Nedávno jsem v jedné řecké knížce narazila na slovíčko το μαλλί της γριάς „stařenčiny vlasy“ (čti to malí tis ghriás). Takhle se totiž řecky řekne cukrová vata. Pokud to máte stejně jako já, určitě nezůstane nikdy u jednoho slovíčka a musíte hledat dál!

Ale kdo ví jaká zábava to nebyla, většina jazyků si vystačí s vatou nebo bavlnou. Třeba němčina nebo polština to má úplně stejně jako my – Zuckerwatte a wata cukrowa. Španělé, ale třeba taky Bulhaři mají bavlnu (algodón de azúcar, захарен памук), což se s tou vatou v mnoha jazycích kryje. Akorát Francouzi se blýskli roztomilým výrazem, který je vlastně docela podobný tomu řeckému: la barbe à papa „tátovy vousy“.

Tahle cukrovinka se prodává především na poutích a jarmarcích (z německého Jahrmarkt). Stejně jako turecký med. Původ tureckého medu sice spojujeme s Tureckem, ale dost možná ten český výraz vznikl pod vlivem populárního španělského turrónu, a ještě spíš italského torrone. Ostatně, kdo ví, jak to bylo s tureckou kávou.

A pak tu máme další typickou pouťovou sladkost, a tou je pendrek. Ten vznikl z německého Bärendreck, což znamená něco jako „medvědí lejno“. Možná jste si mysleli, že první byly policejní obušky a později se podle nich začaly označovat tyhle lékořicové válečky. Ale opak je pravdou. První byla pouťová sladkost a podle jejího tvaru se tak začalo říkat policejním obuškům. A zřejmě až jako poslední přibyl expresivní výraz ve smyslu „je to na pendrek“.

Když tak o tom přemýšlím, takhle vlastně vznikly Zavináče a piškoty… Že bychom tu měli zaděláno na Kolotoče a pendreky???