Původně jsem v tomto příspěvku chtěla srovnat roli němčiny v Namibii, o které jsem již psala (zde), a Tanzanii, kam jsem stihla vycestovat ještě před koronavirovými opatřeními. Ukázalo se ale, že v tomto ohledu mezi oběma zeměmi panuje obrovský rozdíl, a tak přináším alespoň krátké shrnutí jazykové situace v Tanzanii – jedné z mála zemí na africkém kontinentě, která si zachovala silný status národního jazyka, a z tohoto hlediska představuje výzvu pro turisty, mezinárodní organizace i učitele světových jazyků.
Nejdřív si ale pojďme vyjasnit, jak je to s tou němčinou. Součástí německého koloniálního panství se Tanzanie stala de facto ve stejném roce jako Namibie, tedy 1884/1885. Na rozdíl od Namibie, kde panovala značná jazyková roztříštěnost, ale v Tanzanii již tehdy existovala lingua franca, a to svahilština. V Namibii se Němci po celou dobu existence kolonie snažili najít či zavést jazyk, jejž by používala většina tamní populace, v případě Tanzanie, součásti tehdejší Německé východní Afriky, však bylo hned jasno – naučit se svahilsky ještě před výpravou do kolonie. Němci si znalost svahilštiny dokonce stanovili jako podmínku před vyplutím, zatímco domorodé jazyky Namibie, tehdy Německé jihozápadní Afriky se mohli kolonialisté naučit až na místě, a ještě za to dostali odměnu. Tento rozdíl se ostatně promítl i do celkového přístupu ke germanizaci místních obyvatel, jenž se v Německé jihozápadní Africe uplatňoval mnohem silněji.
V Namibii se lze doteď německy domluvit, samozřejmě záleží, kde konkrétně se nacházíte, ale ve větších městech tu stále žije početná německy mluvicí komunita, která tu má vlastní televizní i rozhlasový program, vydává německé noviny a v restauracích připravuje německou kuchyni. V Tanzanii je tomu zcela jinak. Najdeme tu sice pobočku Goethe Institutu, ale to je asi tak vše. Německy se v Tanzanii učí jen ten, kdo plánuje do německy mluvicí země odjet. Jinak se němčina nevyučuje ani na školní ani na univerzitní úrovni. A jak je to v Tanzanii s linguou francou 21. století, angličtinou? Formálně spolu se svahilštinou tvoří dvojici oficiálních jazyků země, prakticky to ale vypadá zcela jinak. Komunikace v angličtině zde tvoří problém ze dvou důvodů. Tím prvním je vysoká hrdost na svahilštinu jakožto tanzanskou národní hodnotu, která se, jak jsme mohli vidět, prosazuje již od dob německé kolonizace (v době britské nadvlády se nic výrazně nezměnilo). Nejdůležitější kroky k výsadnímu postavení svahilštiny však podnikl první prezident nezávislé Tanzanské republiky, Julius Kambarage Nyerere, který do svahilštiny přeložil Shakespearova Julia Caesara a za jehož vlády se Tanzanie stala prvním státem, který africkému jazyku propůjčil status jazyka národního.
A na to ostatně navazuje i druhý důvod, proč se v Tanzanii dá anglicky domluvit dost špatně. Je jím nedostatek příležitostí a motivace se angličtinu učit. Možnosti představuje škola, univerzita a také pobočka British Council, jenomže tamní vyučující, s nimiž jsem hovořila, se shodují na jedné věci: studenti, ať už v jakémkoliv věku, se v angličtině jednoduše „necítí dobře“. Při anglické konverzaci skoro nepromluví, a to i přes relativně vysokou jazykovou úroveň. Jakmile se ale přepne do svahilštiny, s velkou chutí vyjadřují své myšlenky a názory. Stejná tendence prý převládá i na mezinárodních konferencích, kdy se tanzanští delegáti při vedení jednání v angličtině cítí znevýhodněni, proto se dle slov tanzanských tlumočníků stále častěji prosazuje jako jednací jazyk svahilština. A tak se musí víc a víc tlumočit. Z tlumočení se v Tanzanii pomalu stává „dreamjob“, protože po něm roste poptávka, jedná se o práci dobře honorovanou a v neposlední řadě zajímavou. Tanzánci, kteří se domluví více jazyky, si najednou uvědomují, že mohou nejen učit nebo překládat, ale také tlumočit, za což dostanou nejlépe zaplaceno.
Na druhou stranu ale klesá kvalita tlumočnických služeb, protože zde zatím neexistují jasně dané kvalifikační požadavky a kritéria kvality. Jen poznamenejme, že v Tanzanii se tlumočí převážně simultánně, a tak není žádnou výjimkou, pokud „tlumočník“ na mezinárodním jednání usedne do kabiny úplně poprvé a až v průběhu zjistí, zda mu to jde, nebo ne. Z jazyků se pro tlumočení nejvíce vyžaduje svahilština, angličtina, francouzština a portugalština. Za nejtěžší disciplínu považují zdejší tlumočníci tlumočení z jakéhokoliv jmenovaného jazyka do svahilštiny, neboť svahilština je poměrně mladá a silně vázaná na východoafrickou kulturu. Ve svahilštině tedy pořád ještě chybí slovní zásoba z oblasti bioinženýrství, umělé inteligence, digitálních technologií atd. Rovněž tu existuje řada kulturních tabu, kvůli nimž je nepřístupné kalkovitě přenést některá slova. Příkladem může posloužit „laptop“, což by doslova ve svahilštině znamenalo, že někdo sedí na něčím klíně… Tlumočníci tedy opisují, vynechávají, vysvětlují, prostě nějak bojují. Říkají, že ale mnohem raději tlumočí mezi dvěma světovými (cizími) jazyky.
Celkem je v Tanzanii kolem sto dvaceti jazyků, přičemž data se liší podle toho, co se ještě považuje za samostatný jazyk, a co za dialekt, nebo jazyk vymřelý. Vzhledem k silnému postavení jednoho jednotícího jazyka, svahilštiny, se ale domorodým jazykům věnuje poměrně málo pozornosti ze strany vládních, mezinárodních i akademických institucí. Domorodé jazyky proto dokáží pořádně zamávat právě s tlumočením. Často se například stává, že do domorodé masajské vesničky přijede delegace z EU, jež mluví pouze anglicky. Masajové jsou ale dost konzervativní kmen, který s cizinci nejraději komunikuje ve své rodné masajštině. Co s tím? Pozvat na pole další dva lidi – jednoho, kdo rozumí anglicky a svahilsky, a druhého, kdo ovládá svahilštinu a masajštinu.
Ačkoliv to tak mohlo vypadat, cílem tohoto skromného náhledu do jazykové situace nebylo všechny zájemce o dovolenou v Tanzanii přimět ke studiu svahilštiny, jako to kdysi dělali němečtí kolonialisté. Lidé jsou tu velmi přátelští a rádi cizinci pomohou, jak jen to bude v jejich silách. Pár slov anglicky ostatně umí i mnozí příslušníci domorodých kmenů. Já jsem byla v Tanzanii dvakrát – jednou na výzkumu, jednou jsem tu na University of Dar es Salaam učila tlumočení. Svahilsky neumím ani slovo a šlo to, i když občas dost těžce. Pokud pojedu znovu, musím se polepšit. Komunikace na letišti nebo v hotelu je jedna věc, smlouvání na tržnici, vysvětlování cesty taxikáři či dotazování na cestu v zanzibarské vesničce je věc druhá. A to nejdůležitější: Tanzánci si náramně cení ochoty každého naučit se alespoň pár slovíček jejich „národního klenotu“, a tak jsou schopni rychle rozmluvit každého začátečníka :-).
Fotky
Štít Říšského celního úřadu z dob německé kolonizace
Reklama na místní tlumočnickou agentury
Kampus University of Dar es Salaam– strom, pod který se vejdou všichni
Univerzitní menza
Více o jazykové situaci v Africe:
Getta, Jelizaveta. Jak se tlumočilo a tlumočí v Namibii: Přehled od dob koloniálních až po současnost. Praha: Vydavatelství FF UK, 2019.
Getta, Jelizaveta. Tlumočení v Namibii včera a dnes. ToP, 2018, sv. 129, s. 28–30.
Getta, Jelizaveta. Jazyková koloniální politika v bývalé Německé jihozápadní Africe. Časopis pro moderní filologii, 2019, sv. 101, s. 215–228.
Getta, Jelizaveta. Výzkum tlumočení v afrických zemích. ToP, 2020, sv. 136, s. 24–27.