Teorie rozmanitých inteligencí

Každý je na něco chytrý

Všechno to začalo před dvěma lety, kdy mě v malém knihkupectví na Svaté Hoře u Příbrami zaujala v regálu žlutá knížka pro děti s názvem Každý je na něco chytrý – Jak odhalit a rozvíjet různé druhy inteligence. Tuhle knihu od té doby doporučuji, kudy chodím. Je určena dětem od osmi do dvanácti let, ale napsaná tak zajímavě a poutavě, že si ji rádi přečtou i dospělí (a nejen rodiče). Tahle kniha stojí na začátku mého zájmu o teorii rozmanitých inteligencí.

V Jazykovém koutku potom vznikl článek Jakou inteligencí jste nadáni a jak Vám to pomůže při studiu cizích jazyků a na Naučmese jsem připravila kurz Jak si osvojit cizí jazyk co nejrychleji, kde se o teorii rozmanitých inteligencí také mluví a nepřestává mě překvapovat, jak moc účastníky zajímá. Není divu, ono to totiž zdaleka nesouvisí jen s jazyky. Teorie rozmanitých inteligencí má přesah do našich životů a profesí. Může nám například pomoci pochopit, proč jsme měli špatné známky ve škole nebo proč nejsme příliš spokojeni v naší profesi, může pomoct pochopit i mezilidské vztahy a konflikty (já jsem dobrý v tomhle, někdo jiný zase v něčem jiném), může nám také pomoct pochopit naše děti, ať už jsou jiné nebo úplně stejné jako my.

Kdo by chtěl začít rovnou s nějakou učenější knihou, měl by určitě sáhnout po Dimenzi myšlení od zakladatele teorie rozmanitých inteligencí Howarda Gardnera (Frames of Mind v originále) nebo po nejnovějším autorově pohledu na jeho vlastní teorii v knize Intelligence Reframed, která je zatím dostupná pouze v angličtině.

Různé typy inteligence

Základ této teorie tvoří osm typů inteligence: jazyková, matematicko-logická, hudební, prostorová, tělesná, přírodovědná, intrapersonální, interpersonální. Popis jednotlivých typů najdete v uvedeném článku (zde). Můžete se také otestovat v tomto testu, dejte si však pozor na zbrklé úsudky. Internetový test je pořád jen internetový test. Skutečné zjištění typu by vyžadovalo delší čas a přece jen také vyhodnocení psychologem (a ne počítačem :-))

Multiple intelligence quiz (rychlý test pro určení inteligence)

Je zajímavé zabývat se otázkou, která inteligence se nám vlastně hodí na jazyky. Odpověď totiž není tak prozaická, jak by se zdálo. Inteligence jazyková samozřejmě souvisí se schopností učit se jazyky, dobře mluvit, být dobrým řečníkem, psát příběhy nebo poezii.

Další zajímavou otázkou, kterou dříve nebo později začne řešit každý rodič je, zda se zaměřit na jednu či dvě inteligence, které u dítěte jasně dominují, nebo naopak snažit se rozvíjet všechny zároveň. Zatím se psychologové přiklánějí spíš k názoru nabízet hlavně menším dětem činnosti co nejpestřejší a ze všech uvedených oblastí.

Na co je Teorie rozmanitých inteligencí krátká

Každá teorie je jen teorie. Když se jakoukoliv teorií zabýváte déle a hledáte propojení s praxí, většinou se objeví nějaké ty zádrhele. Obrovské plus, které teorii rozmanitých inteligencí nikdo nevezme, je, že nabourává ty zastaralé představy o významu IQ. JE to vlastně teorie rovnostářská – jak praví název první zmíněné knihy, podle teorie rozmanitých inteligencí je každý na něco chytrý. To je úžasná zpráva pro všechny děti i dospělé.

Přesto však: Teorie rozmanitých inteligencí ve své současné podobě neumí zařadit některé poměrně významné schopnosti. Je to například kreativita. Předpokládáme sice, že kreativita je vázána na perfektní zvládnutí určitého oboru, nicméně tak je tomu zřejmě u dospělých. Děti bývají kreativní jindy, jinak a každé jinou měrou. A že tato vlastnost je v současnosti velmi ceněná, o tom není sporu.

(Nicméně je celkem kuriózní, že v jiné době, za jiných okolností může být naopak velmi nežádoucí).

Podobně obtížně bychom v této teorii zařadili schopnost vytvářet analogie. O analogiích se sice mluví u matematicko-logické inteligence, jenže analogie mají přesah do všech oborů. I dnes se setkáváme s renesančními osobnostmi, s lidmi, kteří uspěli ve vícero oborech, a často jejich schopnost nadhledu a ojedinělého, nového úhlu pohledu na věci úzce souvisí se schopností aplikovat zákonitosti z jednoho oboru v oboru jiném. Ale pro příklady lidí schopných vytvářet analogie nemusíme chodit ani mezi vědce. Stačí se podívat na baviče a komiky. Co nás často rozesměje? Často vezmou skutečnost a ukážou analogii, podobnost tam, kde jsme si sami neviděli.

A podobných otázek by bylo víc.

Co například dítě, které podle různých testů není výjimečně nadané (nebo inteligentní), ale má výjimečnou výdrž a do toho, co mu nejde se prostě zakousne.

Sám autor pak upozornil na skutečnost, že do jeho teorie nezapadá schopnost být originální, resp. novátorský.

Sama jsem několikrát narazila na to, že lidé s dominující matematickou-logickou inteligencí mají také typické rysy interpersonální inteligence (pomáhají lidem blízkým i neznámým, jsou komunikativní – například se nadprůměrně seznamují, vystupují spravedlivě ve skupině apod.), ale při bližším pohledu se ukáže, že to vše mají naučené a že spíš než s jejich cítěním pro druhé to souvisí s jejich smyslem pro řád, pořádek, systém (vědomí, že tak by to mělo být). Měli bychom to hodnotit jako interpersonální inteligenci nebo ne?