Záhady francouzského „é, è, ê“ a proměny anglických samohlásek (Ladislav Vorel)

Co myslíte, je těžší naučit se správně psát francouzsky nebo anglicky? Někdo by možná hned řekl, že těžší je přece anglický pravopis, jelikož má spoustu nepravidelností, nelogičností a záludností. Ovšem někdo jiný zase třeba namítne, že francouzský pravopis je sice mnohem strukturovanější a pravidelnější, ale pokud člověk francouzský pravopisný systém plně nechápe, může být horší pohromou než ten anglický….a navíc ta francouzská ,, é, è, ê´´, kdo se v nich má vyznat? No, nechme to na posouzení každému dle jeho vlastního subjektivního pocitu a pojďme se seznámit s určitou zajímavostí, která francouzštinu a angličtinu tak trochu spojuje. Navzdory tomu, že francouzština a angličtina  mají odlišná vnitřní pravidla pravopisu a výslovnosti, tak se tyto dva jazyky přesto někde potkávají. Kde? Je to např. v tom, že způsob ukončení slabiky ovlivňuje samohlásku, která je v té samé slabice obsažena. Podobné vlivy ve větší či menší míře jistě najdeme i v jiných jazycích, nicméně jevy, o kterých dnes bude zmínka, jsou na jedné straně jevy typicky francouzské a typicky anglické a tudíž naprosto vzájemně ani do jiných jazyků nekopírovatelné, přesto však svou logikou, ač se to na první pohled vůbec nezdá, značně podobné. Takže o co jde? Podrobněji řečeno jde o jevy, kdy otevřenost nebo zavřenost slabiky má přímý vliv na pravopis nebo výslovnost samohlásky, která tvoří jádro oné slabiky. Pro zjednodušení se naprosto vyhnu odborné terminologii a nebudu také brát v úvahu slabiky, kde jádrem není samohláska ani další ,,chuťovky´´ neboli nebudu to zbytečně komplikovat. Ovšem stručně a zcela jednoduše musím připomenou základní vlastnosti slabiky, je to pro dnešní úvahu nezbytné.

Slabika, je li úplná, vypadá ve své struktuře takto:

SOUHLÁSKA + SAMOHLÁSKA + SOUHLÁSKA

francouzština => mer…sur…dur

angličtina => dog…hot… red

Ovšem slabika může mít i tvar neúplný, což znamená, že chybí počáteční souhláska nebo koncová souhláska (nebo dokonce někdy i obě souhlásky). Pro naše slíbené jevy bude důležité všímat si zda slabika končí nebo nekončí na vyslovovanou souhlásku (a to bez ohledu na to, zda nějakou souhláskou daná slabika začíná) a hned si zaveďme 2 důležité pojmy.

Zavřená slabika je slabika, která končí na souhlásku (souhláska tu slabiku prostě zavírá).

Příklady z angličtiny, kdy první slabika slova je zavřená:

bedroom, madness, impossible, component

 

Otevřená slabika je slabika, která končí na samohlásku (protože chybí koncová souhláska, která by slabiku zavírala a samohláska má tudíž otevřený prostor).

Příklady z francouzštiny, kdy první slabika slova je otevřená:

petit, regarder, purifier, timide

A dnes nás bude zajímat, jaký podstatný pravopisný a výslovnostní vliv má skutečnost, zda je slabika zavřená nebo otevřená. Tento vliv, ačkoliv ve francouzštině a angličtině vypadá v praxi jinak, má podobnou logiku….a pochopení této logiky nám umožní slova správně přečíst a napsat (nejsou li, hlavně v angličtině, poznamenána nečekanou a této logice odporující výjimkou a jinými ,,rozmary´´)

Ve francouzštině se budeme věnovat jen samohlásce ,,e´´, kde to však stojí za to, neboť vlastnost slabiky ovlivňuje jak pravopis (typická a nádherná francouzská ,,é, è, ê´´), tak výslovnost.

Ve francouzštině platí pravidla bez ohledu na přízvučnost a nepřízvučnost slabiky.

V angličtině se budeme pro příklad a pro zjednodušení věnovat jen samohláskám ,,a, i, o´´ .

A pozor, v angličtině je nutno brát v úvahu přízvučnost a nepřízvučnost slabiky. Abychom se vyhnuli nadměrné komplikovanosti, budeme se v tomto rozboru zaměřovat pouze na přízvučné slabiky.

Jaké různé výslovnosti samohlásek nás budou zajímat?

Francouzština

zavřené  ,,e´´ =>  [e]

otevřené ,,e´´ => [ε]

němé, nestálé ,,e´´ (caduc) => [ə]

 

Angličtina

A

[æ] –  bad

[eɪ] –  make

I

[ɪ] – trip

[aɪ] – time

O

[ɒ] – hot

[əʊ] – open

Pozn: Uvádím pouze běžně užívanou transkripci, nikoliv další fonetický výklad (ten je snadno dostupný v každé učebnici).

Co s těmito samohláskami provede zavřená slabika, která má na konci vyslovenou souhlásku? Zkusme si představit, že tato souhláska, protože je slyšet,  je ,,zvukovým konkurentem´´ předchozí samohlásky. Samohláska tedy musí být slyšet, aby se prosadila a aby její ,,zvuková´´ existence v konkurenci souhlásky nezanikla.

Jaké jsou možnosti?

Francouzské ,,e´´ sahne po své nejsilnější variantě, a to po otevřeném ,,e´´ – [ε]. A protože je to v dané situaci jediná možnost, jak se prosadit, pak se takové ,,e´´ žádným přízvukem neoznačuje, bere se to jako samozřejmost, že  v dané situaci (to jest v zavřené slabice), se ,,e´´ musí otevřeně prosadit. Proto vyslovujeme ,,e´´ otevřeně, ale pravopisně ho necháme zcela na pokoji:

merci, responsable, adversaire, projecteur, industriel

Anglické ,,a´´ udělá svůj ,,konkurenční útok´´ tím, že si vyžádá široké rozevření

úst (čímž je vybojováno jeho místo na slunci v zavřené slabice) a zazní jako [æ]:

bandage, bag, understand,  financial,  agriculture

Anglické ,,i´´  a anglické ,,o´´ udělají rychlou akci, nevyčerpávají se tím, že by tříštlily své síly s jinou hláskou, kterou by k sobě zvukově přizvaly, ale plnou vahou sebe sama jdou krátce, ale průrazně do boje jako [ɪ] a [ɒ]:

inprinter, different, dinner,  admit,

on, object, office, obvious, lock

A co se s těmito samohláskami stane, je li slabika otevřená, která na konci žádnou souhlásku nemá? Nastává pohoda, svobodný prostor, samohláska před sebou nevidí žádnou  ,,závoru a konkurenta´´ v podobě souhlásky, a to se projeví na jejím chování.

Francouzské ,,e´´ stáhne svůj důraz, nepotřebuje přece s nikým bojovat o přežití,  a promění se buď v zavřené [e] nebo jde dokonce až tak daleko, že se úplně nebo téměř stáhne jako němé, nestálé  [ə] (caduc). A důležité je, že v tomto případě se samozřejmě musí provést pravopisné označení rozlišující, je li v otevřené slabice [e] nebo [ə].

 

Zavřené [e] se označí ostrým přízvukem ,,é´´ (accent aigu)

volution, content, agable, compréhensible, capaci

Němé, nestálé  [ə] (caduc) se neoznačuje (samozřejmě) nijak.

repasser, le, souvenir, une,  possible,

A kdy se ve slově vyskytuje ,,é´´ a kdy ,,e´´ ? Jisté vychytávky by tu samozřejmě byly (jsou dány jak morfologickými tak fonetickými zákonitostmi francouzštiny) , ale místo abych se o nich rozepisoval zmíním jen jednu dobrou zprávu, a to:

Francouzský pravopis a fonetická ,,logika´´ francouzštiny jsou i přes svou náročnost v zásadě strukturované jevy (až na ,,pár drobných´´ výjimek), které lze pochopením principu a získáním citu pro ně plně zvládnout.

Stačí tedy nad psaním a výslovností ,,e´´ přemýšlet, poslouchat rodilé mluvčí a číst si (nebo mluvit si pro sebe) nahlas a důsledně odlišovat  ona různá ,,e´´……no a pak určitě přijde den, kdy vám to všechno dohromady v mozku sepne a bude vám to jasné (samozřejmě jen pokud to ještě úplně jasné není)

Anglické ,,a´´ si volného prostoru užívá tak, že se jakoby protáhne a roztáhne své

,,fonetické paže´´ do podoby [eɪ]

late, make, invade, name, undertake

 

Anglické ,,i´´ se uvolní a roztáhne do volného prostoru jako [aɪ]

 

like, rise, vital, aside, time

 

Anglické ,,o´´ se zredukuje na [ə] – nemusí se přece prosazovat před souhláskou – no a k tomu se ještě protáhne do prostoru připojením [ʊ], takže vznikne [əʊ]

 

hope, alone, smoke, elope, open

 

V angličtině samozřejmě nelze očekávat, že tato logika platí vždy, stačí například, když slabika není přízvučná a samohláska se tak dostane např. do vynucené redukce nebo když souhláskou, která uzavírá slabiku, je souhláska ,,r´´nebo když čtení samohlásky je prostě tak nějak logicky neuchopitelná zvláštnost …..a další a další ,,zrady´´, na které je angličtina dost bohatá.

 

Využijme ale již popsaných zákonitostí zavřených a otevřených slabik a pojďme si s nimi ještě trochu ,,vyhrát´´.

 

Začneme tentokráte angličtinou:

Sloveso ,,sit´´ je typickým příkladem zavřené slabiky, kde slabika končí na vyslovované ,,t´´ a tudíž výslovnost je [sɪt]. Když toto sloveso chci použít pro průběhové časy, musím jeho tvar změnit přidáním koncovky ,,ing´´.  Ale co by se stalo, kdybychom přidali opravdu jen ,,ing´´ neboli udělali prosté ,,sit + ing´´? No stalo by se to, že by koncové ,,ing´´ k sobě strhlo do své slabiky předchozí ,,t´´  a rázem bychom měli dvojslabičné siting (si + ting). Tím pádem by se ale z původní zavřené slabiky ,,sit´´ stala otevřená slabika ,,si´´ a tím by vznikla nutnost číst ji jako [aɪ] – siting [saɪtɪŋ]. Co tedy udělat, abychom zachovali původní výslovnost [sɪt]? No, zdvojíme ,,t´´ (—tt—) a dostaneme sice opět dvě slabiky, ale tentokráte je původní ,,sit´´  zase zavřenou slabikou =>  sitting (sit + ting) a čteme [sɪtɪŋ]. A úplně ze stejného důvodu máme podobně např: set-setting, jog-jogging, get-getting, ship-shipping, shop-shopping, drop-dropping atd. atd. A stejně tak se děje např. u stupňování přídavých jmen s nutností zachovat původní zavřenou slabiku => big, bigger, the biggest nebo u tvorby minulého času u sloves se stejnou problematikou => to commit, he committed

 

A pokračujeme francouzštinou:

Co se vám vybaví při výslovnosti [mεr]? Tak může to být buď ,,mer (moře)´´ nebo ,,mère (matka)´´ Pokud napíšeme ,,mer´´, tak se ,,e´´ nachází v zavřené slabice, tudíž ho čteme vždy otevřeně jako [ε] a nijak ho přízvukem neoznačujeme. ,,Matka´´ ale také chce číst své ,,e´´ jako [ε], protože slabika je stále z hlediska čisté fonetiky zavřená, jenže má tu smůlu, že má navíc v písemné podobě další ,,e´´ na konci. Toto koncové ,,e´´ se sice nečte (no, někdy se i koncové [ə] čte, ale to už by bylo moc), ale je slabikotvorné, takže nám strhává předchozí ,,r´´ k sobě do slabiky a tak najednou pravopisně (nikoliv foneticky) vznikají slabiky dvě => mere (slabiky me + re). My ale chceme číst první ,,e´´ také jako [ε], jenže slabika se nám pravopisně otevřela, tak co teď? Máme naštěstí tzv. tupý přízvuk (accent grave – è), kterým ono první ,,e´´ označíme. A protože ,, è ´´ se vždy vyslovuje jako [ε], máme problém vyřešený. ,,Mère´´ tedy můžeme číst stejně jako ,,mer´´, a to [mεr].

 

Malé shrnutí:

Otevřené ,,e´´ neboli [ε] se ve francouzštině vyskytuje VŽDY v těchto případech.

 

1) ,,E´´ se nachází v zavřené slabice a není nijak označeno=> mer, avec, mortel

 

2) ,,E´´ je označeno tupým přízvukem => mère, colère, barrière

 

3) Stejnou funkci jako ,,tupý přízvuk´´ plní tzv. stříška neboli accent circonflexe – ,,ê´´.

Pokud je ,,e´´ označené ,,stříškou ´´ pak se vyslovuje též [ε] => fête, tête, bête.

Ve výslovnosti tedy è = ê

 

Stříška (accent circonflexe) se používá jako jakási ,,nostalgická´´ vzpomínka na časy, kdy za ,,e´´ bylo vyslovované ,,s´´  ….a tudíž slabika byla zavřená.

 

Pro srovnání:

francouzština:   bête, tête, fête                  italština:    bestia, testa, festa

 

A ještě něco:

Ve francouzštině se velmi často stává, že slovo sice končí na souhlásku, ale ta se nevyslovuje. Dalo by se to tedy popsat tak, že koncová slabika je sice graficky zavřená, ale foneticky otevřená. V takovém případě se pak sice koncová souhláska nečte, ale ,,e´´ ve slabice se čte buď jako zavřené nebo jako otevřené  ,,e´´. Takové ,,e´´ se bez ohledu na to, zda se vyslovuje ,,zavřeně nebo otevřeně´´, žádným přízvukem neoznačuje => porter, allez, pied, muet, projet

Jen malá, ale důležitá nápověda => slovesné koncovky ,,er, ez´´ se čtou jako zavřené ,,e´´ neboli [e] => Vous pouvez parler? [vu puve parle]

 

A pozor, výše uvedené pravidlo neplatí, končí li slovo na ,,s´´. V takovém případě se ,,e´´ musí označit přesně tak, jak se vyslovuje. Francouzština totiž tvoří množné číslo na nevyslovené ,,s´´, a kdyby toto ,,s´´ mělo ještě měnit nebo jakkoliv ovlivňovat výslovnost původního slova v jednotném čísle, byla by to hotová ,,fonetická sebevražda´´.

Před ,,s´´ mohou být všechny typy ,,e´´

,,e´´ otevřené – [ε] => accès,  très, près

,,e´´ zavřené  – [e] => unités,amitiés, comprimés

,,e´´ caduc – [ə] => arbres, tables, traces

No, tak takhle to v základu v těch otevřených a zavřených slabikách funguje. Angličtina může samozřejmě často nepříjemně překvapit, že zrovna to či ono slovo to má úplně jinak, a francouzština zase může nasadit dále pomyslného brouka do hlavy v tom, jak je to třeba v případě ukončení slabiky na ,,x´´ nebo ,,ble, vre´´ apod. No a častý zvyk úplně a hlavně vždy vypouštět  ,,e caduc´´ jako kdyby tam žádné ,,e´´ nebylo napsáno? Tak to je rovnou cesta k těžkému výslovnostnímu čechismu, který Francouz pozná na první poslech…..Ale pokud jste ve čtení došli až sem, tak to vše buď umíte nebo si ty další ,,brouky´´ už jistě sami postupně odchytáte a zařadíte. Stačí si na ně jen pořádně posvítit.

Ladislav Vorel je bývalý dlouholetý jazykový lektor s hlavní specializací na francouzský jazyk. Také mluví anglicky, německy, rusky a zajímá se o další jazyky.

vložil/a | rubrika: ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.