Tak tuto otázku si jistě položilo mnoho lidí a ještě mnohem více lidí si určitě alespoň jednou v životě řeklo (nebo jen pomyslelo), jak by bylo fajn umět francouzsky. Ano, umět francouzsky je opravdu fajn, častým problémem ale je, že mnozí onu touhu umět francouzsky nikdy nezrealizují, a to i tehdy, mluví li jinak třeba i několika jazyky….jenom ta francouzština je buď nulová nebo slabší, lámaná a nevybroušená. Proč to tak poměrně často bývá? Jedním z důvodů je např. rozšířený (a nesprávný) názor, že francouzština je natolik těžká, že se téměř nedá kvalitně naučit a pokud ano, stojí to neúměrné množství času, energie a trápení. Ano, francouzština určitě není lehký jazyk a má svá velmi náročná specifika, ale svou náročnost a specifičnost má přece každý cizí jazyk, ne? Nad francouzštinou se opravdu dá zvítězit, jako nad každým jiným cizím jazykem, a její zvládnutí po mnoha stránkách člověka obohatí. Máte li touhu umět francouzsky nebo se již chystáte začít se ji učit nebo jste už dokonce ve studijním procesu, pak si věřím rádi dále přečtete, jaký užitek znalost francouzštiny do života přináší….. a možná to přivede k zájmu o francouzštinu i ty, kteří zatím o tomto jazyce nijak zvlášť ještě neuvažovali. Jaký je tedy užitek ze znalosti francouzštiny? Je toho moc, ale abych nezahltil, vyjmenuji 5 důvodů, proč jsem já osobně přesvědčen, že francouzština určitě stojí za hlubší pozornost.
1) Francouzština je velice efektivním mostem k ostatním románským jazykům
Ano, troufám si s plným přesvědčením říci, že francouzština je mezi románskými jazyky tím nejlepším ,,klíčem“ jak se s románskými jazyky dále seznamovat. V praxi to vypadá tak, že umí li člověk francouzsky, tak mu ostatní románské jazyky už jen leží u nohou, stačí je prostě jen zvednout. A to mluvím o zvednutí ,,aktivní znalosti“, jelikož co se týče pasivních znalostí, tak ty přicházejí skoro zdarma. Pro dobrého francouzštináře není až tak velkým problémem číst např. italsky (tím samozřejmě nemyslím náročné nebo odborné články) a to i tehdy, když aktivně italsky v zásadě neumí. Stejně tak skok na španělštinu je z francouzské pozice mnohem snažší než obráceně. Je to dáno např. náročnějším francouzským pravopisem, kdy optikou francouzského pravopisu a francouzské výslovnosti je cesta např. ke španělské a italské fonetice mnohem schůdnější a tudíž smysl psaného i mluveného sdělení je mnohem uchopitelnější než když z italského nebo španělského pravopisu a výslovnosti přecházíme na obdobné ,,vody“ francouzské. A pro takové portugalské nosovky je ovládání francouzských nosovek vynikající průpravou, a to i přesto, že francouzské a portugalské nosovky není jedno a totéž. Takže platí, že učíte li se francouzsky, získáváte zároveň slušnou pasivní znalost ostatních románských jazyků a záleží pak už jen na vás, zda a jak si tu pasivní znalost vybrousíte do znalosti aktivní. Obráceně to jistě platí také…..neboli i takoví španělštináři a italštináři mají přirozeně i určitou pasivní znalost francouzštiny, ale rozhodně ne v takové míře.
2) Francouzština se skvěle a nenahraditelně doplňuje s angličtinou
Ano, je to tak. Angličtina byla totiž francouzštinou silně ovlivněna a francouzská stopa v anglické gramatice i slovní zásobě je nepřehlédnutelná. Umíte li francouzsky, umíte již mnohá slova i anglicky, aniž byste se museli angličtinu učit. A pokud již anglicky umíte a začínáte se učit nebo se již učíte francouzštinu, automaticky si tím zpětně významně posilujete svou angličtinu, neboť vlastně kráčíte v její historii, a to v původních stopách francouzských.
A tak jen pro zajímavost:
1) nepatrná ukázka slov, která mají ve francouzštině i angličtině
totožný pravopis i význam (samozřejmě nikoliv výslovnost)
ATTENTION TRAIN IMPORTANT VOLUME
EFFORT FORCE ROYAL QUESTION
OPINION LONG RAT CONVERSATION
2) nepatrná ukázka anglických slov,
kde francouzský původ (v závorce) bije přímo do očí
EMPLOYER (employeur) CEASE (cesser) AUGMENT (augmenter)
DECIDE (décider) CONTINUE (continuer) ANCIENT (ancien)
DESCEND (descendre) ARRIVE (arriver) ENTER (entrer)
SATISFIED (satisfait) SURVIVE (survivre) BLUE (bleu)
Jsou to opravdu jen nepatrné ukázky, kapky v moři, jelikož takových slov jsou tisíce, a to nemluvě o těch slovech, která na první pohled vypadají možná původně bez francouského vlivu, ale opak je pravdou.
Např. TENNIS (z francouzského TENEZ = berte, držte)
CAR (z francouského CHAR = vůz)
BEEF (z francouzského BOEUF = vůl, hovězí)
3) Francouzština učí strukturovaně jazykově (i jinak) myslet
Francouzština, ač ji mnozí vnímají jako romantický a bohémský jazyk, je ve své podstatě jazykem velmi strukturovaným s logickým vnitřním uspořádáním, a pokud máte rádí otázku PROČ?, pak si ji v souvislosti s francouzskou gramatikou můžete opakovaně klást a získávat uspokojivé odpovědi. Jistě, je to i u jiných jazyků, ovšem francouzština má svá zajímavá specifika, která např. v angličtině nebo němčině vůbec nenajdete (a mnohdy ne ani v ostatních románských jazycích) a jejichž pochopení vám úžasně vytříbí jazykový cit a jazykovou logiku, kterou pak jako když najdete při učení se dalším jazykům. Např. francouzština má tvar množného čísla i pro člen neurčitý (un, une….des). To znamená, že i v množném čísle (na rodíl od angličtiny a němčiny) jsou ve francouzštině tři varianty základní determinace podstatného jména, a to 1) s členem určitým 2) s členem neurčitým 3) bez členu. Říkáte si někdo možná, že právě pro tyto ,,obtížné chuťovky“ je lépe se do francouzštiny nepouštět, jenže pokud se do těchto ,,chuťovek“ pustíte, zjistíte, že mají poměrně uchopitelnou logiku, která vám navíc pomůže k tomu, že se vám zjemní a vytříbí ,,jazykový cit“ pro cizí jazyky. A takový člen dělivý, který ve francouzštině existuje ještě navíc vedle členu určitého a neurčitého? No, dokonalá lingvistická lahůdka, jen si pochutnat. Jeden můj známý učitel jazyků doporučoval studentům učit se latinu, a to z důvodu, že latina člověka naučí myslet a otevře tak bránu k dalším jazykům. Ano, s tím se dá jistě souhlasit, ale mnohem více to platí (a o tom jsem přesvědčen) pro francouzštinu, která na rozdíl od latiny učí nejen přemýšlet, ale zároveň je to živý jazyk, který má mnoho společného s mnohými dalšími evropskými jazyky (zejména samozřejmě s jazyky románskými a s angličtinou), takže vstup do dalších jazyků je mnohem rychlejší a snažší přes francouzštinu než přes latinu…..a pokud mnohé jazyky už znáte, jen tu francouzštinu pořádně stále ještě ne, pak vám její budoucí zvládnutí vaše současné cizí jazyky jen a jen posílí.
4) Francouzština je velmi zajímavá foneticky…prostě krásně zní
Zkrátka, s dobrou francouzštinou spolu s dobrým francouzským přízvukem prostě zaujmete. Jistě, člověk by neměl dělat věci hlavně proto, aby zaujal druhé, nicméně pozitivně a nenásilně zaujmout je pro život mnohdy důležité. A tak kvalitní francouzština např. u pracovního pohovoru nebo na dovolené nebo kdekoliv jinde vám prostě připíše mnohé plusové body, které se stejně dobrou angličtinou vůbec získat nemusíte (je přece dnes normální umět anglicky, ne?). Jenže, jak se naučit francouzštinu opravdu dobře a ještě k tomu ji krásně a správně vyslovovat? Mám pro vás dobrou zprávu, a to takovou, že francouzský pravopis a francouzská výslovnost je poměrně pravidelná. Francouzský pravopisný a výslovnostní systém má svůj daný řád, logiku…a tím pochopitelnost a naučitelnost. Ano, jsou výjimky ve výslovnosti (kde však nejsou?), ale jsou to spíše jevy okrajové, takže….osvojení si základních pravidel francouzské výslovnosti vám umožní číst v zásadě dobře a správně jakýkoliv francouzský text, a to i takový, kterému třeba nebudete moc rozumět. A protože francouzština má skutečně vytříbenou ,,pravopisně-fonetickou logiku“ a zároveň vysokou úroveň a kvalitu, pak vám její zvládnutí natolik vycvičí ,,výslovnostní cit“, že pro vás výslovnost ostatních románských jazyků bude poměrně snadnou záležitostí. A rozhodně se to týká i angličtiny. Proč? Protože např. výslovnost samohlásek se v angličtině mnohdy liší na základě toho, zda se samohláska nachází v zavřené nebo otevřené slabice. A pochopit princip otevřených a zavřených slabik a jejich vliv na výslovnost samohlásky vám zcela spolehlivě předá francouzština (u výslovnosti pro samohlásku ,,e“), ve které je tento princip dodržován téměř stoprocentně, s jasnou argumentací, proč to tak je a má být. A díky tomu se vám pak mnohé vyjasní (nebo prohloubí a upevní) i v angličtině.
5) Francouzština nese významnou kulturní a historickou stopu
Francie a francouzština měly a stále mají svou důležitou úlohu v dějinách i kultuře Evropy (nejen). Evropské dějiny a evropská kultura byly často ovlivněny tím, co se dělo ve Francii, a to jak v dobrém, tak ve špatném. Francouzština byla dlouhou dobu jazykem diplomacie a patřila mezi hlavní vyučované jazyky ve školách, např. školství v Československu za doby první republiky si vůbec nelze bez francouzštiny představit. I přesto, že dnes je vliv francouzštiny více a více umenšován stále rostoucím vlivem angličtiny, tak pořád platí a platit bude, že umět francouzsky je považováno za určitou prestiž a znak vzdělanosti bez ohledu na to, zda francouzštinu vůbec využíváte ve svém profesním životě nebo ne. Díky historickému a kulturnímu významu Francie je k dispozici mnoho děl psaných francouzsky, která mají světový význam a pro milovníky knih je čtení klasických děl ve francouzském originále ,,neverending story“. Význam francouzštiny dokládá i fakt, že francouzština je jedním z úředních jazyků OSN a statisticky je stále druhým nejžádanějším cizím jazykem (po angličtině) v EU. Francouzština prostě byla, je a stále bude ,,v kurzu“ bez ohledu na to, jak silný je a bude vliv angličtiny.
Výše uvedené body rozhodně ani zdaleka nejsou vyčerpávajícími, a pro mnohé jistě nebudou ani těmi nejdůležitějšími body, proč studovat právě francouzštinu. A je to dobře, protože každý si tak nachází to své, co ho motivuje. Dobrou motivací může být i fakt, který zjišťují mnozí z návštěvníků Francie, že bez francouzštiny se v této zemi mnohdy a mnohde vůbec neobejdete a pokoušet se domluvit anglicky (nebo jinak) nevede k žádoucím výsledkům. Navštívíte li však někdy Francii, a tentokráte již s dobrou francouzštinou, zjistíte, že vám to otevře mnohé dveře, které jsou pro cizince bez francouzštiny zavřené. Francouzi jsou totiž na jedné straně na svůj jazyk hrdí a pyšní (právem), ale na straně druhé dokáží upřímně ocenit, slyší li svůj mateřský jazyk v kvalitním provedení u cizince. A tak, pokud byť jen někde v koutku srdce a mysli uvažujete o tom, že byste se do té francouzštiny přece jen pustili, rozhodně to udělejte, nemůže to totiž dopadnout jinak než že budete mnohonásobně obohaceni.
Ladislav Vorel je bývalý dlouholetý jazykový lektor s hlavní specializací na francouzský jazyk. Také mluví anglicky, německy, rusky a zajímá se o další jazyky.