Jak jsem točila videokurzy

S radostí vám představuju svoje tři karanténní dítka: videokurzy Jak vydat knihu, Jak podnikat v jazykových službách a Didaktika cizích jazyků

 

 

Pojďme si ale jednu věc vyjasnit hned na začátku. Tohle je všechno možné, jen ne návod „jak natočit videokurz“. Je to jenom moje natáčecí story o tom, jak jsem některé kapitoly přetáčela desetkrát nebo jak jsem si hned první den pokecala natáčecí tričko. Kdo ví, třeba to někomu pomůže vychytat nějaký detail. A jak to celé začalo?

Hurá! Jsem webinářový guru!

Začalo to nevinně. V době, kdy přišla karanténa, měla jsem už na blížící se termíny svých „živých“ kurzů přihlášené účastníky. Takže jsem to musela rychle vyřešit webinářem nebo „vrátit vstupné“. První webináře byly hned plné a já pomalu přestávala tuhle webinářovou smršť zvládat. Do toho full-time vaření a výuka tří školou povinných dětí. Vlastně se dá říct, že poptávka po kurzech rostla, zatímco já jich zdaleka nemohla nabídnout tolik co za obvyklého provozu. Jako skvělé řešení se mi zdálo aspoň část kurzů nahrát a nabídnout za rozumnou cenu…

Ať žije flipped classroom!

Jestli mě něco odrazovalo od videokurzů, byla to absence interakce. Pak mě ale napadlo celkem originální řešení – respektive originální je možná přehnaný výraz, ale vlastně jsem se s tím do té doby u nikoho nesetkala. Moje kurzy jsou kombinace videa a individuální konzultace, která je v ceně kurzu. Zájemce si dvě hodiny poslechne „nudnou Lucku“ a pak má možnost zeptat se na cokoliv osobně a konkrétně „živé Lucky“. (Záměrně neslibuju, že zábavnější Lucky).

Jsem taky technicky guru?

Nejsem. Technické rady opravdu nečekejte. Natočit videokurz mě napadlo, když jsem si v Zoomu všimla tlačítka RECORD dole vpravo. Vše, co tímto způsobem natočíte, se po ukončení tzv. meetingu automaticky uloží do počítače. Zoom nahrává vše, co se na obrazovce děje. Nahrává „mluvící hlavu“ a když sdílíte obrazovku a ukazujete slide nebo něco na webu, tak mluvící hlava se objeví v malém okénku vpravo nahoře. Takže při troše šikovnosti nemusíte potom nic montovat dohromady nebo stříhat.

Světlo, zvuk, pozadí

První amatérské natáčení je v podstatě kompromisem. Tam, kde máte nejlepší světlo (počítač musí být zády ke zdroji světla a kamera ve výšce vašich očí), nemáte zase nic moc pozadí a zvuk se ozývá jako z koupelny. Tam, kde je nejlepší zvuk, jste zase strašně přesvícení z boku. A tak přestavujete a přestavujete. Ostatně, moc doporučuju si tohle všechno připravit den před prvním natáčením. Jinak hrozí, že k prvnímu záběru sednete úplně splavení po dvou hodinách stěhování nábytku a přenášení lamp a květin. Mimochodem, květina záběr vždycky zvedne, kamera má ráda zelenou (a syté barvy obecně).

Vždycky tu byl takový hluk, nebo jsem si toho doteď jen nevšímala?

Natáčecí den číslo 1. V Mečislavce, kde je obvykle větší ticho než u našich na venkově, už houkal alarm, projela sanitka, soused túroval motorku a nakonec paní uvázala štěkajícího psa přímo u nás před vchodem. To už jsem nevydržela, vzala si roušku a šla ven co nejzdvořileji vyjednávat.

Kolegyně Petra Vojtová má z natáčení videokurzu Učíme děti angličtinu doma zase svoje příhody – stíhačky musí letět zrovna nad vámi, plavci si vyberou k otužování to samé opuštěné jezero, kde se chystáte natáčet. Prostě Murphyho zákony.

Na tohle neexistuje jiná rada než trpělivost. A naučit se plánovat s ohledem na hluk. Já jsme například ke svému překvapení zjistila, že víkend je v Mečislavce mnohem hlučnější než všední dny. Mezi 9 a 12 ve všední den jen tu a tam projede auto (ulice je jednosměrná, takže dopravy je opravdu málo), ale o víkendu se v podstatě až do dvanácti vypravují rodiny, cyklisti a motorkáři na chalupy, výlety atd.

Natáčecí tričko

Když jsem přiběhla hned první den domů, bylo naprosto evidentní, že rodina má hlad a že to nepočká. Zkrátím to. Prostě jsem si to tričko, ve kterém jsem měla natočenou půlku kurzu, pokecala u vaření. Určitě by nebylo takové drama dotočit druhou půlku v jiném tričku, jenže všechna moje další trička mi vizážistka hodila na hlavu už při první konzultaci na téma „V čem natočit videokurz?“ a na konci března jste si opravdu nemohli jen tak vyrazit do obchodu a za půl hodiny mít tričko nové. Od té doby se důsledně převlékám a oblečení dělím na „natáčecí“ a jiné.

Kolik to zabere času?

Kurzy jsou dvouhodinové a na jeden kurz potřebuju zhruba dva natáčecí dny. Nicméně natáčecím dnem myslím tak pět šest hodin. Víc se v kuse nedá, neutáhne to hlas, ani hlava. Délka natáčení samozřejmě záleží především na tom, jak dobře máte připravené podklady. Navíc každé to téma je jinak obsáhlé. V kurzu Jak vydat knihu jsem od začátku věděla přesně co tam bude, jaké kapitoly atd. Všechno krásně odsejpalo. V kurzu Didaktika cizích jazyků to bylo o poznání těžší, protože to je strašně široké téma a já jsem do poslední chvíle přepisovala, co tam bude a nebude. 

Scénář!!!

Jedno je ale jisté, doba natáčení je mnohem kratší, pokud máte alespoň hrubý scénář. Já jsem sice neměla scénář napsaný doslova, ani jsem nepoužívala čtecí zařízení, ale ke každé kapitole jsem měla čtyři, pět bodů, na které nesmím zapomenout. Celé se to vešlo na jednu stranu A3. Takže to byl trochu víc draft než scénář. Jedno nebo druhé vám například umožní točit na přeskáčku. A k čemu je to dobré? Když jedno místo zvrtáte opakovaně, někdy pomůže jít natočit něco jiného a k problémovému místu se vrátit.

Přetáčím desetkrát, ale i dvacetkrát

Ptáte se, jak můžete jednu kapitolu dvacetkrát zvrtat? Snadno. Přeřeknutí je klasika, ale kromě toho nastávají i následující situace. Najdete si chybu v prezentaci. Úplně se do toho zamotáte. A v neposlední řadě u mě velice běžné okno. Normální okno. Prostě zapomenete, co jste říkali, a nevíte jak dál. Účastníci mých živých seminářů dobře znají moji větu: Prosím vás, kdo mě nahodí zpátky? No jo, jenže před kamerou je člověk sám a „nenahodí“ vás fakt nikdo.  

Když je nejhůř…

Kafe, čokoláda, protáhnout se, jít se projít kolem bloku, pouštět si v postprodukčních mezipauzách oblíbenou nakopávací hudbu. A samozřejmě pomáhá připomínat si, že to prostě musíte natočit, protože na to máte jen omezenou dobu. Co si budeme povídat, většina z nás si každý volný/ natáčecí den musí v kalendáři i v rodině vybojovat. 

Kam s ním? 

Tedy kam s natočeným videem? Možností je spousta. Kromě odkazu na YouTube, který je viditelný pouze pro toho, kdo má odkaz, můžete využít taky platformy jako Vimeo nebo Teachable. Já se rozhodla umístit kurzy na Naučmese, protože úplně upřímně: chtěla jsem mít těch technických starostí co nejméně.

Neusmívám se a málo se hýbu

První feedbacky přinesly zajímavá data. O technických nedostatcích jsem zhruba věděla, ale většina kolegů, kteří byli mými prvními diváky, uváděla, že to není dostatečně dynamické, že tomu chybí moje energie, že mám zapojit ruce, mimiku apod. Vysvětlení je jednoduché. Když točíte nějaký záběr poprvé, usmíváte se, po desáté už fakt ne.

Co budu muset vyladit do dalších kurzů?

Než se pustím do dalších kurzů, určitě musím zajistit lepší kameru a točit na dvě kamery. Dál mám na nákupním lístku profi světla. Mimo jiné jsem totiž zjistila, že světlo v Mečislavce je ideální zhruba od čtyř do šesti odpoledne. Po zbytek dne je obraz přesvícený nebo naopak tmavý. A v neposlední řadě uvažuju i o nějakém řečnickém kurzu nebo nějakých základních hereckých dovednostech. A dost možná mě nemine ani nákup odzvučovacích molitanů.

vložil/a | rubrika:

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.