Jazyk(y) jsou s námi na každém kroku. Přejeme si dobrý den, vyprávíme si vtipy, poradíme neznámému turistovi cestu, čteme billboardy, knížky nebo noviny a občas možná vypustíme nějakou tu nadávku. Nadšeně se vrháme do jazykových kurzů svých oblíbených lektorů, protože kolik řečí umíš atd. Někdy ale stačí málo a všechno může být jinak. Stihne-li člověka afázie, jeho život se může změnit od základů.

Afázie je porucha jazyka, k níž dochází v souvislosti s poškozením mozku. Lidé s afázií se nedomluví v základních životních situacích. Nemusí být schopni přečíst nápis nad obchodem, přeslabikovat titulek v novinách nebo rozluštit v řeči přenesený význam a pochopit tak vtip. Někdy v jejich řeči mohou zůstat zachovány jen pozdravy či jiná „zaběhnutá“ spojení jako např. dny v týdnu. Při Brocově afázii může docházet k tvorbě agramatismů, tedy takových vyjádření, která porušují gramatická pravidla daného jazyka. Řeč bývá těžká, přerývaná, jindy naopak překotná. Někdy může vzniknout nesrozumitelná slovní tříšť. Při velmi těžké ztrátě jazyka, kdy dochází k rozvratu takřka celého jazykového systému, mohou zůstat po ruce pouze etymologicky velmi staré struktury, totiž tabuová slova – kletby. Čtení delších souvislých textů zpravidla nepřichází v úvahu.

Zároveň je jazyk – nejen v afázii – součástí lidské kognice (kognitivní architektury mozku a mysli), kam mimo něj patří myšlení, pozornost, paměť, učení, ale i vůle, emoce a vědomí. Proto jazyk v afázii nelze plně pochopit z pohledu jediného vědního oboru – afázie je předmětem zájmu řečové/jazykové patologie (logopedie), medicíny, psychologie a neurověd. Jazykem v afázii se zabývá lingvistická afaziologie, která dala v průběhu druhé poloviny 20. století vzniknout mezioborové disciplíně s názvem neurolingvistika.

Afázií jsou různé druhy, ovšem zasahují celou osobnost pacienta a jeho fungování ve společnosti. Zasahují kvalitu života stižené osoby a život jejích příbuzných a pečovatelů.

Odkaz na monografii

Eva Flanderková vystudovala český jazyk a literaturu a obecnou lingvistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia se zaměřovala na psycholingvistiku, lingvistickou afaziologii a neurolingvistiku. Žije střídavě v Praze a v Liberci a věnuje se redakční práci.