Speciál pro učitele

Dnes se podrobněji podíváme na techniky, které podporují rozvoj jednotlivých řečových dovedností v prostředí klasické třídy na základní nebo střední škole. Postupně probereme mluvení, čtení, psaní a poslech a konkrétní činnosti, které můžete snadno do výuky integrovat nehledě na učebnici nebo metodu, které používáte.

mluvení

Využíváte při výuce moderní technologie?  Co třeba sociální sítě? Pokud máte věkovou kategorii studentů, kteří za všech okolností visí na sítích a na mobilu, určitě bych se nebála zapojit tenhle nešvar maximálně do výuky. Platformou, kde můžete vytvářet a moderovat virtuální třídy s videi vašich studentů, je FlipGrid.  Navíc má různé doplňkové funkce, které ocení hlavně hlavně děti na druhém stupni (například dobře známé filtry).

Další aktivitou, kterou můžete vyzkoušet, pokud mají všichni ve třídě chytrý telefon, je Kahoot. Kahoot umožňuje připravovat pro studenty hry a kvízy a zda bude převažovat mluvení, psaní nebo čtení, je čistě na vás. Pokud chcete studenty motivovat mluvit, nejlépe fungují stanoviště, kde studenti zjišťují informace, které pak zadávají jako správnou odpověď. Je dobré vědět, že v aplikaci Kahoot můžete vytvářet vlastní kvízy, ale také prohledávat kvízy, které už před vámi vytvořili jiní učitelé.

Ale nechme teď mobilní telefony a aplikace stranou

Oblíbená aktivita mého brněnského kolegy Broni Sobotky je speak dating. Židle postavíte do dvou řad, studenty rozdělíte do dvojic a dáte jim minutu, aby se poprali s nějakým tématem. Čím záludnější témata vymyslíte, tím lépe: studenti mají třeba vymyslet nový předmět nebo přesvědčit toho druhého, aby si je vzal. Motivujte studenty, aby si v nouzi pomohli i mimojazykovými prvky (naznačit gestem nebo nakreslit obrázek).

Každý učitel zná dobře aktivitu, které říkáme role-playing studenti hrají role většinou podle zadaných instrukcí. Náročnost aktivity zmírníte například společnou myšlenkovou mapou s pojmy nebo i celými frázemi na dané téma. Je také možné základní instrukce rozdat na kartičkách. Ze stejného důvodu hodně využívám drobné předměty (více v článku Drobné předměty a jejich využití ve výuce). 

Další aktivitou, kterou hraji se studenty s různými předměty, ale snadno ji realizujete pouze na základě slov, je back to board. Jeden student stojí zády k tabuli, kde je napsáno slovo, jež mu má jeho spolužák popsat. Je také možné hrát ve dvou týmech a soutěžit, kdo popíše a uhodne nejvíc slov/ předmětů v nejkratším čase.

Pohybovou aktivitou, u které se zapojí všichni (podobně jako u speak dating) je také divider, který můžete vytvořit pouze z připravených frází a mohou se tudíž zapojit i začátečníci. Například si připravíte obrázky potravin, sportů nebo dopravních prostředků a na tabuli napíšete na jednu stranu Yes, I do/ No, I don´t a ptáte se Do you like banana? Do you like rain? Do you like football? A studenti odpovídají jednou z možností a zároveň se přeskupují z jedné strany na druhou. Vždycky mi to přijde jako taková didaktická obměna španělské hry Mar y Tierra, kterou už jsem jednou v Jazykovém koutku popisovala. Je evidentní, že variací je nekonečně mnoho. 

A poslední poznámka k mluvení: Kdykoliv narazíte na slovo s ne zcela zřejmou výslovností, pusťte studentům správnou výslovnost, klidně opakovaně (já používám Forvo), a přimějte je opakovat.

čtení 

Čtení patří k dovednostem, kde se nejsnáze uplatňují principy jazykové autonomie (tedy samostatného a odpovědného přístupu ke studiu cizího jazyka), a to i ve větším počtu studentů. Jak často necháváte svoje studenty vybrat, co budou číst? Často nechávám vybrat studenty z webu Lexiophiles nebo z webů typu Breakingnewsenglish.com.

Na čtení se velmi dobře ukazuje, že každá aktivita by měla obsahovat:

  • nějaký úvod – představení (pre-reading)
  • samotný průběh (while-reading)
  • a co z toho? prostě nějaký závěr nebo zakončení (post-reading)

A to platí i o speaking, listening a writing activities. Příklady takové práce s textem najdete třeba zde nebo zde

Strukturovanou práci s každou jednotlivou aktivitou u učitelů často postrádám. Když dělám náslechy, často mám dojem, že učitel (přestože postupuje podle určitého plánu) z pohledu studenta jedná chaoticky – stylem „a teď čteme text, a teď jdeme na slovíčka, a teď gramatika, a nakonec si zahrajeme hru!“

Na druhém stupni ZŠ je většinou ještě třeba trénovat se studenty skimming a scanning. Cílem je především to, aby se nebáli textu a přistupovali k němu sebevědomě – to znamená, nemusím rozumět prvnímu odstavci a nemusím se na něm zaseknout, abych z toho textu dostala to, co potřebuju pro sebe. A propos, v češtině se ustálily pojmy skimovat a skenovat, ale máme i vlastní terminologii: orientační čtení a vyhledávací čtení.

Abyste zlomili klasickou představu čtení, kdy žáci sedí jako přikovaní, můžete čtení velmi hezky spojit s nějakou pohybovou aktivitou, například board race. Lepší než nějaký dlouhý popis bude, když mrknete na tohle video.

Mojí oblíbenou post-reading aktivitou je Safari metoda, kterou mám od Niny z Brna. Na konci každého čtení vyberu téma (gramatiku nebo slovní zásobu) a poprosím studenty, aby prošli text v rychlosti ještě jednou a podtrhli všechno, co s daným tématem souvisí. Zdůrazňuju, že může jít o téma gramatické (určité vs neurčité členy) nebo o okruh slovní zásoby (pozitivní a chválící adjektiva, slovesa pohybu apod.)

V rámci všech reading activities se také dobře pracuje s pre-teaching grammar in phrases

psaní 

Psaní patří podle mnoha mých kolegů k nejméně populárním jazykovým činnostem mezi studenty. Jestli tomu tak skutečně je, nevím, ale pokud psaní rovná se klasické eseje na různá témata typu my family, tak se vlastně ani nedivím.

Jak tedy zapojit prvky kreativního psaní do výuky? 

Rychlou aktivitou pro začátek nebo konec hodiny může být One Sentence Daily nebo některá z verzí Grattitude Journals. Aktuálně testuju v hodinách tzv. stovkové seznamy, které jsem objevila u Martiny Noskové z Píšu deník. Více o nich například zde.

Nosím s sebou často výrobky z Kreativní jazykové dílny anebo studentům aspoň ukážu tipy z Google – zadávám například heslo creative journal ideas. Vždycky se pak najde někdo, koho to motivuje zkoušet si to i doma.

(Je zřejmé, že to je velmi individuální a v některých skupinách s tímhle neuspějete. Moje první učitelské místo bylo místo španělštinářky na FEL ČVUT. A moc si nedokážu představit, jak bych tehdy svoje studenty motivovala k něčemu takovému. Takže pojďme nohama zpátky na zem!)

Další pravidelnou aktivitou z oblasti psaní může být free recall. Na konci hodiny často vyzvu studenty, aby zapsali z dnešní hodiny několik vět, které jim utkvěly. Mají svobodu v tom, zda to bude něco z probírané látky nebo nějaká vtipná hláška, kterou řekl spolužák.

Dopisování – ti starší z vás vědí, že dřív bývalo dopisování standardní součástí výuky cizího jazyka. Představa, že budeme studentům rozdávat adresy a spoléhat na to, že si budou vyměňovat dopisy s cizinou, je dnes asi naivní. Můžeme ale zkusit Postcrossing – výměnu pohlednic nebo společnou registraci v rámci výuky na portálech jako jsou Interpals nebo práci s aplikací HelloTalk.

U dysgrafiků, pro které může být souvislý psaný projev zdrojem stresu, je možné hrát si s webem WordArt, který bez registrace nebo instalace vytváří tzv. word clouds a snese i kratší věty. 

V neposlední řadě je nutné zmínit se o hodnocení psaní. Z logiky věci vyplývá, že právě tady mají studenti nejvíc chyb a nevhodná zpětná vazba z naší strany může studenty extrémně demotivovat. Jaké jsou tedy alternativy? 

  • Do hodnocení je možné zapojit spolužáky.
  • Pracovat více s předem danými šablonami a vzory, které chyby do značné míry eliminují (což lze překvapivě snadno i u kreativního a autentického psaní)
  • Jednoznačným trendem je dnes s opravováním spíš šetřit. Svět se nezboří, když i my texty našich žáků nejdříve proskimujeme a vybereme jen pět sedm zásadních věcí. Některé radikální přístupy, které si však zatím cestu do školství neproklestily, radí dokonce: neopravovat studenty vůbec (mluvení i psaní).
  • Kompromisem pak je domluvit se třídou hodnocené a nehodnocené aktivity, případně něco jako hodnocené a méně hodnocené – aby děti věděly, že v kreativních nebo autentických činnostech nebudou omezovány.

poslech

Poslech patří k nejproblémovějším dovednostem, kdy část studentů dokonce do poslechových aktivit vstupuje s přesvědčením, že ani nemá cenu se snažit. Přestože doba se mění a generace dnešních dětí je na tom s poslechem lépe než generace moje (vrstevníci, ruku na srdce, magnetofon nás děsil), je dobré mít stále na paměti, že poslech má podobně jako čtení dvě zásadní podmínky:

  • rozlišovat činnosti před, během a po: pre-listening, while-listening a post-listening
  • naučit studenty poslechový skimming a scanning (tedy nezávazný orientační poslech pro získání specifické informace)

To poslední vysvětluje, proč nemám ráda doplňování do gaps, které apriori vede k chápání poslechu jako něčeho, co by mělo být vždy dokonalé a perfektní. A s doslovným porozuměním. Jedná se o hodně rozšířenou techniku, ale dle mého názoru je třeba s ní šetřit a dobře volit takové texty, které nebudou pro slabší půlku třídy nereálné.

Tuhle ne vždycky zábavnou aktivitu můžete oživit třeba s aplikací LyricsTraining, kdy studenti doplňují slova do písniček buď pouze na základě poslechu nebo vybírají jednu ze čtyř možností.

Poslechové aktivity však nejvíc oživíte zapojením audiovizuálního učení (například s YouTube nebo se stránkami typu EnglishCentral).

Vynikající poslechovou aktivitou jsou reklamy. Je to krátké a víc než dobře zapamatovatelné (na tom marketing stojí :-)) 

Pokud jsou vaši studenti pokročilejší nebo už si prostě jen víc věří, můžete je potrápit stopováním a opakováním krátkých úseků (shadowing).

A zase se nabízí board race v jakékoliv variantě (ještě jeden příklad zde). Po poslechu textu můžete studenty rozdělit do dvou skupin a nechat je soutěžit, která skupina si zapamatovala více podstatných jmen, sloves nebo prostě jen slov.

Také moc doporučuju práci s transkripcí. Student by měl mít na závěr (ať už v rámci nějaké další aktivity nebo prostě jen post-reading) možnost verifikovat svoje pochybnosti.

Závěrem

Dalším tématem, které by se dalo zeširoka rozebrat je například to, jakou měrou by vlastně měly být tyto složky ve výuce zastoupeny. Jako první odpověď se nabízí: rovnoměrně. Jenže sami víme, že některé z těchto aktivit jsou náročnější na čas (jak příprava, tak provedení) a jiné zase méně. Navíc vstupují do hry požadavky samotných studentů, respektive rodičů, kdy dnes stále více slýcháme: Číst si můžou doma, v hodině by měli víc mluvit. A v neposlední řadě jsou tu preference nebo dispozice lektora.

Ale o tom všem až příště 🙂