naučit se, kdy co správně používat), tak úplně nejjednodušším germánským jazykem je afrikánština. Na druhém místě by byla angličtina a na třetím nizozemština. Tyto jazyky jsou spíš analytické než syntetické. Naopak za nejtěžší můžeme považovat islandštinu a faerštinu – ty mají totiž nejbohatší morfologii.

Někde mezi těmito extrémy se nacházejí norština, švédština a dánština. Mezi komplikovanější gramatická témata patří například postponovaný určitý člen – tedy člen, který trochu nezvykle připojujeme ke slovu ve formě sufixu. Například norské: en far „otec“ – faren „ten otec“. 

Pro zajímavost: Tenhle jev známe také z jazyků Balkánského jazykového svazu (albánština, rumunština, bulharština – odkazy vedou na úvod do gramatiky).

K obtížnějším jevům ve skandinávských jazycích dále patří silná slovesa a jejich tvary v minulém čase (což je taková klasika všech germánských jazyků včetně angličtiny a němčiny).

Z těchto tří větších skandinávských jazyků má nejchudší morfologii, respektive nejjednodušší gramatickou stavbu dánština. Švédština připouští nejvíc vokálů v nepřízvučných slabikách, na rozdíl od dánštiny, která si v nepřízvučné slabice žádá vždy [ə] nebo norštiny, která připouští [ə] nebo [a]. Co to v praxi znamená? Že je švédská morfologie bohatší než morfologie dvou zbylých kontinentálních skandinávských jazyků. Například v množném čísle máme norsky gater „ulice“, steiner „kameny“, saker „záležitosti“, ALE švédsky: gator, stenar a saker, tedy tři odlišné koncovky.

Pro ty největší a nejodvážnější hledače kuriozit tu pak máme faerštinu. Vzhledem k tomu, že se jedná o spíš obtížnější jazyk ve srovnání s jeho germánskými příbuznými, kterým navíc mluví relativně málo lidí a špatně se k němu shánějí studijní materiály, asi byste dlouho hledali někoho, kdo se faersky učí.

Využití

Co do počtu mluvčích je nejmenším germánským jazykem faerština, kterou mluví zhruba 50 tisíc lidí. Na druhém místě je fríština, kterou mluví přibližně 400 tisíc lidí. Tolik pro jazykáře – fajnšmekry.

Nebo možná ještě jedna poznámka k fríštině. Fríština je v rámci germánských jazyků nejbližším příbuzným angličtiny. Nejmenší s největším tak tvoří podskupinu, které říkáme anglicko-fríská podskupina.

Pokud jste spíš prakticky zaměření a chcete se učit jazyk, který využijete – a angličtinu a němčinu už ve své sbírce máte – volila bych mezi nizozemštinou (19 milionů mluvčích) a švédštinou. A nakonec bych asi vybrala nizozemštinu, protože nizozemština navíc otvírá dveře k afrikánštině, která (snad se nikdo neurazí) je v podstatě takovou zjednodušenou verzí tohoto jazyka. Dále je nizozemština státním jazykem Surinamu a úředním jazykem Nizozemských Antil. Z naší dnešní nabídky je to totiž jediný jazyk s koloniální minulostí.

Takže co si vybrat?

A máme tu opět velké finále. Nabízím vám přehled všech kritérií, které vás třeba navedou kam dál v germánských jazycích, když už angličtinu a němčinu ve sbírce máte nebo když vás tyhle světové jazyky dvakrát neberou.

Největší využití: nizozemština

Nejjednodušší výslovnost: jidiš

Nejlehčí gramatika: afrikánština (a těsně za ní angličtina a nizozemština)

A pamatujte, nenechte si od nikoho radit a učte se, co je vašemu srdci blízké 🙂