Můj finský deník (doslova a do písmene)

Někteří studenti namítají, že na to či ono ještě nemají dost vysokou úroveň. Neumí ještě dost dobře, aby zkoušeli v jazyce přemýšlet, neumí dost dobře, aby poslouchali rozhlas a neumí dost dobře, aby si psali v cizím jazyce deník. Já tvrdím, že všechny techniky, které doporučuju, se dají zkoušet už záhy a na relativně nízké úrovni

Mám v tuhle chvíli přesně pět lekcí z komunikativní učebnice Suomen mestari.  Díky různým doplňkovým aktivitám, které jsem popisovala v článku Jak se učím finsky, jsem na nějakých pěti stech slovech. Pro někoho dost, pro někoho málo.

Deník si ve finštině píšu něco málo přes měsíc. Povolila jsem si jen obyčejný starý slovník a zakázala jsem si Google překladač, který mě nenutí přemýšlet o koncovkách, ale ani o alternativách, když něco neumím vyjádřit na první dobrou – i když mě to samozřejmě ze začátku strašně svádělo. Takže jak se píše deník po pěti lekcích jazyka?

V první fázi procházím učebnici a hledám fráze, které by se mohly hodit do deníku. Nebo lépe řečeno, ze kterých bych mohla poskládat něco, co aspoň zčásti odráží realitu. Není jich tam moc, ale nějakých padesát použitelných vět nacházím, například:

Minä en avaa tietokonetta heti vaan menen ensin kahviaautomatille. Nezapínám hned počítač, ale nejdřív jdu k automatu na kávu.

Minä luen sähkopostit ja juon kahvia. Čtu si maily a piju kávu.

Me olemme iso perhe ja me tarvitsemme paljon ruokaa joka viikko. Jsme velká rodina a každý týden potřebujeme hodně jídla.

Lapset syövät tavallisesti muroja. Děti jí obyčejně křupky (rozuměj cereálie). 

U čeho mám pocit, že se to bude opakovat, to si píšu na desky deníku, aby to bylo po ruce. A samozřejmě nezbytné deníkové termíny jako surullinen (smutný), onnellinen (šťastný) nebo vihainen (naštvaný). Neminou mě ani domácí práce jako imuroida (vysávat) nebo tiskata astiat (umýt nádobí). Koneckonců ne že bych si o nich potřebovala psát do deníčku, ale zpočátku se hodí všechno. Mým cílem je každý den alespoň zhruba zaplnit jednu A4, takže jsem vzala zavděk i těmi domácími pracemi nebo počasím. 

Pokud se do toho pustíte taky a budete zkoušet psát deník s velmi omezenou slovní zásobou, zvlášť velkou radost vám udělá jakákoliv změna počasí. Konečně totiž bude o čem psát! Slova jako lämpeni (oteplilo se) a viileni (ochladilo se) se stala pravidelným odrazovým můstkem. A když se v květnu udělala mlha (sumuista) a sněžilo (sataa lunta), měla jsem radost, že budu moct použít i tahle slovíčka ze třetí lekce.

S některými tématy naší rodiny se v učebnici samozřejmě nepočítá, například chodíme jednou nebo dvakrát týdně plavat. I tahle slova jsem vypisovala předem, protože jsem chtěla, aby mi později šlo psaní deníku co nejvíc od ruky. A tak na deskách sešitu stálo také: tulemme uimasta (jdeme z plavání), menemme uimaan (jdeme plavat) nebo uimahalli (plavecký bazén).

V minulém čase umím jen pár sloves, takže úplně volně střídám minulý a přítomný čas podle toho, co vím. Pro někoho by to byl asi neskutečný chaos. Na začátku jsem dohledávala všechno a ověřovala si správnost koncovek, zhruba po měsíci už si neověřuju nic a slovník často někde zapomenu, takže si spoustu slov vymýšlím. Bez mrknutí oka dokážu popsat celou stránku, skoro to připomíná automatické psaní. Vlastně je to dokonalá šifra. Nejen že všichni potenciální čtenáři kolem vás jsou nahraní, ale s největší pravděpodobností by jako případný nálezce nic nepochopil ani rodilý mluvčí. 

Pomáhá deník nějak strukturovat na základě témat, o kterých umím mluvit, takže vždy, když se chystám psát o uplynulém dni, rozdělím list A4 na několik dílů: sää (počasí), työ (práce), perhe (rodina), projektit (projekty). Slovo seuraava pysäkki (další zastávka) používám jako označení pro věci, na které nesmím následující den zapomenout. Takových enigmatických metafor tam mám víc a důvod je prostý. Šlo o slova, která se mi líbí, ale do textu bych je jinak nepropašovala.

A závěrem?

Došla jsem k tomu, že psát si deník na úrovni A1 je docela zvláštní druh terapie. Nutí vás to vyjádřit všechno ve vašem životě lapidárně. Například k vyjádření pocitů si musím vybrat z několika málo slov: surullinen (smutný), iloinen (veselý), onnellinen (šťastný) nebo vihainen (naštvaný). Tohle zjednodušování mi zpočátku lezlo na nervy a první týden jsem měla pocit, že se skutečným deníkem to nemá vůbec co dělat. Teď mám naopak pocit, že mi to pomáhá pojmenovat věci stručně a jasně.

Nevýhody

Deník s největší pravděpodobností nedáte nikomu opravit. Nechcete, aby to po vás někdo četl. Můžete se sice zeptat, jak by bylo správně to nebo ono a opravit si to sami, ale v zásadě se člověk musí smířit s tím, že v textu byly, jsou a budou chyby. 

vložil/a | rubrika: , , ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.