Přišla z Uralu
Maďarština patří do rodiny uralských jazyků, které se vyvinuly před zhruba 7 až 10 tisíci lety v oblasti dnešního Ruska, mezi pohořím Ural a řekou Volhou. Přibližně od roku 500 n. l. Maďaři migrovali na západ, až se usadili na území dnešního Maďarska. Během své dlouhé cesty maďarština nasbírala slovní zásobu z mnoha dalších jazykových skupin – íránských, turkických, kavkazských, slovanských. Panují dokonce názory, že podle lexikálních výpůjček lze částečně mapovat historii Maďarska.
S finštinou nemá společného skoro nic
Obecně se ví, že maďarština, finština a estonština patří do jedné skupiny ugrofinských jazyků. Logicky by se tedy měly v jistém smyslu podobat. Není to ale tak úplně pravda! Zatímco Finové si s Estonci porozumí alespoň v základech, Maďaři nemají šanci… Důvodem je skutečnost, že se finština od maďarštiny oddělila už zhruba před 4 000 lety, tedy asi o 2 000 let dříve, než se rozešla např. angličtina s němčinou. K rozdílnému vývoji pak přispěla i zeměpisná vzdálenost Maďarska a Skandinávie. Podle statistik existuje mezi maďarštinou a finštinou jen kolem 200 společných slov.
Desítky pádů a 14 samohlásek
Maďarština je jazyk aglutinační, což znamená, že místo skloňování a časování gramatické kategorie vyjadřuje různými příponami. Proto taky může šokovat počet maďarských „pádů“, který se pohybuje mezi 18 a 35, i když s českými pády ty maďarské nemají skoro nic společného. Další zvláštností maďarštiny je samohlásková harmonie, tedy tendence k tomu, aby všechny samohlásky v jednom slovním tvaru byly stejného typu. Samohlásek má maďarština celkem 14: a, e, i, o, ö, u, ü, á, é, í, ó, ő, ú, ű, což s připočtením 30 souhlásek dá dohromady abecedu o 44 písmenech. Jednou z nejtěžších domén je proto taky maďarská výslovnost – stačí splést přízvuk, a slovo již znamená něco úplně jiného!
Dlouhatánská slova
Přípony se na maďarská slova dokážou nabalovat téměř donekonečna, a tak není divu, že i absolutního laika při návštěvě Maďarska upoutají cedule s dlouhatánskými slovy. Často se uvádí, že nejdelším maďarským slovem je 44písmenné megszentségteleníthetetlenségeskedéseitekért, což se dá zhruba přeložit jako „jako byste nemohli být znesvěceni za vaše pokračující chování“, avšak rodilí mluvčí na nejrůznějších fórech zmíněný rekord stále překonávají. Tuhle superschopnost má maďarština jednak díky odvozování, jednak díky své zálibě v tvorbě složenin.
Může být i jednoduchá
Stejně jako další aglutinační jazyky, i maďarština je velmi logická, a proto neobsahuje skoro žádné výjimky. Najdeme v ní taky zhruba 500 dobře známých anglicismů – např. bank, sport, opera, texi, probléma, stratégia… takže určitou „maďarskou“ slovní zásobu má většina z nás už teď. Maďarština taky nepotřebuje tolik slovesných časů jako angličtina, ale vystačí si se třemi základními – minulým, přítomným a budoucím. A to není vše! Maďarština nerozlišuje gramatické rody, takže se nemusíte zpaměti učit členy jako třeba v němčině.
Řemeslná příjmení
Maďarská příjmení jsou kapitola sama pro sebe – taky proto, že se často vyskytují v českém a slovenském prostředí. A co že to znamenají? Většina z nich jsou buď řemesla, nebo národnosti: 1. Nagy = velký, 2. Kovács = kovář, 3. Tóth = slovenský, 4. Szabó = krejčí, 5. Horváth = Chorvat, 6. Varga = švec, 7. Kiss = malý, 8. Molnár = mlynář (něco jako německý Miller), 9. Németh = Němec, 10. Farkas = vlk, 11. Balogh = levák, 12. Mészáros = řezník, 13. Oláh = Rumun, 14. Lakatos = zámečník, 15. Rácz = Srb…
Maďarština v češtině
Mluvčí češtiny už umí docela dost maďarských slov, aniž by o tom věděli! Tohle jazykové obohacování začalo v 10. století, po založení Uherského království. Většina přejímek z té doby se už ale nepoužívá, až na jednu – Maďar z maďarského Magyar. Velmi stará maďarská přejímka je taky vyžle (vizsla), což byla původně rasa loveckého psa. Nejvíc hungarismů do češtiny proniklo v době Habsburské monarchie, když se maďarština stala jedním z jazyků rakousko-uherské armády. Nejzajímavější je nepochybně herdek z maďarského ördög (čert), nebo idiom vzít roha z maďarského rohanj (běž!)
Jsem z toho jelen!
Za Rakouska-Uherska se do češtiny dostal i tenhle skvost. Jelen maďarsky znamená „přítomen“, takže jej prý čeští vojáci často slýchali od svých maďarských kolegů při společných nástupech. Jenomže čeští vojáci je považovali za poněkud méně chápavé, proto Maďarům údajně dali přezdívku „jeleni“, až se začalo říkat Jsem z toho jelen! Jsou ale i jiné teorie, např. že tenhle idiom existoval už dřív a jelen měl být metaforou k člověku, který je zmatený jako štvaný jelen při lovu.
Nepřeložitelná slova
I když je to pojem relativní, tahle slova jsou prostě vždycky něčím zajímavá. Pár jich najdeme i v maďarštině! Např. puszi je polibek na tvář, tedy typická pusa od přátel nebo příbuzných, která nemá s vášní nic společného (na rozdíl od csók, což je milostný polibek). Maďarština taky rozlišuje různé druhy lásky: szerelem označuje pouze lásku mileneckou, zatímco szeretet je láska obecně. Káröröm zase znamená škodolibou radost z toho, když se někomu děje něco nepěkného. Zaujme i piszmog neboli „pracovat jen naoko, bez výsledku“.
Trdelník, langoš, guláš…
Trdelník se maďarsky řekne kürtőskalács [ˈkyrtøːʃ ˈkɒlaːtʃ], doslova „komínový koláč“. Langoš neboli maďarsky lángos není odvozen od ničeho dlouhého, ale od maďarského láng, tedy „plamen“, neboť se langoše původně pekly ráno, blízko plamenů, když se pec zahřívala. Guláš neboli maďarsky gulyás vznikl z gulya (stádo dobytka). Původně se gulyás používalo pouze ve významu „pastevec“. Ale protože právě pastevci si často v kotlíku na pastvě připravovali gulyáshús (gulášové maso), začal se jako gulyás označovat i jejich pokrm.