- Základ do začátku
Bulharština patří do skupiny jihoslovanských jazyků a má kolem 9 milionů mluvčích, jež kromě Bulharska najdeme zejména v Moldávii a Turecku, méně pak v Řecku, Srbsku a Rumunsku. Zapisuje se cyrilicí, která se díky vstupu Bulharska do EU roku 2007 stala třetí oficiální abecedou Evropské unie. Celkově se nejvíce podobá makedonštině, s níž je vzájemně srozumitelná. Slovní zásoba bulharštiny má převážně slovanský původ, nalezneme tu však také výpůjčky z latiny, řečtiny, turečtiny, francouzštiny a samozřejmě angličtiny.
- Chybějící pády a infinitiv
V případě slovanského jazyka to sice zní zvláštně, ale bulharština skutečně nepoužívá pády, až na první a ten, jejž v češtině známe pod názvem „oslovujeme, voláme“. Slova, kterým ostatní slovanské jazyky připisují pádové koncovky, se tedy v bulharštině používají téměř výhradně v základním tvaru (nominativu) a funkci pádů přepírají předložky. Kromě pádů bulharština nezná pojetí infinitivu, což v praxi znamená, že základním tvarem sloves slouží první osoba jednotného čísla. V konstrukcích podobných těm infinitivním se používá částice да – např. Искам да напиша писмо. (Chci napsat dopis.).
- Neslovanské členy
Další zvláštností bulharštiny oproti ostatním slovanským jazykům je skutečnost, že zná kategorii určitého členu, který se však na rozdíl od angličtiny nebo němčiny neklade před slovo, ale na jeho konec jako přípona. Např. човекът (ten člověk), жената (ta žena), морето (to moře). Samotné užití určitého členu je poměrně logické a podobá se jeho fungování v jiných jazycích – používá se tehdy, pokud se o věci již hovořilo. Kategorii neurčitosti bulharština vyjadřuje zájmenem един (jeden).
- Kde se vzalo Bulharsko?
Název země je odvozen od Bulharů (Българи), turkického národa, který na území dnešního Bulharska přišel v 7. století ze Střední Asie. Přesná etymologie slova je poměrně nejasná. Podle jedné z teorií pochází ze starého turkického slova bulģha (míchat, třást), neboť se jednalo o cizí národ, jenž přijal slovanský jazyk. Dle jiného vysvětlení je toto slovo spjato s ruskou řekou Volhou, kolem níž část Bulharů žila až do 13. století.
- První psaný slovanský jazyk?
Nejstarší texty, jež jsou považovány za starobulharské, pocházejí z pera Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Bulharština se dodnes zapisuje cyrilicí, která právě na území Bulharska vznikla po Cyrilově smrti koncem 9. století a pak se rozšířila do dalších zemí, neboť byla považována za jednodušší a srozumitelnější než její předchůdkyně hlaholice, první písemná podoba staroslověnštiny, jíž se bulharština dodnes podobá více než kterýkoliv slovanský jazyk.
- Podobná ruštině?
Ti, kteří jsou zvyklí na ruskou cyrilici (azbuku), mohou při čtení bulharských textů narazit na několik rozdílů. Oproti ruské abecedě zde nenajdeme písmena Ё, Э, Ы a některá písmena se vyslovují jinak – např. Щ, které v ruštině zní jako měkké Š, se v bulharštině vyslovuje jako [št], bulharské Е nezní jako ruské [je], ale české [e]. Celkově tak má bulharština poněkud tvrdší znění než ruština.
- Dialekty
Bulharština je poměrně bohatá na dialekty – kromě zhruba 40 na území Bulharska jich skoro jednou tolik používají mluvčí bulharštiny žijící v jiných zemích. Bulharské dialekty se dají rozdělit na dvě hlavní skupiny, jež se dělí podle toho, jak je v nich vyslovována starobulharská hláska ѣ. Zatímco západní dialekty, které se obecně považují za „tvrdší“, ji vždy vyslovují jako [e] ve východních dialektech se setkáme rovněž s výslovností [ja]. Moderní spisovná bulharština je založena především na východních dialektech.
- Překladatelské oříšky
Jedním z nejčastěji uváděných je айляк [ajljak], které pochází z turečtiny a znamená něco jako „Odpočívám“ nebo „Mám pohodu“. Postupně sice tento výraz zastaral, ale dnes znovu ožívá v mluvě mladé generace. Zaujme i slovní spojení Куче марка [kuče marka], doslova „psí značka“, které původně odkazovalo ke značce gramofonů, jež měla psa ve svém logu. Postupně se tak ale začalo říkat každému předmětu neznámého původu a nízké kvality.
- Záludné idiomy
Jedním z nich je: Видяла жабата, че подковават вола, и тя вдигнала крак. (Viděla žába podkovávat vola a sama zvedla nohy.) Používá se v situaci, kdy si někdo hraje na důležitého, až je k smíchu. Jako další příklad se často uvádí на баба ти хвърчилото (drak tvé babičky), což se říká tehdy, když se nám něco zdá stejně nepravděpodobné, jako kdyby si šla babička pouštět draka… Do třetice: Всичко е ток и жица. (Všechno je elektřina a dráty.) Tenhle výraz se hodí v situaci, kdy vše jde doslova „jako po másle“.
- Ano, nebo ne?
Na závěr jedna zajímavost, která nesouvisí tolik s jazykem, ale spíše kulturou a historií země. Proč Bulhaři (a Albánci) používají kývání a kroucení hlavou přesně opačně než zbytek světa? Jedno vysvětlení říká, že si tento zvyk osvojili během několika staletí, kdy se území Bulharska a Albánie nacházelo pod tureckou nadvládou. Pravoslavní byli tehdy za své vyznání pronásledováni a doslova s nožem na krku museli konvertovat k islámu. V těchto situacích tak dotyční ze strachu o život kývali, ale ve skutečnosti mysleli „ne“.