Uplatnění absolventů humanitních oborů

Dne 11.2.2015 zaznělo v rozhovoru Lidových novin s děkankou FF UK: „Nevedeme si statistiku jejich uplatnění (rozuměj uplatnění  absolventů), a nevíme tedy, kolik procent v kterých profesích končí…“.  Následuje sdělení, že nezaměstnanost absolventů celé univerzity je velmi nízká. Pomineme teď skutečnost, že z tvrzení paní děkanky vyplývá, že Filozofická fakulta nepřispěla do univerzitní statistiky žádnými  daty (vždyť je přeci nemá) a tudíž pro nás univerzitní výsledek nemá téměř žádnou váhu, a soustředíme se na  informaci, která je na začátku přímo citována:

„Nevedeme si statistiku jejich uplatnění, a nevíme tedy, kolik procent v kterých profesích končí…“

Je toto skutečně vzkaz, který chtějí společenské vědy vyslat světu, potažmo uchazečům o studium humanitních oborů a zaměstnavatelům? Tato data představitele vysokých škol nezajímají? Nebo se bojíme takovou statistiku dělat? Nebo je dokonce možné, že tato data někdo k dispozici má, ale nezveřejňují se?

Pokus o statistiku

Jako studentka či vyučující se pohybuji v prostředí FF UK téměř 15 let a tady je výsledek mojí soukromé statistiky, která těží ze znalosti situace zhruba stovky mých spolužáků či bývalých studentů. Z FF UK vede nejčastěji cesta

1) na administrativní pozice do státní správy nebo firmy

2) na customer service velkých nadnárodních korporací

3) na mateřskou dovolenou

4) na volnou nohu (průvodci, překladatelé apod.)

5) školství, kultura

Jen menší nebo dokonce velmi malá část absolventů najde uplatnění v oborech, které figurují  v kolonce Uplatnění absolventa u každého oboru, to jest nakladatelství, kulturní instituce, diplomatické služby a dokonce i školství. Mezi personalisty nemají absolventi filozofických fakult úplně dobrou pověst, někdy se o nich dokonce mluví jako o nezaměstnatelných nebo velmi nepraktických lidech, vůči čemuž se právem ohrazujeme.

Pokud jde o freelancery, tedy ty, kteří pracují na volné noze, tady vidím do budoucna největší potenciál absolventů FF UK.  Kromě klasických volnonožců jako jsou překladatelé, tlumočníci , lektoři a průvodci, vznikla v poslední době celá řada nových profesí typu copywriter nebo sloganista. Avšak být na volné noze vyžaduje určité dovednosti, které na filozofických fakultách více méně ignorujeme. Naopak naše absolventy připravujeme velmi dobře právě na ta místa telefonistů do mezinárodních společností. Přičemž bych ráda upozornila, že nikterak nekritizuji tento typ práce, jen bych byla ráda, abychom o tom se studenty mluvili realisticky.

Můžeme studentům pomoci naložit se svým vzděláním efektivněji?

Otázka  Co budu dělat po škole? by neměla být na Filozofické fakultě tabu. Jestliže jsou humanitní obory v krizi (což je sice diskutabilní, ale dejme tomu), měli bychom od prvního ročníku říci studentům, jaké mají možnosti a co je pro kterou potřeba udělat. Chcete být soudním tlumočníkem? Dobře, pak pro to již od prvního ročníku něco dělejte. Samozřejmě, že můžeme argumentovat, že si tyto informace studenti mohou obstarat sami. Jenže za prvé nemohou – protože, jak říká sama paní děkanka, statistiky o tom, co naši absolventi dělají, nemá ani fakulta – a za druhé, i v případě veřejně dostupných informací by nám snad nemělo být zatěžko podělit se s čerstvými maturanty o některé perličky z kuloárů našich profesí. Vždyť i od toho je tu pedagog.

Otázku, jak si hledat práci a jakou vůbec, už nemůžeme přehlížet. Studenti velmi brzy zjistí, jaká je situace na trhu práce a z vlastní zkušenosti vím, že je toto téma velmi zajímá. Pojďme zvát odborníky z praxe, kteří se studenty budou mluvit a zároveň je budou motivovat, pojďme studenty přizvat k práci na projektech, pojďme s nimi mluvit o tom, jak si práci vůbec hledat. Přestaňme je vypouštět do praxe neinformované nebo vzbuzovat iluzi, že po ukončení studia najdou práci na ambasádě. Ano, je to sice možné, ale můžeme v takových situacích mluvit spíš o náhodě, štěstí nebo dobrých kontaktech. Každému studentu bychom měli co nejdřív říci: Buď budeš opravdu makat a za deset let můžeš být, kdekoliv chceš, a to i se školou, která dnes není úplně v hledáčku zaměstnavatelů, anebo makat nebudeš – a pak budeš pracovat někde v kanceláři nebo v administrativě spíš na nižší pozici, a to za plat, který je tomu přiměřený.  Není jedna možnost lepší než druhá.  Ale pojďme to studentům říct! Protože oni to často nevědí.

Na vysokých školách, stejně jako na všech ostatních typech škol, chybí pozitivní vzory a přirozené autority. Je mi líto, že střílím do vlastních řad, ale většina z nás vyučujících trpí falešným pocitem výjimečnosti či důležitosti. Pojďme sestoupit z piedestalu a pojďme realisticky promluvit se studenty o tom, co bude dál.

A není nás na té fildě trochu moc?

Já vím, že analýza uplatnění našich absolventů by možná přinesla některá bolestná zjištění, ale situace se nevyřeší, když před ní budeme zavírat oči. Diskuse o tom, co přesně dělají naši absolventi a jak se uplatňují v praxi, je základ. Můžeme si dovolit říci nahlas, že tato data nemáme?

Zejména filologické obory v současnosti plní roli lepší (a levnější) jazykové školy. Možná je nevyhnutelné, aby se z vysokých škol staly v budoucnu malé, ale o to prestižnější ústavy o pár desítkách zaměstnanců.  Situace společenských oborů se nezlepší, když budeme o naší důležitosti přesvědčovat znuděné středoškoláky a lákat je do našich řad. Nezlepší se, když nám půjde o kvantitu. Čím „lacinější“ na trhu budeme, tím bude naše pozice horší. Co třeba přijímat co nejméně studentů, aby naši studenti jako absolventi školy, kterou pořád ještě považuji za prestižní, měli práci, a aby po nich byla poptávka?

vložil/a | rubrika: ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.