V roce 1989 jsem šla do první třídy a jazyky mě zajímaly prakticky od začátku. V „předinternetových“ dobách ale měla každá knížka – třeba i hodně stará – a zejména každá nahrávka – jedno na jakém nosiči – cenu zlata. Takže jak jsme se vlastně učili jazyky před nástupem internetu?

• Jako první musíme zmínit magnetofonové kazety, předchůdce pozdějších cédéček. V sedmdesátých a osmdesátých letech jste se ale běžně setkali s nahrávkami ke kurzům na vinylových deskách. Ty mě minuly, ale dlouho jsem byla v pokušení začít je sbírat, protože v antikvariátech na ně stále tu a tam narazíte. 
• Videopřehrávač! V osmdesátých letech výsada těch movitějších, v devadesátkách pak už běžná součást vybavení českých domácností. A s ním i bohatá sbírka filmů s titulky nebo i bez. Postupně se totiž rozmáhaly také satelity, takže se dalo leccos pohodlně nahrát zejména z německých programů. Mimochodem o tom, jak se k nám v osmdesátkách dostávaly první americké filmy na kazetách a o tom, jak se za pochodu dabovaly, existuje super dokument – Králové videa, doporučuju!
• Sledování pořadů v televizi v režimu tzv. duálu. Údajně mají některé televize tuto funkci i dnes – v nastavení si můžete vybrat, zda se chcete dívat na pořad v původním znění nebo s českým dabingem. Díky funkci duál A/B jsem se kdysi naučila španělsky. Z Esmeraldy. A dostala se pak na FF UK 🙂 A v původním znění jste si mohli pořad i nahrát. Na videokazetu, jak jinak!
• Sobotní televizní kurzy. Jeden z mála, který je ještě stále dohledatelný, je kurz latiny Disco latine. Koneckonců doprovodná učebnice k tomuto kurzu je dodnes běžně v nabídce českých antikvariátů. Přiznávám ale bez mučení, že ten mě zajímal nejméně. Vždycky jsem měla slabost pro jazyky živé, a ty mrtvé mě prostě nebraly. Tradice televizních kurzů u nás sahá ale mnohem dále. Doslova legendárním se v tomto smyslu stal pořad Mluvíme francouzsky s Marií Drahokoupilovou a Irenou Kačírkovou, který vznikl v letech 1972-1974. Pořad uváděla tehdejší československá televize, a pamětníci na něj vzpomínají jako na takové okénko do západního světa v dobách tuhé normalizace. Bohužel jsem nikdy neměla možnost pořad vidět, takže pokud by vás napadlo, jak se k němu dostat, budu ráda za jakýkoliv tip!
• A samozřejmě učebnice… The Cambridge Course, Headway, Project English… A taky Angličtina pro jazykové školy a Prokop Family, které se v záplavě nových učebnic jako zázrakem podařilo prosadit. Ačkoliv zase takový zázrak to nebyl, protože jak učitelům, tak studentům prostě v zahraničních učebnicích chybělo vysvětlení, struktura, pravidla…

A teď co mě trochu minulo, asi hlavně proto, že jsem byla v devadesátkách ještě dítě:

• Boom těch prvních jazykových kurzů. Československo tehdy doslova zaplavili zejména američtí lektoři. Každé město, větší i menší, mělo toho svého Američana, Australana, Brita apod. Většinou šlo o sympaťáka, který ale neuměl všechno úplně dobře vysvětlit. 
• Stejně tak znám spíš z vyprávění OK3, tedy program, který vysílal převzaté pořady z ciziny – videoklipy, filmy, ale údajně dávali třeba i kurz angličtiny vyrobený polskou televizí. 

A závěrem malý tip. V archivu České televize můžete zhlédnout dokument Výuka cizích jazyků v porevoluční době.