Berlín, Berlín, Berlín….(Iva Strigáč)

Dnes jsem si vyhradila čas, že už o Berlínu opravdu něco napíšu. Jako by toho bylo o Berlínu napsáno málo, že? Čistý čas na to mám 3 hodiny, než v 8 večer zavře kavárna. V práci mě ale na poslední chvíli zdržela práce o celých 40 minut, přijdu do kavárny v mém Kiezu (Kiez je ta vaše čtvrť, doslova sousedství, kde se odehrává prostě vše) a v tu samou chvíli si ke stolu naproti mě sednou dvě Češky, které vůbec neznám. Ale jak mám dělat, že je neslyším a vůbec jim nerozumím? Moje šance něco napsat se snižují. K tomu ještě otevřu po delší době Word a ejhle, vypršela mi licence. Tak jo, už mám jen hoďku a půl a díky bohu, že existuje Gdocs i Wifi!

Jaký je a čím je pro mě tolikrát skloňovaný Berlín? Je pro mě již šestým rokem domovem. Když odjíždím z návštěvy Čech směr Berlín, říkám, jedu domů. Když se mě někdo zeptá, zda tu budeme napořád, nevím, teď tu jsme a na důchod máme jiné plány. Někdy se už vidím radši v důchodu a těším se na něj. Zároveň je můj vztah s Berlínem takový Love and Hate – Liebe und Hass. Na úvod musím taky říct, že jsem se tu ocitla úplně náhodou, bez jakýchkoliv plánů jet zrovna do Berlína, bez toho, aniž bych o Berlínu něco věděla – slyšela jsem, že je prý cool a multi-kulti, ale co to znamená? Na němčinu jsem zanevřela už ve druháku na střední, nezněla mi vůbec v uších, s angličtinou si přeci vystačím a stejně se později ukázalo, že miluju italštinu. Po delším pobytu v Itálii mě Italové naočkovali, že Němci jsou velmi nudní, až příliš seriózní, neumí si užívat života a jsou posedlí pravidly. Tak to se mi samozřejmě nelíbí, já jsem přeci duší i srdcem Italka. Přestěhovat se nejdřív z Prahy do Říma a z milovaného Říma do Berlína byl pro mě velký estetický a emocionální šok! Ale co mě nezabije, to mě posílí, že?

Berlín mi přišel surový, šedivý, plný spletitých kolejí a nádraží a příliš anonymní. Jo a taky počmáraný! Proč se tu malují graffiti a jiné voloviny po tolika činžovních domech. Všude je to sakra posprejovaný. To je přeci v Čechách vandalství a v Itálii čmárat po domech či památkách, nepřípustné a odsouzeníhodné. Postupně jsem začala chápat, že ty čmáranice na omítkách domů jsou vlastně umělecká díla, projevení názoru a vyjádření nesouhlasu s kapitalismem. Ten přeci do východního Berlína a čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg rozhodně nepatří. No, srovnaná s tím sprejero-uměním úplně nejsem a jsou případy, kdy mi to přijde ničení cizího majetku, i když to má v pozadí protikapitalistickou dobromyšlenku. Jako bych pepřákem začala sprejovat svého souseda, protože ho za souseda už nechci!

Všudypřítomné kouření, ve východním Berlíně (v západním se moc nevyskytuju, těžko soudit) se kouří všude. Můj první nádech při otevření dveří na ulici je kouř, zrovna někdo prochází, jde přede mnou, vedle mě s cigaretou a já se musím nadechnout – děkuju, to bude krásný den. Prší, zastávka se stříškou je plná kouřících jedinců, nekuřáci, děti a těhotné ženy, ti ať si stoupnou o tři metry dále. I když zrovna neprší, zastávky jsou v Berlíně pro kuřáky, kolikrát i na stanici metra. Cedule na zastávce se nekouří tu jsou, ale za kouření se v Berlíně nepokutuje (za projetí na kole na červenou a grilovaní v parku na nevyhrazeném místě ano). Demonstrací je tu habaděj, ale proč nikdo nedemonstruje proti kouření pod můj nos a do mých plic?

Lahváče ráno, v poledne, odpoledne, večer, kdykoliv. Místnímu folklóru pití lahváče na ulici,v parku a hromadných prostředcích jsem zpočátku vůbec nerozuměla. Jsem holka z maloměsta a pití lahváčů na ulici je tam asi stále považováno za zoufalství. To tak můžeme pozorovat u nádražních kiosků a nebo u kiosku v Praze na Palmovce. Pití si v Čechách necháváme spíš na doma, chalupy nebo restaurační zařízení. V Berlíně rozhodně ne! Když se někdo nestihne nasnídat, tak si vezme lahváče na cestu do práce, přeci nebude mít hlad, snídaně je přeci základ! Jo lahváč, to by asi bylo na celou kapitolu. Po práci se sejdete s přáteli u večerky zvané Späti, koupíte si nejlevnější pivo Sternburger nebo Berliner a klábosíte až do večera. A pokud chcete být ještě víc punkový, koupíte si v supermarketu rovnou basu a složíte se v některém z berlínských parků. Lahve jsou vratné, ale necháváme je pro sociálně slabší ležet na chodníku, parapetu či u koše. Co nevidět  přijede slušně oblečený důchodce na kole s baterčičkou a prázdné lahváče si hezky posbírá. Každý cent se počítá! Své návštěvy upozorňuju, že pokud se chtějí cítit jako locals, rozhodně vyrazit na špacír s lahváčem.

Je půlka května, prší a je 13 stupňů, to úplně vybízí vypsat se z těch chmurných pocitů o velkoměstě. A o lásce k Berlínu příště…

vložil/a | rubrika:

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.