V posledních dnech nešlo nezaznamenat kauzu Schillerová a angličtina. Nejdřív vyšlo najevo, že paní ministryně se neúčastní jednání ministrů financí EU o rozdělení miliard v rámci koronavirové pomoci kvůli své slabé angličtině a později ji CNN Prima News trochu zbytečně vyprovokovala snahou o rozhovor v angličtině, který skončil odchodem paní ministryně. Alena Schillerová v tom ale zdaleka není sama. Politiků, jejichž angličtina se v minulosti přetřásala v médiích, opravdu nebylo málo. Bez googlení si vybavuju Bohuslava Sobotku, Miroslava Kalouska nebo Miloše Zemana.
Nebojte, tenhle článek rozhodně není o tom, co si myslím o paní ministryni a její angličtině. Ale pokud by to někoho zajímalo 🙂 Mně tolik nevadí, že máme ministryni financí, která neumí anglicky, ale byla bych ráda, kdyby mluvila pravdu. A ano, dokázala bych pochopit, kdyby přiznala, že anglicky neumí. Jenže to se nestalo.
Chtěla jsem se na to téma ale podívat trochu víc zeširoka. Jak je možné, že větší část naší politické reprezentace má víc než nedostatečné znalosti cizích jazyků a zejména angličtiny? Nebo jinak: Jak je možné, že dnešní padesátníci a šedesátníci na tom celkově s jazyky nejsou nic moc?
Paní ministryně je ročník 1964, ani zdaleka tedy nepatří k nejstarším v politice. V roce 1989 jí bylo 25 let, rozhodně tedy nemůžeme říct, že jí ujel vlak, pokud jde o vzdělání a jazyky. Přece jen je třicet let po revoluci, i když se to nezdá 🙂 Věk a nedostatek příležitostí jako výmluva dobře poslouží u lidí, kterým je osmdesát, u padesátníků to ale neobstojí. Takže čím to je?
Mám na to svoji teorii a budu ráda, pokud mi napíšete, co si o ní myslíte. Říkám tomu trauma devadesátek. Za svoji praxi jsem potkala spoustu žen ve věku Aleny Schillerové, které měly z angličtiny takřka panickou hrůzu. Takže já s ní vlastně soucítím. Mluvit jazykem, který neovládáte dostatečně dobře, je prostě stres. Špatně se vám dýchá, potíte se, prostě normální tréma.
Ale zpátky k devadesátkám. Tehdejší třicátníci naběhli natěšení do kurzů, kde často chytli nějakého toho Johna nebo Billa, kteří mluvili jen anglicky a HLAVNĚ většinou neměli žádné pedagogické vzdělání. Možná si pamatujete, že každé větší i menší české město mělo v devadesátých letech toho svého „Amíka“. Veškerá jeho kvalifikace spočívala v pouhém faktu, že je Američan, z čehož ale dokázal vytěžit značnou popularitu. Taková výuka byla často úplně k ničemu, Američan mluvil hodně, mluvil rád a nikdo mu moc nerozuměl. Učebnice pro změnu ještě neměly českou mutaci, byly nepřehledné a pro Čechy zvyklé na učebnice typu SPNka pro samouky jednoduše nepoužitelné. Slyšela jsem takových příběhů bezpočet. Mnoho lidí tehdy na angličtinu prostě zanevřelo a vypěstovali si k ní téměř odpor.
Najít v České republice dobrý kurz angličtiny je docela umění i dneska, natož tehdy. Navíc mluvíme o době, kdy angličtina nebyla vyučována plošně a byla většinou otázkou vlastního zájmu a volného času. Ve školství dojížděla poměrně silná vlna němčiny a o něco slabší vlna ruštiny jako prvního jazyka. Ještě já jsem měla na základní škole v první polovině devadesátých letech jako první jazyk němčinu. (Do první třídy jsem šla v roce 1989.) V mojí generaci je tedy ještě relativně dost lidí, kteří jsou tzv. němčináři a s angličtinou se potkali třeba až na střední škole jako s druhým jazykem – samozřejmě s omezenou hodinovou dotací. A ve vysokém školství zase docela dlouho dojížděly zkoušky z ruštiny… Tolik na vysvětlenou pro mladší ročníky.
Dokonce bych řekla, že dnešní padesátníci zdaleka nejvíc odnesli všechny ty změny. Řada z nich měla pár let ruštinu, pár let němčinu a pár let angličtinu. Tenhle trojboj by se podepsal na každém. Pokud nejsou jazyky vaší prioritou nebo prostě nemáte na jazyky hlavu, umíte po absolvování školní docházky tímto stylem pozdravit, napočítat do dvaceti a pár náhodných slov, která tak nějak utkvěla sama o sobě.
Tak co myslíte? Devadesátá léta a angličtina? Máme tu takové malé traumátko nebo ne? Klidně mi napište vaši osobní zkušenost nebo se zeptejte rodičů, jak na tohle období vzpomínají oni.
Nejen z důvodů, které jsem tu popsala, mám opravdu velké pochopení pro tu debatu, jestli je angličtina nutná vždy a všude – koneckonců v Praze ji po vás budou chtít i na pozici vrátného. Navíc si vůbec nejsem jistá, jak by v testu z angličtiny obstáli mladší kolegové paní ministryně, protože podle výzkumů se angličtina v populaci nijak zásadně nezlepšuje dlouhodobě. Vlastně je to záhada. Ti padesátníci a šedesátníci, o kterých tu mluvíme, pro změnu vůbec nechápou, jak to, že vnoučata na tom s jazyky často nejsou o moc lépe. Vždyť mají přece tolik možností 🙂
- Že mít tlumočníka není žádná ostuda.
- Že je důležité mluvit pravdu.
- A že angličtina je u nás dost možná větší problém, než se zdá, a to nejen v politice.