Jak se poprat s cizím jazykem a poruchami učení (Monika Mattasová)

Trpíte-li některou z poruch učení, patrně jste s cizím jazykem bojovali těžce již na základní škole. Možná jste to již dávno vzdali. Nejen vy, ale i vaše okolí. „Když má potíže s mateřštinou, nemůžeme přeci očekávat, že by mohl zvládnout cizí jazyk.“ Jak prosté. Vůbec to tak ale být nemusí 🙂

Máte-li tedy jasnou potřebu a motivaci a rozhodli jste se s cizím jazykem (nejpravděpodobněji znovu) poprat, berte v potaz následující:

1. Teprve vybíráte, do čeho se pustit?

Výběr záleží především na vaší motivaci, proč se daný jazyk učíte. Obecně žádný konkrétní jazyk snadněji zvládnutelný pro osoby s poruchami učení doporučit nelze, každý má své zádrhele a klady. Angličtina má snazší časování sloves a menší slovní zásobu, dyslektikům ovšem dělá problémy její historický pravopis. Gramatika němčiny zase vypadá složitě, je ovšem velmi pravidelná a mnoho německých obratů odpovídá českému principu. Španělština či italština díky množství otevřených samohlásek znějí zpočátku snadno zvládnutelně, později se ovšem budete potýkat s množstvím gramatických jevů, a především se značnou rychlostí mluvy.

2. Zastavte se, rozmýšlejte.

Rozhodně se na chvíli zastavte, zamyslete se a plánujte. Zaměřte se na to, co potřebujete, a nejvíce bojujte s těmi svými deficity, které vám v tom brání. Potřebujete-li se domluvit osobně, zvolíte poslechy, rytmizování slov, samomluvu, melodizaci. Chcete-li v jazyce vyřizovat emaily, i na počítači se dá pracovat s barvami a označovat si, co potřebuji. Lidé s poruchami učení zpravidla potřebují zapojit co nejvíce smyslů. Zásadní je většinou vnímání zrakové. Vyberte si materiály, které se vám vizuálně líbí a jsou pro vás přehledné. Potřebujete se něčeho „držet“, měl by to být systém, grafika, barevná stabilita.

Co se týče výběru učebnice, obecně vám spíše bude vyhovovat jasně strukturovaná, se srozumitelnými přehledy a obrázky.  Vyhnula bych se naopak některým moderním učebnicím, kde je v rámci líbivosti po stránce či rámečku „rozházeno“ množství slovíček či gramatických příkladů, kde typ a barva písma mají spíše uměleckou než zpřehledňující funkci.

3. Pracujte s barvami a grafikou.

Vyplatí se vám také, když si dobře předem promyslíte způsob psaní vlastních poznámek, zvýrazňování, psaní do učebnic a podobně. Obzvláště dyslektici o sobě jistě vědí, jaké jim vyhovuje barevné odlišování. Velmi vám pomůže používat stejnou barvu například na stejné typy gramatických jevů, určitý typ poznámek si vždy psát na stejné místo stránky či označovat stejným způsobem. Například při učení se němčině si pomocí různých barev snáze osvojíte často problematické rody podstatných jmen.

4. Respektujte vlastní mozek.

Zkuste se na své potíže nedívat jako na poruchu, ale jako na specifický způsob fungování vašeho mozku. Třeba si představte, že vaše mozkové spoje chodí trochu jinými cestami a snažte se jim vyhovět.

S tím souvisí i volba samouk – učitel. U osob s poruchami učení není samoučení vůbec špatná volba. Vy nejlépe znáte své potřeby a míru svojí únavy a pozornosti. Občasná kontrola jistě není od věci, můžete mít třeba někoho, kdo vám jednou za čas zkontroluje poznámky, odpoví na otázky nebo vysvětlí určitý jev. Potřebujete-li učitele, aby nad vámi tak trochu „držel bič“, snažte se najít takového, který se přizpůsobí vašim potřebám. Samozřejmě k mluvení partnera potřebovat budete, ovšem doporučila bych někoho, kdo vás nebude opravovat. Potřebujete si zažít komunikaci s chybami, při které hraje prim praktická stránka, tedy dorozumění se. A i takový „neškolený“ cizinec vám rád nadhodí výraz, který zrovna hledáte.

5. Poznejte svého nepřítele!

A prostě se mu vyhýbejte. Vadí vám přílišná barevnost? Přílišné množství informací? Rychlost? Rozdělte si texty na menší části. Pracujte v kratších časových úsecích. Berte své obtíže jako návod, jak sám se sebou pracovat. Měla-li jsem od základní školy klasické dyslektické potíže s převracením písmenek či prohazováním slabik, budu je očekávat i nyní, a proto si slova v cizím jazyce, která mi ze začátku budou znít trochu „exoticky“, budu slabikovat, rytmizovat, zpívat, slabiky si barevně označím…  Trpím-li od dětství poruchou soustředění, případně i hyperaktivitou, budu při učení se slovíčkům a větám chodit, pohybovat se, gestikulovat, zahraju si konverzační scénku se zrcadlem… Zkrátka není od věci znát co nejpřesněji, jaký charakter moje obtíže mají.

6. Poznejte svého přítele!

Využijte všechny smysly. Nevnímejte především své slabé stránky, ale využijte své schopnosti. Jazyk není jen čtení a písmenka. Třeba máte hudební sluch, v tom případě dejte osvojovaným větám melodii, rytmizujte. Berte věci do ruky, hrajte si se slovy a gestikulací. Živě si představujte konverzační situace. Asi víte, že intelektové schopnosti lidí se specifickými poruchami učení bývají průměrné až nadprůměrné. Jste chytří, využijte všechno, co vám při učení vyhovuje, barvy, poslechy, obrázky…

7. Mějte rádi i své chyby 🙂

Gramatika není tak zásadně důležitá, abyste z ní museli mít strach. Představte si to nejhorší, co se může stát, tedy že uděláte spoustu strašidelných chyb. Tu situaci si obraťte a vžijte se do opačné role. Chvíli se bavte, vymyslete si gramaticky špatné věty česky a představte si, že se je někdo snaží říct vám. Jak na vás působí takový cizinec? Spíše roztomile, že ano? Jistě ho nemáte „za blbce“, jak se v tomto případě často cítíme sami před sebou.

Nespěchejte na sebe. Ve chvíli, kdy přestanete mít hrůzu z gramatických chyb a zvládnete se vyjadřovat i s nimi, máte prostor postupovat systematicky a ve svém tempu. Procvičujte si vždy jen jeden gramatický jev. A důvěřujte své dlouhodobé paměti, té se totiž vaše potíže vůbec netýkají.

8. Strukturujte, odškrtávejte, sledujte svůj pokrok.

Pomůže vám mít přehled o tom, čemu jste se již věnovali, a o tom, co již bezpečně ovládáte. Můžete si to třeba různými barvami značit v učebnici a v jejím obsahu. Pracujte s checklisty, také v nich zvýrazňujte, zakládejte je do šanonu, udržujte si přehled o tom, co již znáte, o vašem „bezpečném terénu“ či „pevné půdě pod nohama“.  Své vlastní plány si zapište, rozdělte, označte si jejich splnění. Musíte vědět, že nestojíte na místě a nejste v tom zamotaní.

9. Dopřejte si své tempo, ověřujte, opakujte.

S pomocí internetu dnes není těžké cokoliv si ověřit, ať už jde o pravopis, správný tvar nebo výslovnost. Používám například internetový slovník Lingea, kde kromě ikonky s výslovností rozkliknete i časování slovesa či tvary daného slova. Kontrolu propojte s opakováním. Jste patrně zvyklí si po sobě texty kontrolovat vícekrát, tak toho využijte.

Je mi jasné, že třeba chcete a potřebujete zvládnout jazyk na dobré, lepší či výborné úrovni. A také, že byste tam chtěli dojít co nejrychleji. Stejně ale budete muset začít od začátku a nejlepší cesta je postupně a vaším tempem. A hlavně neotrávit sami sebe. Vyhovte si jak v metodách, tak tempu.

10. Nebojte se!

Někdy vám přijde, že postupujete příliš pomalu, často z toho budete, a ne neprávem, vinit svou poruchu učení. Ale postupovat budete a za každý drobný pokrok si zasloužíte pochvalu a ocenění. Jednoho dne jazyk zvládnete a budete v něm pak moci naplno projevit svůj intelekt a všechno to, v čem jste skvělí.