Balkán moc neznám, tak proč ho nezačít poznávat téměř od prostředka – v Makedonii? Cesta je připravena: mám opalovací krém 50 (prý bude horko, je srpen) a umím svoji tradiční kápézetku: dobrý den, na shledanou, děkuji, prosím a promiňte. Víc jsem se naučit nestihla s výmluvou, že učebnice Makedonština vyšla tři dny před mým odjezdem. Nevadí, jedeme!
První zastávka: Skopje
Jedním slovem: bizarní. V roce 1963 město postihlo velké zemětřesení. Pak začala jeho velká obnova, která vlastně pokračuje doteď. Od nového tisíciletí totiž Makedonie „vylepšuje“ své hlavní město neuvěřitelným množstvím obřích soch a paláců. Tedy makedonskou část metropole. Sotva přejdete kamenný most přes řeku Vardar, ocitnete se v jiném městě – albánském. Starý bazar, tržiště, křivolaké uličky, mešity… Mimochodem, víte, jakého rodu je slovo Skopje? Ano, ženského.
Skopje – Vítězný oblouk
Skopje – Makedonské náměstí
Skopje – Bojovník
Skopje – Matka Tereza, která se tu narodila
Skopje – kamenný most přes Vardar
Skopje – čtvrť Čaršija (Starý turecký bazar)
Skopje – čtvrť Čaršija (Starý turecký bazar)
Skopje – tržiště Bitbazar
Ve Skopji se taky poprvé setkávám s makedonštinou. Jako slovanský jazyk zní povědomě a našinec nebude mít s porozuměním zásadní problém. Ale píše se cyrilicí. Kdo stihnul ve škole ruštinu a azbuku, zvládne i čtení. Jen mi tedy není jasné, proč si Makedonci do své cyrilské abecedy vpustili latinkou psané j. Taky je zajímavé, že ruský měkký znak přilepují hned k písmenům l a n. A e čtou jako e, nikoli je jako v ruštině. Schválně, jak byste přečetli a do latinky přepsali tyhle nápisy?
Zabranet vlez so kučinja
Vodata e dobra za pienje
Mala bazilika
Heraclea Lyncestis
Malou i velkou baziliku najdete v bývalém antickém městě Heraclea Lyncestis, které založil Filip II. ve 4. století př. n. l. Bylo to místo strategického obchodního významu a obrovské rozlohy i v pozdější římské době. Dodnes se tu zachovaly mj. nádherné mozaiky. A můžeme se dočkat nových objevů – odkryto je zatím jen asi 10 % města. Jinak Makedonci píšou a čtou Cheraklea Lynkestis, ale k přepisu do latinky se ještě dostaneme.
Bitola
Z Heraclea už je to jen pár minut do krásného poklidného města Bitola. Tady si odpočinete od ruchu bláznivé Skopje.
Od čeho si však neulevíte, je všudypřítomný sluneční žár. Od rána 30 stupňů a během dne teplota stoupá. Takže… vzhůru do hor!
Hory
Makedonské hory jsou turisticky panenské. Můžete jimi rázovat celé dny a potkáte sotva pár lidí, pokud vůbec někoho. A to i přesto, že národní parky Pelister, Mavrovo i Galičica jsou na turisty celkem připravené. Je tedy čas vychutnat si přírodu: kopce vypadají trochu jako měsíční krajina, hnědavé až okrové, místy jdete loukou, místy přes kameny, místy lesem. Překvapilo mě, jak moc je tahle malá země hornatá. Ovšem ani v horách vás slunce neopustí. Na holinách před ním není úniku a můžete jen doufat, že se vzrůstající nadmořskou výškou vás zchladí vítr. Přesto stojí výstupy za to. Ty pohledy shora si odvezete domů. Mimochodem, přečtete tohle slovo: врв? Bude se vám hodit, vrv znamená vrch, vrchol.
Ohrid
Hektolitry potu je dobré smýt, a to nejlépe v jednom ze tří nejstarších jezer na světě: v Ohridském. Makedonci píšou a vyslovují Ochrid. My se s písmenem ch v češtině srovnáme dobře, ale omezenost přepisu do angličtiny je tady zjevná: na ch je angličtina prostě krátká. Takže Ohrid – což je město na břehu jezera. Hezky položené v kopci, na jehož vrcholu trůní pevnost cara Samuela. A z ní pak cik cak scházíte dolů a míjíte jeden kostel za druhým. Historie Ohridu je dlouhá a je to vidět. Bohužel jeho atraktivita je vyhlášená a připravte se na mraky turistů. Odměnou za to, že to vydržíte, vám bude křišťálově čistá a osvěžující voda v jezeru. Když si vyjedete asi hodinku z Ohridu ke klášteru svatého Nauma a necháte se tu svézt loďkou (prošetka so kajče na izvori), uvidíte pod hladinou i prameny řeky Černý Drin, která napájí Ohridské jezero.
město Ohrid a Ohridské jezero
Ohrid – pevnost cara Samuela
Ohrid – kostel svatého Jovana
Ohrid – kostel (dříve klášter) svatého Nauma
Ohridské jezero – prošetka so kajče na izvori
Ohridské jezero – prameny řeky Černý Drin
Prilep a Treskavec
Strávit v Ohridu dva dny je fajn, ale úplně to stačí. Proti nudě je dobré si zase trochu vyšlápnout. Popojedeme a je tu můj favorit: cesta z města Prilep vzhůru ke klášteru Treskavec. Klášter před pár lety vyhořel a jeho návštěva by sama o sobě za výstup nestála. Ale pouť k němu rozhodně ano. Nikdy jsem podobnou krajinu neviděla. Četli jste Máchu? Pamatujete si, jak popisoval „rozervaný kraj“? Tak cestou na Treskavec jím budete tři hodiny procházet: přes kameny, ostružiním, vysokou travou, holou plání, po skále. Úzkou prašnou vyprahlou pěšinou a na stín zapomeňte. Přemýšlíte, kolik vody s sebou ještě máte, krém proti slunci nanášíte opakovaně, pot se z vás jen lije. A vždycky vidíte jen kousek cesty před sebou a čekáte, co se objeví za skálou, za křovím, za vrcholem… A přesto se nemůžu vynadívat kolem sebe. Když se konečně zjeví Treskavec, najednou necítím úlevu, jen tiše sedím u klášterní zdi. Vůbec se mi na tenhle výlet nechtělo, ale znovu vidím, jak je fajn se někdy překonat. Je to můj nejsilnější zážitek z celého putování.
„rozervaný kraj“ nad Prilepem a poutní cesta ke klášteru Treskavec
klášter Treskavec pod vrcholem hory Zlatovrv (1422 m n. m.)
Jídlo a pití
A mám taky pěkný hlad. Můj známý Bojan, Makedonec žijící v Česku, mi předem nadiktoval, co musím rozhodně ochutnat. Syrením se nevyhnete, i kdybyste chtěli. Je to bílý ovčí sýr, kterému v Česku říkáme balkánský, a dostanete ho k snídani, obědu, svačině i večeři. Proč ne, ale mnohem víc mi chutná kaškaval – žlutý ovčí sýr. Tradiční pljeskavice mě trochu znejisťuje – mají ji taky všude a jednou připomíná lančmít, jednou něco jako karbanátek, jindy jakousi placku… Tak nevím. Ale makedonské kebapi, naše čevapčiči, je skvělé: od našeho se moc neliší, ale nikdy jsem nejedla šťavnatější. Co jsem ovšem nikde neobjevila, byly ďomleze (už jsem zapomněla, co to je, a za vysvětlení v komentářích předem děkuji). Na tomhle slově je dobře vidět další zajímavost cyrilice: písmeno g s čárkou – Ѓ, které se výslovností blíží našemu ď.
A večer po horském výkonu, kdy teplota klesne na snesitelnou, je čas na víno: za mě jednoznačně červený silný suchý vranec. Jestli abstinujete, a přesto chcete místní specialitu, doporučuji důkladně se vyptat na to, čemu v nápojovém lístku nerozumíte. Jinak si objednáte třeba výborný salep, nápoj vyráběný z hlíz některých orchidejí a… horkého mléka. Pije se pro zahřátí.
bílý ovčí sýr syreně a žlutý kaškaval
pljeskavice alias karbanátek
salep
Makedonská vstřícnost
A ještě slovo k Makedoncům: za dva týdny mě ještě neoslovilo tolik Čechů! Když to nebudete brát jako vlezlost, dozvíte se spoustu zajímavostí a hezky si popovídáte. Angličtinu potřebovat nebudete, protože budete vzájemně hledat podobně znějící slova a překvapeně zjistíte, kolik jich oba jazyky mají. Někteří Makedonci vám budou vyprávět, že byli v Praze, v Brně, na Moravě a jak se jim tu líbilo. Nabídnou vám kde co (blagodaram!), třeba tradiční rakiji, a divte se nebo ne, ani ve 40stupňovém vedru vás její panák nezabije.
Makedonie je zajímavá země a rozhodně stojí za prozkoumání. Jestli se do ní vypravíte, přeji vám šťastnou cestu a doviduvanija.
Jitka Pourová
Foto: Jitka Pourová, Hana Stejskalová, Marie Šuranská
Jitka Pourová učí cizince česky. Pomáhá jim žít v Česku bez jazykové bariéry a uspět v práci nebo ve studiu. Komunikační metodou učí Slovany i Neslovany, v individuálních i skupinových kurzech, soukromě i ve firmách. Dělá také jazykové korektury. Upravuje texty klientů, aby je mohli bez obav zveřejnit. Více na http://jitkapourova.cz/.