Otázky a odpovědi

Praktické problémy při studiu cizího jazyka

(aneb Jak studovat cizí jazyky 2)

Tento článek je pokračováním článku Jak studovat cizí jazyky, který měl velmi pozitivní odezvu. Nicméně z Vašich komentářů a reakcí jsem usoudila, že některé věci by bylo možno doplnit, upřesnit nebo rozvést.

Komentář č. 1

Nic nestíhám a věnovat se jazyku 1x týdně nebo dokonce 1 x denně mi připadá nemožné.

Pocit, že nemám na nic čas a odevšad se na mě valí povinnosti profesní, rodinné a další, je v naší společnosti hluboce zakořeněn. Na to, abych Vám v této oblasti radila, nemám potřebnou kvalifikaci. Tak jen můj vlastní názor: Času máme všichni stejně. Je jen na nás, jak s ním naložíme. Ruku na srdce, kolik času denně prokoukáte na televizi, promailujete, protelefonejete, prosurfujete na internetu?

A pokud je organizace času pro Vás opravdu palčivá otázka, doporučuji mrknout na www.mitvsehotovo.cz nebo využít systémů GTD (Getting Things Done) nebo RTM (Remember the Milk).

Tento nejčastěji uváděný problém se totiž vůbec netýká metodiky. Trpíte-li podobným nedostatkem disciplíny, nestudujte jazyky jako samouci a zapište se do jazykové školy. Budete-li vědět, že vždycky v úterý prostě musíte, možná Vás to donutí k dodržování nějakého rozvrhu.

Komentář č. 2

Vydržím u knihy tak 10-20 minut a pak se nesoustředím, myslím na něco jiného nebo dělám něco jiného.

To už je trochu víc věcí metody. Pakliže nemáte diagnostikovánu nějakou poruchu učení nebo soustředění, je pravděpodobné, že používáte špatné učební materiály. Bohužel klasické učebnice a řada středoškolských učebnic výrazně podporují pasivitu studenta a řada lidí se u nich skutečně již po krátké době přestává soustředit. Fungují především v kurzech (a to kuriozně i ty s názvem …pro samouky). Doma je vhodné volit jiné metody (resp. studijní materiály) než text-slovíčka-gramatika-cvičení, tedy osnovu určenou pro kurz.

Jak jsem upozorňovala v předešlém článku, je třeba vyhledávat takové aktivity (a s nimi i materiály), které propojují činnost dvou, tří smyslů. Tak tady je alespoň několik tipů, jak naložit s časem, který jste si vyšetřili na studium a nechcete se úplně nudit.

1) Máte učebnici s cédéčkem?  Úvodní text každé lekce pište jako diktát do sešitu.

2) Lze koupit zjednodušenou četbu s otázkami? Nebo učebnici zaměřenou pouze na poslech (tj. jen texty a nahrávky s otázkami)? Stojí to sice víc, ale vyplatí se to. Dobré jsou také pracovní sešity a knihy zaměřené pouze na cvičení ze slovní zásoby, ta nás totiž obvykle baví víc než gramatika. Jestli se Vám do toho nechce investovat, tak si třeba z učebnice vypište jeden tématický okruh, a pak si „hrajte“. Vytvořte fiktivní rozhovor na dané téma mezi dvěma přáteli, mezi prodavačkou a zákazníkem apod., slovíčka všelijak přeskupujte (mám rád/ nemám rád; rozdělujte je podle určitých kritérií, spojujte je do dvojic). Zapojte trochu fantazie.

3) Pište si deník. Jestli jste začátečníci, napište si jenom pár vět, co jste dnes dělali, klidně v přítomném čase. Jste-li pokročilí, můžete formulovat i složitější děje a úvahy. Nemluvíme teď o každodenní aktivitě. Jde o to, jak vhodně vyplnit tu hodinku, kterou jste si pro učení vymezili a teď znuděně hledíte do učebnice Italština Bahníková a kolektiv.

4) Používáte kartičkovou metodu? Vylosujte si pět kartiček a pokuste se na každou vymyslet smysluplnou větu. Pokuste se vymyslet krátký příběh, který bude obsahovat všechna vylosovaná slova.

5) Používejte zpětný překlad a paralelní texty. Přeložte si několik vět z cizího jazyka (u paralelních textů máte tu výhodu, že máte ihned kontrolu) a pak text zakryjte a pokuste se jej přeložit zpátky.

Paralelní texty lze najít jak v knižní podobě, tak na internetu (například http://www.lonweb.org/). Jak je využijete, záleží opět na Vaší invenci. Z uvedeného webu lze vytisknout v mnoha jazycích jednoduché (a krátké) detektivní povídky. Když si povídku vytiskněte, rozstříháte podle odstavců a pak věnujete půl hodiny tomu dát to do správného pořadí, uděláte pro svou aktivní znalost jazyka víc než opisováním drilových cvičení.

6) Vymyslete co nejvíc slov od písmene „B“ nebo třeba „D“.

Komentář č. 3

Řada věcí, o kterých píšete, jsou drahé. Mám-li si koupit učebnici s cédéčkem, zjednodušené četby, cvičebnici slovní zásoby a gramatiky, tak to už se bavíme v řádech tisíců.

Ano, je to pravda, ale také píšu o kartičkách za 16 korun. Všechno je věcí invence a fantazie. Doporučuji sice různé doplňkové materiály a metody, na druhou stranu však říkám, kupte si toho co nejméně a další kupujte, až když opravdu projdete, co už máte doma.

V zásadě byste měli mít především jednu dobrou učebnici, ideálně samozřejmě s cédéčkem. A zbytek už se dá opravdu nahradit fantazií, tužkou a papírem a do jisté míry také internetem. Ale tu učebnici, tu prosím nešiďte. Opravdu špatně se učí pouze z fragmentárních věcí vytisknutých z internetu nebo z hromady kopií, kterou jste si pracně syslili celou střední školu.

Komentář č. 4

Zaujala mě frekvenční metoda, jsem spíš analytický typ a tohle se mi zdá dost systematické. Jak přesně mám postupovat? Dejme tomu, že za měsíc jedu na dovolenou do Turecka a chtěl bych si osvojit základy turečtiny.

Předem malá poznámka – frekvenční metoda zní lákavě, ale hodí se pro málokoho. Spočívá v tom, že na začátku zvládnete několik set slov z daného jazyka, zaměřujete se na jejich upamatování a gramatiku téměř necháváte stranou. Osm set slov – to je počet, který Vám pravděpodobně umožní zorientovat se v turečtině v každodenních situacích. Záleží samozřejmě na výběru. Pakliže dáte přednost slovům jako „žena, měsíc, pracovat, vidlička“ před slovy „svízel přítula, nezisková organizace, výroková logika“, měli byste být schopni různými kombinacemi vyjádřit těmi osmi sty slovy vše, co potřebujete.

První co tedy člověk potřebuje je seznam slov. Kde ho vzít? Z učebnice (kterou vlastníte nebo si půjčíte) si okopírujte slovníček, který tam většinou někde je. Seznam lze také za jedno odpoledne vycucnout ze standartního slovníku. Případně ho můžete najít na internetu (na našem webu můžete najít základní slovní zásobu třeba z indonéštiny a albánštiny). Získaná slova seskupujte tématicky (rodina-oblečení-počasí…), lze je také rozdělit na slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména,…), ale nedoporučuji je řadit podle abecedy. Slova lze také vypsat na kartičky. A nyní přichází na řadu to nejtěžší, tedy nějak to do sebe dostat. Jedna možnost je například začít nějakou malou dávkou, která Vám vyhovuje (například padesát slov), věnujte čtvrt hodiny snaze si ta slova opravdu zapamatovat. Následujícího dne se z těchto slovíček POCTIVĚ vyzkoušejte. Co si nepamatujete, znovu si vypište (kartičky neustále rozdělujte na dvě hromádky) a takto pokračujte den po dni, dokud se nepoperete s tou první padesátkou, pak přejděte k další „sadě“. Další možnost je udělat si jednoduchý program, který Vás bude zkoušet. To je metoda velmi rychlá, tak se dá těch osm set slov zvládnout za několik dní. Pro někoho, kdo se trochu vyzná v IT, je to záležitost na půl hodiny. Nemáte-li tuto možnost, vytvořte si v počítači pouze databázi – například jako obyčejnou tabulku ve wordu, dva sloupce (případně tři i s výslovností), osm set řádků a tiskněte si okruhy slovní zásoby tak, abyste vždy jeden sloupec doplňovali vy sami. Je samozřejmě lepší začít pasivně (tj. doplňovat český ekvivalent) a teprve později se snažit o aktivní znalost (doplnění cizího slovíčka).

Další fáze je doplňování nejpoužívanějších vět nebo ustálených slovních spojení a jejich následné osvojování. Lze je připsat jak na kartičku se slovíčkem, tak používat Vaši „vytištěnou databázi“.

Komentář č. 5

Proč tak zatracujete klasický slovníček formátu A6?

Ten slovníček nezatracuju, jen říkám, že většině lidí je k ničemu… Jestli se slovíčka naučíte, nezáleží na tom, zda si je píšete do A6, A4 nebo na kus starých novin. Důležité je, že na cokoliv z toho si zaznamenáváte spíše věty a že najdete způsob, jak se tam pravidelně podívat a zprůchodnit kanál z oblasti pasivní do oblasti aktivní.

Hodně štěstí při studiu jazyků!

Lucka Gramelová

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.