Anekdoty parodující cizí jazyky (Jaroslav Otčenášek)

článek vyšel v časopise: ČESKÝ LID, 84, 1997, 3

Anekdota patři do lidového humoru zcela neodmyslitelně. Folkloristé ji dnes trochu zanedbávají. Především současná, žijící anekdota velice zajímavě reflektuje novou i nedávnou realitu, jíž je člověk obklopen. Ale nejen to, nový obsah též dostávají ustálené formy vtipů pocházejících z dob socialismu, okupace či dokonce již z Rakouska- Uherska. Poměrně malou skupinu, jíž se v tomto článku budu zabývat, představují anekdoty parodující cizí jazyky. Tyto vtipy někdy přesahují hranice druhů anekdot. Například anekdota parodující cizí jazyk může být zároveň anekdotou politickou. Obecně vzato těmto vtipům může beze zbytku v kontextu rozumět jen Čech. Příslušník národa, jehož jazyk je parodován, téměř nikdy smysl nepochopí; pokusím se ukázat, proč tomu tak je. Ze studia materiálu vyplývá, že počet parodovaných jazyků je limitovaný. Jde většinou o exotické jazyky zaručující komický efekt. Anekdoty do značné míry nabývají charakteru kalambúru. Z jazykového hlediska lze také hovořit o neologismech. Pro názornost je zapotřebí uvést konkrétní materiál. Je rozčleněn do skupin podle jazyka, který parodují.

Maďarské vtipy

-Víš, jak se řekne maďarsky včela?-

-?-

-Seremed.

-A víš, jak se řekne maďarsky vosa ? 

-?-

-Neseremed.

-A víš, jak se řekne čmelák?

-?-

-Neseremed turbo.

 

Víš, jak se řekne maďarsky hřbitov?

-?-

– Tuhoškempink (druhá varianta zní -Lehároš kempink)

 

Víš, jak se řekne maďarsky limuzína?

-?-

Papaláš fároš.

 

Polské vtipy

Víš, jak se řekne polsky poštovní účednice?

-?-

– Čumněnka okénečkóva.

 

-Víš jak se řekne polsky vodovod?

-?-

-Čuřka na zdi.

 

Japonské vtipy

-Víš jak se řekne japonsky: „Ujel mi vlak. Musel jsem jít pěšky.

-?-

-Houkfouk tap tap.

 

-Víš jak se řekne japonsky zemětřesení? 

-?-

Sama jáma domy fuč. 

 

Ruský vtip

-Víš, jak se řekne rusky teplý? 

-Ťoplyj.

-A víš, jak se řekne nejteplejší? 

-Asi samyj ťoplyj.

-Maxim Gorkij.

 

Slovenský vtip

Víš, jak se slovensky řekne veverka?

-?-

-Drevokocúr

 

Španělský vtip

Víš, jak se španělsky řekne potrat?

-?-

-Adios embryos.

 

Všechny tyto vtipy se chovají jako hádanky. Tazatel zjišťuje úvodní formulí „Víš?“ nebo „Znáš?“ znalost té či oné věci u dotazovaného. Odpověď či rozluštění hádanky představuje pointu vtipu. Aby „cizí“ slova zněla co nejpůvodněji a nastal tudíž co největší efekt pole, kdy posluchači vtip pochopí, je velmi důležitá výslovnost. Například u slov „sere- med“ a „neseremed“ je nejlepší klást přízvuk na každou slabiku: „seremed“ apod. Vznikne tím dojem maďarskosti těchto dvou českých, v jedno spojených slov. Ve slově „okénečkóva“ je přízvuk na druhé a čtvrté slabice [očárkováno]. V rádoby japonských vtipech je nutné všechna slova říkat se sevřenějšími ústy, jako Japonci, a rychle, ale srozumitelně odsekávat slova. Ruská anekdota vyžaduje co nejruštější přízvuk (dle přepisu z azbuky). Proč však tato vesměs česká slova (vyjma ruských a španělských) vyslovovaná jinak než podle zásad českého jazyka, budí takové veselí? Proč se to týká právě těchto a ne jiných jazyků? Snad proto, že především maďarština a japonština znějí českým uším opravdu poněkud exoticky až komicky. Velké množství přehlásek, písmen -a,-o,-u, časté -š (-s) a naprostá nesrozumitelnost Maďarů budí (asi i dříve budila) úsměv na rtech? Je to snad důvod, proč např. v televizních zábavních pořadech sklízejí parodie maďarštiny Jiřího Wimmera a japonštiny Martina Dejdara takový úspěch? Je prvotním důvodem pro průměrného člověka naprostá nesrozumitelnost těchto jazyku? Zodpovědět položenou otázku by vyžadovalo rozsáhlejší samostatnou studii.

Otázku, zda tato česko-„maďarská“, česko-„japonská“ ad. slova domněle cizího původu nemají náhodou svoji obdobu v dotyčných jazycích, snadno vyřeší pohled do příslušného slovníku. Maďarsko-český slovník ukáže, jak skutečně zní dotyčná česká slova v maďarštině: včela „mehesz“, čmelák „dongó“, vosa „darász“, hřbitov „temetö“. Maďarské protějšky českých slov se tedy naprosto liší. Existují maďarská slova, která se s našimi „maďarskými“ shodují, byť s jiným významem? Znovu pomůže slovník, který prozradí: „seremed“ – [nejpodobněji znějící slovo, které jsem nalezl] „šeřeny“ (horlivý); „neseremed“ — „nemesség“ (šlechta), event, „nesztelen“ (bezhlučný); „lehároš“ — „lehámos“ (loupat); „papaláš“ – „paprikáš“ (paprikový) apod. Ze shora uvedeného vyplývá, že naše „maďarská“ slova nemají s maďarskými — vyjma přízvuku – nic společného.

Ze srovnání dalšího jazyka – polštiny, vyplývá, že vodovod se řekne „wodociąg“, poštovní úřednice pak „urzedniczka posztowa“ apod.

Jistou výjimkou je španělská anekdota, kterou by pochopil i Španěl (tj. rodilý uživatel jazyka, jenž je parodován), neboť slovo „adios“ (sbohem) je opravdu španělské. Češi mu také rozumějí a na tom je komický efekt vystavěn. Druhé slovo „embryos“ je mezinárodně srozumitelné a užívané [v anekdotě je dodáno závěrečné -s, neboť působí španělsky a zvyšuje věrohodnost „španělského“původu].

Netypický je též „ruský“ vtip. Autor — patrně motivován jistou neláskou k „sovětskému“ — postavil vtip na předpokladu alespoň částečné znalosti ruského jazyka. Odpověď na první otázku anekdoty je očekávána a pokus o druhou odpověď také. Jméno Maxim zde ovšem „znamená“ nejvyšší stupeň — maximum. Příjmení „Gorkij“ se rovná rusifikované formě českého slova horký. V ruštině ale hláska -h není, přechází v -g či —ch (hotel — „chotel“ apod.). Efekt vtipu je v okamžiku, kdy dotazovaný zjistí, že „maxim gorkij“ je Maxim Gorkij — známý sovětský spisovatel.

Slovensky se veverka řekne veverica. Žije sice na stromech, ale její podobnost s kočkou je opravdu minimální. Tomuto vtipu může Slovák rozumět, ale je otázkou, zda ho skutečně pochopí.

Uvedené jazykové hříčky nejsou pouze zvláštností češtiny. Vyskytují se rovněž v jiných jazycích. Obtížně lze postihnout podněty vedoucí k opětovné aktualizaci těchto vtipů. Doba jejich vzniku je různá, autoři jsou anonymní. Polské a maďarské vtipy kolovaly zhruba v průběhu první poloviny osmdesátých let 20. století. Japonské, ruský a slovenský vtip jsem zaznamenal asi v druhé polovině osmdesátých let. Prvně uvedený polský vtip ztratí aktuálnost až za velmi dlouhou dobu, neboť trochu nepřítomně hledící žena za poštovní přepážkou bude ještě dlouho ztělesňovat kvalitu služeb v našem každodenním životě. Ruský vtip pomalu přestává být srozumitelný. Dnešní děti už rusky příliš neumějí a jméno Maxim Gorkij jim nic moc neřekne. Většina z uvedených anekdot je univerzální a lze je sdělit kdykoli v budoucnu. Existuje samozřejmě ještě mnoho jiných vtipů, které parodují i další jazyky (němčinu, čínštinu apod.). V tomto článku jsem se pokusil o analýzu vtipů z mého vlastního sběru. Zajímavé jsou také v úvodu zmíněné přesahy mezi jednotlivými druhy anekdot. Bohužel, typ jazykových anekdot je v odborné literatuře zmiňován velmi zřídka. Není sice častý, lze říci, zeje méně frekventovaný, ale vždy vyvolává komický efekt. 

vložil/a | rubrika:

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.