Umíte cizí jazyk a rádi byste jej uplatnili přímo v zemi původu? Jednou z mnoha možností, jak na to, je doprovázet české turisty a cestovatele do vaší oblíbené destinace. Chcete-li klientům vyprávět o místní kultuře a památkách, zajímejte se u cestovních kanceláří o pozici průvodce. Pokud byste rádi v destinaci strávili celou sezónu, staňte se delegátem cestovní kanceláře pro onu oblast. Třetí možností je pozice technického průvodce (tour leadera), kdy doprovázíte konkrétní skupinu po celou dobu zájezdu a řešíte spíše organizační záležitosti, zatímco průvodcovský výklad zajistí místní licencovaný průvodce. Často ale hranice těchto tří pozic splývají a zahrnují trochu od všeho.

Je to pro vás to pravé?

Ještě než pošlete životopis své vyvolené cestovní kanceláři, stojí za to se realisticky zamyslet: opravdu vás láká práce s lidmi? Na zájezdy nejezdí pouze milí a zvídaví cestovatelé. 🙂 Zvládnete několik týdnů v kuse pracovat třeba i čtrnáct hodin denně? Možná, že se na vysněnou pláž či do tržnice přes velké vytížení vůbec nedostanete! Ustojíte stížnosti klientů a stres z neočekávaných komplikací? A ruku na srdce, byli jste vůbec někdy na podobném zájezdu v pozici klienta?  Pokud milujete španělštinu a hledáte, jak strávit v Barceloně celé léto zadarmo, možná nakonec zjistíte, že lepší volbou je najít si tam práci. Budete tak mít volné víkendy a potkáte na rozdíl od průvodců mnohem více místních, než jen obligátní zaměstnance hotelu a řidiče. Co se týče uplatnění cizího jazyka, důkladného procvičení či zlepšení dosáhnete spíše provázením rodilých mluvčích v Česku nebo již zmíněnou prací pro místního zaměstnavatele v dané lokalitě. V dnešní době se totiž ve všech významných turistických destinacích (až na pár výjimek) domluvíte anglicky, a co hůře, v asijských či afrických destinacích, kde angličtina není úřední jazyk, budete muset ze své znalosti naopak ubrat, aby vám místní vůbec porozuměli.

Vypilujte životopis

Pokud vás předchozí odstavec neodradil a máte představu, pro jaké cestovní kanceláře byste chtěli pracovat, prohlédněte si svůj životopis. Zamyslete se, co můžete nabídnout už teď a co je třeba dopilovat. Lidé z branže se shodují, že životopis úspěšného uchazeče by měl obsahovat tři hlavní dovednosti:

1. Jazyková znalost: jak již bylo řečeno, angličtina je dnes naprostý základ. Nicméně španělsky či francouzsky hovořící destinace dle zkušených průvodkyň bývají pověstnou výjimkou z pravidla, kde pouze s angličtinou nevystačíte. 🙂
2. Znalost destinace: pokud hovoříte plynně hebrejsky, ale nikdy jste nebyli v Izraeli, vaše šance jsou spíše malé. Cestovní kancelář dá raději přednost uchazeči, který umí sice jen anglicky, ale Jeruzalém či Haifu zná jako své boty.
3. Zkušenost s prací s lidmi: i ostřílený cestovatel s perfektní jazykovou výbavou může být v nevýhodě oproti uchazečům, kteří provázeli cizince v Česku nebo nabrali praxi na podobných pozicích.

Pokud má váš životopis slabiny v prvním okruhu, doporučuji pročíst si inspirativní články v Jazykovém koutku o tom, jak se naučit cizí jazyk. Zaměřte pozornost zejména na slovní zásobu, kterou nejvíce využijete: cestování, zdraví a nemoci, reklamace v hotelu, jídlo a pití, číslovky a podobně. Typické situace jsou obsaženy v každém jazykovém průvodci na cesty. 

Znalost destinace se bohužel přes noc naučit nedá a kvalitní cestovní kanceláře nevyšlou začátečníka do míst, která zná jen povrchně. Nicméně existují i výjimky: cestovních kanceláří – zejména menších – je dnes tolik, že mají často problém najít průvodce a delegáty odpovídající kvalifikace. Denní taxa začínajících průvodců je navíc velmi nízká. To vše vede k tomu, že jako sympatická a učenlivá osobnost můžete dostat šanci i bez znalosti destinace. Zároveň se vám po letech praxe může stát, že se cestovní kanceláři osvědčíte natolik, že se vás nebude bát vyslat i do míst, která neznáte, protože „vy už si určitě poradíte“. 🙂

A do třetice – práce s lidmi. Ta by měla správně stát nad oběma předchozími okruhy. Každý průvodce či delegát vám vysype z rukávu tucet historek ze zákulisí, při jejichž poslechu vám budou vstávat vlasy na hlavě hrůzou. Po letech praxe už člověk ví, jak reagovat na opodstatněné i nesmyslné stížnosti, jak se vypořádat s problematickými typy klientů a samozřejmě, co platí na líné hoteliéry či restauratéry. Ale úplně jednoduché to není nikdy. Nemáte-li osobní zkušenost, můžete tento deficit částečně nahradit průvodcovským kursem, který člověka vybaví alespoň v teoretické rovině. A samozřejmě v životopise se také pěkně vyjímá. 🙂 Nicméně pro začátek je dobré zkusit si nějaké kratší akce na otrkání. Tedy například provázení po Praze, transfery na/ z tuzemského letiště nebo ještě lépe – doprovázet české turisty na vánoční trhy do Německa či Rakouska. Takto zájemce získá zkušenost s českou klientelou, logistikou a trošku i s výkladem do mikrofonu. 

Jinou možností je vzít v cílové destinaci nejprve za vděk pozicí tzv. animátora. Jeho práce zahrnuje asistenci při příletech a odletech, ubytování skupin a podobně. Animátor pomáhá a je podřízen delegátům, což mu umožnuje poznat lépe jak práci delegáta, tak samotnou destinaci, ovšem z bezpečné vzdálenosti.

Jakmile jste s životopisem spokojeni, můžete začít obesílat cestovky. Načasování ale také hraje roli: zakázky se přidělují na začátku roku, takže nejpozději začátkem března by vás již měli mít v databázi! Zajímavé nabídky najdete i ve skupinách na Facebooku, např. Práce v cestovním ruchu či Průvodci a delegáti sobě.

Příprava před zájezdem

Každá cestovní kancelář funguje trochu jinak. Velké a zavedené firmy pořádají před sezónou pro své průvodce a delegáty školení, na příklad CK Čedok a Firo Tour si prý na kvalitních instruktážích zakládají. Jinde nováčci získají potřebné instrukce z manuálu. Jedná se především o základní pravidla při reklamacích, o spolupráci s pojišťovnami, využívání služebního vozidla či krizové situace. Jiné cestovní kanceláře, zejména ty rodinnější, se spoléhají na to, že průvodce/ delegát zná příslušné postupy z průvodcovského kurzu, z praxe, nebo využije selský rozum.

Pro konkrétní zájezd dostanete samozřejmě podrobný itinerář. V CK Adventura si navíc průvodci v rámci týmové spolupráce zapisují a posléze sdílejí detaily pasových kontrol v některých zemích mimo EU, aby byli vždy v obraze, co se od posledně změnilo. Manuál na to, co vyprávět o konkrétní destinaci do mikrofonu, ale nedostanete nikde. Všichni oslovení průvodci se shodují, že přípravu k výkladu si dělali sami. To znamená na jednu stranu dlouhé hodiny vyhledávání a zpracovávání informací, na druhou stranu je vám ale odměnou, že se můžete rozhovořit o tématech, která jsou vám blízká.

Zároveň platí, že nejvíce informací načerpáte nakonec přímo v akci, na místě. A to jak od zkušenějších kolegů, tak od místních průvodců.

Jak moc využiji jazyky?

Delegát a tour leader, pohybující se ve významných turistických oblastech či v západní Evropě, nebude mít problém domluvit se všude anglicky. Typické konverzační okruhy jsem již zmínila výše. Nicméně ten, kdo umí místní jazyk, má samozřejmě výhodu, že rozumí všem nápisům, reklamám a dorozumí se i v provozovnách mimo turistické trasy. Jistá delegátka, starající se ve francouzském lyžařském středisku o české lyžaře, přijíždějící vlastním autem, potřebovala jednoho dne zajistit autoservis. Vypátrat autodílnu za městečkem se jí podařilo, najít tam ale jediného zaměstnance, hovořícího anglicky, už ne. Já sama jsem se při četných návštěvách alsaského Štrasburku přesvědčila, že zatímco žebrák si uměl říct o almužnu ve třech jazycích, na policejním komisařství oproti tomu nebyl nikdo, kdo by byl schopný sepsat protokol v jiném jazyce než ve francouzštině. V nedalekých Milhúzách hovořil v nemocnici anglicky jen hlavní lékař, ke kterému jsme se s klienty dostali až po krkolomném dorozumívání s recepčními a sestřičkami. Tyto tři historky byly z Francie, stejně tak se ale mohly stát v Rusku, Portugalsku nebo třeba v Jižní Americe.

Jste-li průvodce, pravděpodobně budete muset dříve či později v určitých lokalitách tlumočit místní licencované průvodce. V rámci přípravy je nezbytné nastudovat si před odjezdem příslušnou slovní zásobu. Jistá specialistka na Izrael vzpomíná, jak se zapotila při překladu novozákonní postavy „Šimon Koželuh“. 🙂 Biblickým výrazům se v této lokalitě průvodce samozřejmě nevyhne a svá specifika má každá destinace, namátkou třeba portugalské vinné sklepy nebo africké safari. Ať už budete tlumočit z místního jazyka či z angličtiny, nemělo by se vám stát, že klient rozumí originálu lépe než vy.

A pro zvídavé čtenáře: Šimon Koželuh se řekne „Simon the Tanner“. 🙂

Závratné výdělky nečekejte

Na úvod je třeba říci, že průvodci a delegáti nejsou zaměstnanci dané CK, ale pracují na živnostenský list. To s sebou nese povinné odvody na zdravotní a sociální zabezpečení. Zde mají výhodu studenti do 26 let, protože platí odvody buď velmi malé nebo žádné. Být na volné noze vám dává možnost pracovat pro několik různých firem a tím trochu „diverzifikovat riziko“, případně vykompenzovat „srdcové“ zájezdy za málo peněz lépe placenými, ale třeba ne tak zábavnými zakázkami. Exkluzivita práce pouze pro jednu cestovní kancelář je spíše výjimkou.

Jak bylo naznačeno, finanční ohodnocení je v každé cestovní kanceláři trochu jiné. Bohužel, doby nadstandardních výdělků průvodců a delegátů (mluvíme zde stále o českém trhu) už jsou dávno pryč. Začínající průvodce poznávacích zájezdů dostane za den cca 1000 Kč, zkušený průvodce s několikaletou praxí  dvojnásobek, výjimečně i trojnásobek. Začínající delegát dostává mezi 17 000 – 19 000 Kč hrubého za měsíc, po několika letech se odměna zvýší o několik tisíc. Vzhledem k tomu, že pracovník na zájezdu musí být klientům k dispozici prakticky neustále, není výše uvedený výdělek zrovna adekvátní. Čeští turisté také nemají pověst tak úplně bezproblémových klientů.

V některých cestovních kancelářích si ale pracovník může zajistit vyšší výdělek prodejem fakultativních zájezdů, provizí z autopůjčoven a jiných služeb. Jistá cestovní kancelář vyplácí svým delegátům 30 E  za odprůvodcovaný fakultativní výlet.  V takových případech už je práce s turisty v letoviscích finančně zajímavá a dá se z ní něco ušetřit.

Doporučení na závěr

O práci průvodců a delegátů v zahraničí by se toho dalo napsat ještě hodně. Tento článek je ale určen především zájemcům, kteří hovoří plynně minimálně jedním světovým jazykem a ti teď asi váhají, nakolik v této branži zúročí všechny ty roky dřiny a zda nakonec není výjezdový cestovní ruch jen zajímavým přivýdělkem během studií. Může být a nemusí.

Máte-li přesto pocit, že to pro vás není po jazykové stránce dostatečná výzva, měla bych ještě poslední tip: myslete globálně!  V české skupině možná budete mít 20% turistů, kteří jsou na tom s angličtinou stejně jako vy. Pokud ale budete provázet Němce v Brazílii nebo Američany ve Francii, věřte mi, že taková situace je mnohem méně pravděpodobná. V cestovních kancelářích na západ od českých hranic na vás čekají lepší výdělky a často i lepší pracovní podmínky, nemluvě o způsobech a solventnosti samotných klientů. V západní Evropě nebo na americkém kontinentu je běžné dávat průvodci na konci zájezdu štědré spropitné. Nebojte se tedy vystrčit hlavu z českého rybníka!

Práce ve výjezdovém cestovním ruchu, to není jen možnost cestovat a poznávat svět. Je to i svoboda, možnost organizovat si roční rozvrh práce podle svého. Naučíte se toho hodně o lidech, ale i o sobě. Je to zkrátka životní styl.

Tak tedy jazykům a cestování zdar! 🙂

Autorkou článku je Veronika Kracíková. Vystudovala Cestovní ruch na VŠE v Praze a v oboru se pohybuje již dvacet let. Je licencovanou průvodkyní v Praze a také ve Vídni, kde žije. Jako cruise manager doprovází americké turisty na hotelových lodích, plujících po Dunaji a na Rýně.  Mluví plynně anglicky, španělsky, portugalsky a německy. Ve volném čase o provázení píše na svůj blog a točí videa. Více o ní na www.veronikakracikova.cz.