Minulý týden jsme se s naším nakladatelstvím zúčastnili veletrhu Expolingua v Berlíně a já bych se s vámi chtěla podělit o svoje dojmy. Co se nám tu líbilo, co nás zaujalo, co nás překvapilo. 

První, na co je člověk na veletrhu vždycky zvědavý, jsou vaši sousedi! Tentokrát byl vedle nás Yunus Emre Enstitüsü. To, co je Goethe-Institut na němčinu nebo British Council na angličtinu, to je ve světě Yunus Emre Enstitüsü pro turečtinu. Je to celosvětová organizace s mnoha pobočkami, kde můžete nejen navštěvovat kurzy turečtiny, ale také složit mezinárodně uznávanou zkoušku z tohoto jazyka. Institut je pojmenován po slavném tureckém básníkovi ze 14. století. Stejně jako Goethe-Institut nebo British Council, i Yunus Emre Enstitüsü najdete hlavně tam, kde má Turecko historicky nějaké vazby a stojí za to investovat do zviditelnění turečtiny. Třeba v Bosně nebo v Kosovu jsou hned tři pobočky, u nás v ČR bohužel ale ani jedna.

Kdybych měla vybrat tři stánky, které mě nejvíc zaujaly, pak by to byl určitě stánek berlínské slavistiky, stánek nakladatelství Buske a stánek nakladatelství Assimil. 

Člověka prostě potěší, když narazí ve světě na češtinu a na lidi, kteří mají češtinu taky rádi. Navíc partu z Humboldtovy univerzity známe už z loňského roku a moc se nám líbí styl, jakým propagují slovanské jazyky (a maďarštinu :-)) a kolik péče jim věnují. Moc doporučuju například blog jejich studentky Leny Weißhoff wortsprachewelt, který sleduju už roky a když jsem měla možnost se s Lenou loni poznat osobně právě tady v Berlíně, nesmírně mě to potěšilo. 

Nakladatelství Buske vydává kromě učebnic i odborných publikací také praktické kalendáře pro studenty cizích jazyků. Na každý den v roce tu najdete jeden úkol. Já jsem si pořídila japonštinu a novořečtinu. 

Assimil je mezi polygloty klasika. Je to kombinace gramaticko-překladové a poslechové metody. Odolala jsem nákupu, doma už máme lucemburštinu a hebrejštinu, uvažovala jsem o estonštině nebo finštině, ale mám těch věcí teď doma relativně dost, a samozřejmě mnohem víc těch, které jsem si ještě neprošla, než těch, které už mám prostudované. 

Asi největším překvapením veletrhu Expolingua byla účast BND, tedy německé tajné služby (Bundesnachrichtendienst). Ale dává to smysl, česká BIS taky potřebuje (a průběžně nabírá) lidi s jazyky. Každopádně letos tu byli poprvé. Nejdřív jsem se ale nechala vlákat do jazykové pasti a myslela jsem si, že jde o nějakou mediální insituci (něco jako BBC, protože Nachrichten jsou německy zprávy), tak to opravdu není…

Ale ExpoLingua, to nejsou jen stánky! Je tu i zajímavý přednáškový program, který běží paralelně v několika sálech. Měla jsem velkou radost, že jsem se mohla zúčastnit přednášky dr. Bertholda Forssmana Litva, Lotyšsko a Estonsko, potřást si s ním rukou a říct mu, že jsem jeho velká fanynka (což je pravda). Dr. Forssman je autorem učebnic estonštiny a lotyštiny a jeho litevština vyjde příští rok (v nakladatelství Buske). Michal byl aktivnějším návštěvníkem přednášek a vyslechl si přednášku o hauštině, indických jazycích a uzbečtině. 

A jak se dařilo na veletrhu nám? Přestože se nám podařilo naši německou řadu rozšířit o několik titulů, největší zájem byl stejně jako loni o Sprach-Quizze zum Käffchen. Což mě samozřejmě moc těší! Strašně moc mě bavilo na té knížce pracovat a tak jsem jednoduše ráda, že je o ní zájem. Ale tady v Berlíně zdaleka nejde jen o knížky! Je to především místo setkávání s nesmírně zajímavými lidmi. A taky možnost procvičit si jazyky – mnoho návštěvníků totiž ani nemluví německy. Kdybych měla vyjmenovat jazyky, kterými jsem na ExpoLingua mluvila, tak kromě němčiny a češtiny, určitě také řečtina, italština, španělština, francouzština, angličtina, polština, portugalština a určitě jsem na něco zapomněla 🙂

 

Ptáte se, jestli se do Berlína chystáme i příští rok? Jednoznačně ano a už teď se na to těším 🙂 Ale abych k vám byla upřímná, z Berlína jsem si nepřivezla jen čistou euforii, ale taky trochu splín. Došlo mi, že v estonštině i finštině fakt hodně stagnuju, že moje mluvená polština nebo portugalština je dost zoufalá nebo že jsem si poslední dobou moc nedokázala uspořádat čas na učení a vlastně se nic moc neučím. Tak teď doufám, že se ubráním sebelítosti (protože já vím, že to je nesmysl a že si nemám na co stěžovat) a přetavím to v motivaci zase se do něčeho pořádně pustit.