Dnes to bude velmi krátké. Je jeden takový fígl, který se mi osvědčil s dospělými studenty, kteří se „vůbec neučí“. Domluvit se s nimi, že se učit nebudou. Že počítám s tím, že od (pondělí) do (pondělí), kdy máme lekci, se na to jednoduše nepodívají.

A někdy, když vidím někoho, kdo je vyloženě nervózní, že nestíhá (učení, úkoly), tak i vypíchnu, jak si vážím toho, že „s prací a dětmi v zádech“ jednou týdně na tu hodinu vůbec dorazí. Nepřehrávám, fakt to tak vidím. Tím se eliminuje docela velká psychická zátěž a světe div se, část studentů se začne učit víc. No, a ta druhá část je aspoň víc v klidu. Jazyk má být radost, a ne další starost. Těch už mají naši studenti dost i bez nás.

A pokud teď čtete tyhle řádky a jste v roli toho studenta, který se učit nestíhá, zkuste promluvit se svým lektorem. Váš lektor možná nemá děti, závazky, hypotéky a možná absolvoval Pedagogickou fakultu předloni a má všechny poučky čerstvě v hlavě. Řekněte mu, že jazyk studujete pro radost, že vám nevadí, že probíráte čtyři hodiny po sobě to, co s jinými studenty má za hodinu hotovo. A že potřebujete z jeho strany trochu ubrat.