Jak si vybrat jazykový kurz?

Blíží se doba, kdy jazykové školy budou doslova soutěžit o každou korunu, o každého studenta. Pokud žijete v Praze, tak víte, že metro je v září doslova poseté reklamami velkých jazykových škol. Předpokládám, že v dalších českých městech to bude v MHD podobné.

Za poslední roky jsem vyslechla stovky referencí na jazykové kurzy od studentů i od lektorů a realita je taková, že většina těch referencí rozhodně není kladná. Důvodů je víc, jazykové školy často najímají studenty a cizince bez pedagogického vzdělání, jindy jsou zase lidé zklamaní z počtu lidí ve skupince nebo velmi rychle ztratí motivaci do kurzu chodit. Avšak většinou se prostě nepotkají očekávání.

Proto pokud uvažujete o kurzu v jazykové škole:

  1. Začněte tím, že si definujete očekávání, co vlastně potřebujete a chcete v kurzu získat. Často zjistíte, že se všechno vyřeší spíš tím, že si najdete mezi expaty (cizinci žijícími v ČR) parťáka na squash a jednou týdně si zahrajete. To se týká zejména (ale nejenom) lidí, kteří se chtějí rozmluvit a chtějí se cítit v cizím jazyce komfortně a sebejistě. To vám většina jazykových kurzů nabídnout nemůže. 
  2. Pokud se opravdu rozhodnete pro jazykový kurz, ignorujte reklamy na sociálních sítích a v MHD. Ptejte se kolegů a kamarádů, kam chodili a jak byli spokojeni. Udělejte si svůj malý průzkum trhu, jděte po osobních referencích. Napište status na Facebook a ptejte se na tipy a osobní zkušenosti vašich přátel s jazykovými školami – a ještě lépe s konkrétními lektory. Protože platí, že v rámci jedné jazykové školy budou mezi „výkony“ jednotlivých lektorů obrovské rozdíly.
  3. Ukázkovou hodinu dnes nabízejí téměř všichni, ale každý po svém. Dejte si pozor tam, kde vás nepustí do konkrétního kurzu, ale pořádají veřejné/hromadné ukázkové hodiny s lektorem, který ve vašem kurzu ani neučí. Chtějte vidět učebnici předem, ptejte se na konkrétní metodu a učební plán.
  4. Čtěte obchodní podmínky a smlouvy. Většina jazykových škol se brání vrácení peněz i v počáteční fázi kurzu, proto případnou nespokojenost řešte co nejdřív, ideálně hned, a buďte obeznámeni se svými právy. Znakem profesionality je nabízet řešení, hledat s vámi alternativy. A ne, dělat mrtvého brouka a opakovaně neodpovídat na maily.

A co cena?

Obecná doporučení k ceně se dávají jen velmi těžko, protože záleží na řadě faktorů. Běžně udělá každý to, že si přepočítá celkovou částku na cenu za hodinu. Spoustě lidí to stačí, podle mého je to při rozhodování pro ten který kurz žalostně málo. Mnohem důležitějším faktorem je počet lidí ve skupince. V Praze není výjimkou ani dvanáct lidí v kurzu, to vám většinou moc nedá. Zvládnout takhle velkou skupinu tak, aby všichni byli zapojeni a odcházeli „nasyceni“ – to dokážou jen ti nejlepší lektoři. Z hlediska dynamiky skupiny a rovnoměrného zapojení všech lidí v kurzu je optimální počet lidí ve skupině 4-6, ale to je pro většinu jazykových škol nerentabilní. Ačkoliv i tady pozoruju určitý pozitivní trend, vznikají malé jazykové školy, které staví právě na malém počtu lidí ve skupině. Například u nás v Nuslích (Palouček) pořádají majitelé kavárny Náš bar komorní jazykové kurzy. A jsem si jistá, že v blízkosti vašeho bydliště najdete něco podobného. 

Dalším řešením je najít dvě tři kamarádky a lektora zaplatit společně. I takovou výuku jsem v minulosti absolvovala a nemůžu si to vynachválit. Prima atmosféra, prima lidi a finančně to vycházelo víc než výhodně.

Pokud se přesto rozhodnete pro klasický veřejný kurz, určitě si tedy zjistěte, kolik lidí s vámi bude sedět v místnosti, ať pak nejste překvapení. Dalším faktorem, o který byste se měli zajímat je cena učebních materiálů. Není výjimkou, že učební materiály vás přijdou na pětinu nebo čtvrtinu ceny kurzu. A přestože jsem z jazykového rybníčku a nemělo by mě to překvapit, často mě to překvapí. A myslím, že zvlášť my Češi vnímáme tyhle nastavované výdaje dost negativně. To je taky jeden z důvodů, proč je v mých kurzech v ceně kniha. Protože nechci lidem říct „Zaplatili jste za kurz a teď mi dáte ještě tolik a tolik za knihu“. Nota bene, když mám možnost nakoupit knihy za velkoobchodní cenu (což ostatně mají majitelé jazykových škol také). 

Kromě zmíněných bodů si také ověřte jak v dané jazykové škole fungují absence a náhrady. Osobně chápu skutečnost, že v jazykovkách nevidí náhrady příliš rádi, protože jim tak trochu narušují chod jazykové školy. Ale některé jazykové školy mají (zejména u konverzačních kurzů) propracovaný systém možností. Takže pokud máte nepravidelnou pracovní dobu nebo hodně cestujete a často tak trochu narychlo, i tak je pro vás reálné navštěvovat jazykový kurz a domluvit si něco jako individuální plán. Další alternativou je pak výuka po Skypu. Sama jsem se jí dlouho bránila, ale výhody prostě jednoznačně převažují.

(Odbočka: Pokud vás láká výuka po Skypu, vyhnula bych se obloukem velkým „virtuálním“ jazykovým školám a šla bych buď přes iTalki nebo bych hledala lektora, který se specializuje na výuku po Skype – třeba Táňa Kubátová na angličtinu nebo Míša Skopalová na němčinu.)

Jak to mám já…

Kurzům v jazykových školách se vyhýbám, důvodů je víc – hlavně asi to, že mám svoje zavedené postupy. Pokud se pro kurz rozhodnu, tak je to vždy na konkrétní referenci důvěryhodného člověka, ideálně jazykáře, o kterém vím, že má podobné potřeby a nároky jako já. 

Mým nejoblíbenějším modelem je aktivní samostudium s možností vidět se jednou za dva tři týdny s lektorem, rodilý mluvčí není nutný, naopak mám raději Čechy s perfektní znalostí. Někdy stačí i jednou za měsíc – tenhle model víc akcentuje vaši odpovědnost a lektora pak skutečně vnímáte jen jako poradce nebo průvodce. 

Skype jsem pomalu, ale jistě vzala na milost jako lektor, ale jako student pořád dávám přednost osobnímu kontaktu.