1. Great Eskimo Hoax
Dlouho se mělo za to, že Inuité mají desítky, ne-li stovky výrazů pro různé typy sněhu a jevy se sněhem související. A vůbec nevylučuju, že jste se s tímhle tvrzením setkali během přednášek z lingvistiky. Ještě za našich časů to bývala taková ta oblíbená jazyková kuriozita, kterou vyučující tu a tam přidávají k dobru. Jenže už v roce 1991 tohle tvrzení vyvrátil Geoffrey Pullum, který doslova rozpitval (rozuměj znovu prošel a ověřil) výrazy uvedené v Dictionary of the West Greenlandic Eskimo Language z roku 1927. A ukázalo se, že slovník, ze kterého tyhle teorie vycházely a které proslavila zejména teorie Sapir-Whorf, obsahuje řadu nepřesností a nedorozumění.
Takže kde je pravda? Inuité určitě mají víc slov pro sníh a různé typy sněhu než čeština nebo třeba španělština, stejně jako Sámové, ale určitě se nejedná o tak senzační číslo, jaké by si byl přál Whorf.
(A pro jistotu – vím, že to určitě víte – ale výraz Eskimo už je taky dávno za zenitem. Přejí si, aby se jim říkalo Inuité.)
2. Hopi
No jo, zase ten Whorf… Jazyk Hopi si možná vybavíte jako příklad jazyka, který nerozlišuje časovou osu, respektive nemá minulý a budoucí čas. Nové výzkumy paradoxně ukázaly, že jazyk Hopi má ještě pestřejší škálu časových markerů než angličtina. Whorf chtěl dokázat, že jazyk, kterým mluvíme, významně ovlivňuje naše myšlení. A potřeboval výmluvné příklady. A ty tehdy nebylo moc jak prověřit.
3. Untranslatable words
Pokud vás baví jazyky, nemohla vám uniknout móda nepřeložitelných slov. Ano, taky mám pro ně slabost. Nutno dodat, že tenhle fenomén nestvořila vědecká lingvistika, ale spíš její popularizační odnož. Bloggeři, novináři i popularizátoři lingvistiky, případně vědy obecně, se předhánějí, kdo objeví zajímavější slovo s co nejbizarnějším významem.
Tak například opakovaně uváděný japonský výraz age-otori, který znamená „vypadat s novým účesem hůř než před tím“, průměrný Japonec nezná. Dokonce ho nezná ani sečtělý a vzdělaný Japonec, tento výraz je totiž doložen v jednom literárním díle z jedenáctého století. Zda se výraz aktivně používal v jedenáctém století, už se zřejmě nedozvíme, dnes se ale nepoužívá určitě.
A takových příkladů bychom našli desítky, ne-li stovky. Trefnou ukázkou toho, jak s lingvistikou nakládají někteří její popularizátoři, může být knížka I never knew there was a word for it. Dostala jsem ji darem a v první chvíli jsem byla nadšená, jsou to stovky a stovky slov, z evropských, ale často i mimoevropských jazyků. Jenže celá věc má háček, zhruba každé dvacáté slovo/výraz/frazeologismus uvedený v knížce vůbec neexistuje, velká část i těch existujících je podobně jako výraz age-otori na pováženou a zhruba každé desáté slovo (!) je chybně zapsáno. A že já opravdu nejsem žádný grammar nazi, ale co je moc, to je moc. Asi si dovedete představit, jakou výzvou pro autora byla česká diakritika, v tomhle nerovném boji prostě nemohl vyhrát.
Nejlepší obrázek o nepřeložitelných slovech si ale uděláme, když se podíváme na uváděné příklady z češtiny. Pravděpodobně nejčastěji uváděným příkladem z naší mateřštiny je slovo lítost, setkáte se s ním minimálně v šedesátce popularizačních článků, víc jsem neměla sílu pročítat. A lítost samozřejmě najdete i v knížce I never knew there was a word for it. Údajně je česká lítost něco docela jiného než anglické regret nebo německé Reue. Za tohle nepřeložitelné slůvko vděčíme Milanu Kunderovi, prakticky všichni totiž opisují následující vysvětlení:
Milan Kundera found himself unable to translate this Czech word into English. In The Book of Laughter and Forgetting, he defined it as “a state of torment created by the sudden sight of one’s own misery”.
Ve zmíněné publikaci (I never knew there was a word for it) je čeština zastoupena zhruba deseti příklady. Jedním z nich je i slovo tyčovka neboli „dívka, která stojí v autobuse vpředu u řidiče a povídá si s ním“. S tyčovkou jsem si dala docela práci. Nikdy jsem o ní neslyšela, ale to samozřejmě nemusí být relevantní, řekla jsem si, a jala se udělat průzkum. Ze stovky dotázaných tři uvedli, že už se s tímto slovem setkali nebo je jim povědomé. V aktivní slovní zásobě ho neměl nikdo. Slovo nezná ani brožurka Slang pražských dopraváků a zřejmě i mezi nimi se jedná o slovo již zastaralé, které se pravděpodobně používalo v osmdesátých a devadesátých letech. Jinak v současnosti se výraz tyčovka zřejmě mnohem častěji používá mezi rybáři, a to ve významu „tyčová bojka“.
Předpokládám, že autor nebo někdo, kdo mu vypomáhal s rešeršemi, narazil na slovo ve slovníku Čeština 2.0. Tenhle slovník prokázal češtině poněkud medvědí službu. Tam, kde jako rodilí mluvčí chápeme jistou formu nadsázky a je nám jasné, že do slovníku se dostává řada výrazů vyloženě z oblasti idiolektu a část výrazů je dokonce čisto čistá recese, zahraniční badatel si může vylámat zuby.
Takže ano, tyčovka i age-otori jsou sice existující slova, respektive byla existujícími slovy, ale jejich relevance pro poznání jazyka, ať už z pohledu jazykového studenta daného jazyka nebo prostě jen z pohledu jazykového fajnšmekra, je prakticky nulová.