Zdravím vás od tchyně a tchána z Bohuslavic u Zlína. Naučím vás dnes základy místního nářečí (rozhraní Valašska a Slovácka) – to kdybyste někdy do těchto končin zavítali, tak abyste se pohodlně dorozuměli s místními.

1) Nebudu vás tady nudit kompletními paradigmaty podstatných jmen, nicméně některé extrémně frekventované koncovky by měli zvládnout už začátečníci, týká se to zejména množného čísla v šestém pádu: v Bohuslavicách (resp. v Búslavicách), ve Vizovicách, v Otrokovicách, v Luhačovicách

2) Další gramatickou zvláštností je genitivní partitiv typu: Chceš vody? Chceš džusu?

3) Z lexikálního hlediska musíte jako první zvládnout částici „tož“, částice může dle intonace znamenat váhání, úlek, údiv, ale také zastupuje spojku „tak, a proto“. Je to také základní deliberativní/hezitační částice. Pokud už plynule ovládáte jiné moravské nářečí, zvládnutí částice „tož“ pro vás nebude představovat větší problém.

4) Z fonologického hlediska je klíčové zvládnout především spodobu znělosti, viz například časování slovesa být v první osobě množného čísla (já su, ty si, on/ona je, my zme, vy ste, oni sú). Zejména si dejte pozor na mezinárodní zkratky typu ó-ez-en (OSN) nebo jú-ez-ej (USA).