Pojem Cizinecká legie je široce známý, ale málokdo má přesné informace, jak to tam vlastně chodí. Jedná se, laicky řečeno, o jednotku francouzské armády, jejíž členové jsou výhradně cizinci, kteří se mohou ucházet o členství, ať jsou z jakékoliv země na světě. Cizinecká legie je otevřena dokonce i pro samotné Francouze, kteří ale mohou sloužit jen za podmínky, že pro čas služby jsou vedeni pod cizí státní příslušností. Ne, nikdy jsem nebyl v Cizinecké legii, ani o to neusiloval, absolvovaná vojenská služba ještě v socialistickém Československu mi bohatě stačila. Proč tedy o tom píšu? Důvod je prostý, jsem francouzštinář a úředním jazykem v Cizinecké legii je francouzština a mě samozřejmě zajímalo, jaké metody výuky francouzštiny se v této legendární jednotce používají a jak jsou účinné. Načetl a nakoukal jsem si tedy mnohé články a reportáže, přičemž jsem si řekl, že to naprosto základní, co jsem se dozvěděl, shrnu do stručného článku sem na Jazykový koutek. Takže do toho! Drtivá většina těch, kdo projdou výběrovou selekcí a jsou do Cizinecké legie přijati, jsou francouzštinou zcela nedotčeni a pozor, už dávno neplatí, že Cizinecká legie přijímá každého a je to takový únik před zákonem pro zločince. Cizinecká legie má dnes poměrně přísná kritéria výběru a těch, co se vrací domů s nepořízenou, je několikanásobně více než těch, co jsou přijati. Znalost francouzštiny však podmínkou přijetí není. Takže si představte, že ve výcviku se sejde třeba Čech, Maďar, Japonec, Rumun, Albánec a Korejec (a další) a nikdo z nich neumí ani slovo francouzsky. Máte li dojem, že nemáte na učení cizího jazyka klid, prostor a čas, pak pro tyto rekruty to platí neporovnatelně a mnohonásobně více. Tvrdý vojenský dril, daleko od domova, soukromí téměř žádné, mnohé další a další nové věci k učení, únava, nevyspání, naprostá změna životního rytmu a pro mnohé úplná kulturní změna od úplně jiného způsobu stravování až po odlišné počasí atd. Představte si např. sami sebe, že jste se v Japonsku přihlásili do japonské armády (samozřejmě v reálu nelze), nedali vám příbor, ale hůlky a jíte s nimi (no, snažíte se jíst) to, co jste nikdy nejedli, kolem vás jen japonské znaky, o jejichž významu nemáte nejmenší tušení, do toho na vás japonsky řvou velitelé, ničemu nerozumíte, jste v neustálém stresu, spousta nových vjemů z vojenského prostředí a pokynů a informací v japonštině, které jen matně chápete z projevů neverbální komunikace, ale přesto se od vás vyžaduje splnění rozkazu. Tak asi takto se cítí takový Japonec nebo Korejec (a zdaleka nejen oni) ve Francii po nástupu do Cizinecké legie. Jinými slovy, pro soustředěné učení se cizímu jazyku jsou to podmínky poměrně neutěšené, přesto ale jsou vojáci Cizinecké legie po nějakém čase schopni se spolu bavit francouzsky, rozumět rozkazům, odříkat zpaměti Kodex cti Cizinecké legie (gramaticky poměrně náročný) a zpívat několik písní, jejichž texty nejsou nijak jednoduché a plynutím času se jejich francouzština stále zlepšuje. Jak je to možné? V základním výcviku, který trvá jen několik měsíců (kontrakt se podepisuje na 5 let), jsou zahrnuty i kurzy francouzštiny v učebně, kde se nováčci seznamují se základní slovní zásobou a základními obraty francouzštiny, a to zvláště s těmi, které budou záhy potřebovat. Terminologie z prostředí operních pěvců se tam tedy určitě neučí, zato výrazy jako kýbl, hadr, oholit se, nástup, rozkaz, vojenské hodnosti apod. se nováčci dozvídají a opakovaně slyší den co den. Princip výuky francouzštiny spočívá ale hlavně v praktickém používání, to jest zejména na základě poslechu, opakování a nuceném (stejně jako nezbytném) užívání v každodenní realitě. Stále a stále dokola, více a více. Preciznost gramatiky a výslovnosti se až tak detailně neřeší, jde o to rozumět a umět srozumitelně vyjádřit to, co potřebuji a hlavně, co se ode mě za vyjádření očekává. Pokud uslyšíte mluvit francouzsky i mnohé legionáře, co už jsou v Cizinecké legii několik let nebo mají dokonce i velitelské funkce, jen málokdy narazíte na zcela gramaticky přesnou francouzštinu s vybranou výslovností, ale zcela běžně uslyšíte plynulou přirozenou mluvu, které se dá dobře rozumět a kdy mluvčí sám nemá problém rozumět běžné francouzštině i od rodilých mluvčích. Prostě, téměř každý voják se v Cizinecké legii naučí francouzsky poměrně dobře a plynule komunikovat a může o sobě říci, že umí francouzsky.
Co stojí za tímto úspěchem?
Jsou to 2 klíčové věci, které se zde v Jazykovém koutku stále opakují, a to:
1) Motivation (motivace)
Ano, nováčci velmi dobře vědí, že francouzština je pro ně klíčem a bez ní to prostě nepůjde, jsou tedy nanejvýše motivováni se ji naučit, je to pro ně naprosto nezbytná nutnost, čehož si jsou nanejvýše vědomi a dle toho se snaží si francouzštinu použitelně co nejdříve osvojit.
2) Immersion (ponoření se, pohroužení se)
K dobrému výsledku samozřejmě přispívá velmi významně fakt, že vojáci jsou do francouzštiny zcela ponořeni v tom smyslu, že je všude kolem nich, jsou jí vystaveni na každém kroku a sami se v ní musí vyjadřovat, protože jinak to prostě nejde. Platí dokonce oficiální zákaz používat pro komunikaci jiný jazyk než francouzštinu.
Někdo by si možná řekl, že v takové situaci to musí jít samo. Ne, nejde to samo, žádný cizí jazyk totiž nikomu nenaskočí do hlavy bez úsilí. A tak ani tyto 2 klíčové body (motivation + immersion) nestačí, pokud voják nepřidá své vlastní úsilí. V Cizinecké legii jsou totiž i takoví, kteří snahu nemají a francouzsky se nenaučí (nebo jen velmi málo). Jsou to ale jen opravdu ojedinělé výjimky, protože život bez francouzštiny je v Cizinecké legii výrazně těžší a tito ,,nefrancouzštináři“ bývají zcela na okraji tohoto společenství a podle toho se s nimi také zachází.
Poučení? Cizí jazyk se může naučit opravdu každý, kdo se ho opravdu naučit chce a usiluje o to. Bez ohledu na to, zda člověk má výhodu v podobě dobré motivace nebo je cizím jazykem obklopen popř. má další a další ,,studijní“ výhody, tak bez vlastního úsilí to prostě samo nikdy nejde a nepůjde. Vojáci v Cizinecké legii, odhlédneme li na chvíli od výhod ,,motivation a immersion“ , mají snad ty nejhorší studijní podmínky na světě, kdy o nestresovém a klidném bádání si nad jazykem s kávou na stole si mohou nechat jen zdát, přesto se zcela drtivá většina z nich nakonec francouzsky poměrně dobře naučí, a to minimálně na slušné komunikativní úrovni. A to je určitě k zamyšlení.
Pokud chcete vědět to, co já a ověřit si, jak to v té Cizinecké legii chodí a poslechnout si originál francouzštinu legionářů nových i starších, pak stačí zadat si do vyhledávače např. Légion étrangère, Fremdenlegion, French Foreign Legion nebo cokoliv na tento způsob a nabídne se vám množství dokumentů (nejen ve francouzštině), stačí si jen vybrat…. např. na YouTube je toho opravdu hodně. Na tezi o nemožnosti naučit se cizí jazyk se pak přece jen mnohý její zastánce může začít dívat trochu jinak.
Ladislav Vorel je bývalý dlouholetý jazykový lektor s hlavní specializací na francouzský jazyk. Také mluví anglicky, německy, rusky a zajímá se o další jazyky.
Všechny Láďovy články najdete zde.