Ať už pijete espresso nebo flat-white, slovo turek jako označení pro mletou zrnkovou kávu zalitou horkou vodou, zná troufám si říct každý. Tenhle způsob přípravy kávy je opravdu zvláštní věc a pokud jste někdy takto připravovali kávu před Italem, Španělem nebo před kýmkoliv z Orientu, asi se pěkně divil. Pití kávy v této podobě známe jen my (Čechoslováci) a Poláci. Nikdo jiný kávu takto nedělá, tím méně Turci. V Orientu a v Turecku se káva připravuje jinak, nejčastěji v džezvě. To jen na úvod.
Proč tedy říkáme dát si turka? První se nabízí nějaká souvislost s proveniencí kávy – kávu jako surovinu jsme ve střední Evropě samozřejmě poznávali prostřednictvím Osmanské říše.
Podle legendy zanechali Turci několik pytlů s kávou u Vídně, po porážce v roce 1683. Asi si lze představit situaci, kdy našinec prostě najde pytel s tou voňavou věcí a říká si Co by se s tím tak asi dalo dělat? A prostě to zalije horkou vodou… Jenže tak tomu nebylo – Vídeňáci, kteří jako první začali s přípravou kávy ve střední Evropě, dobře věděli co a jak s ní. Nepřipravovali našeho turka.
Jiná legenda říká, že první kávu v Praze naléval jakýsi Syřan a lidé mu mohli říkat Turek. Orient jako Orient. Ale pochybuji, že by připravoval kávu jinak než v džezvě.
V roce 1862 založil Julius Meinl ve Vídni pražírnu. Typický obrázek Turka asi známe všichni – tady máme tedy další tip na to, odkud se český výraz turek vzal. Od Žida? Ze spolku? Nebo od Turka?
Označení turek se také mohlo prosadit jako alternativa ke kávě vídeňské (která se pije se šlehačkou, je tedy jemnější a když se šlehačka rozpustí, tak je samozřejmě světlejší). Pak by dvojice Vídeň – Turek odrážela informaci světlý – tmavý.
Je také pravděpodobné, že slovo Turek se zprvu používalo obecně pro kávu a snad až později došlo k významovému posunu na jeden konkrétní způsob přípravy. Je totiž možné, že v našich zeměpisných šířkách nebyl nikdy znám jiný způsob přípravy kávy než právě zalití horkou vodou.
Pokud patříte mezi kávomily, doporučuju tenhle krásný článek. Já totiž taky někdy piju turka 🙂