Mám po práci, tak co bych si nezalezla k filmu. Dcera přichází domů a říká: „Na co koukáš, mami? Dva Němci na motorce? Nebo šest Finů na chatě?“ Jako trochu si ze mě dělá legraci, ale vlastně ta otázka vůbec není mimo. Téměř v každém jazyce mám totiž oblíbený film, který jsem viděla desetkrát a umím ho téměř zpaměti. Zní to divně, ale je to tak. Neumím úplně přesně pojmenovat, proč to dělám, zato ale umím docela dobře pojmenovat, v čem mi to pomáhá 🙂

• Cokoliv, co umíte zpaměti v cizím jazyce, vám pomáhá mluvit rychleji a plynuleji, protože jen obměňujete syntaktické struktury alias větné celky.
• Neskutečně to pomáhá s výslovností, přízvukem a intonací. 
• Psychicky mě to drží, když mám takovou tu úplně obvyklou krizi, že v tom či onom jazyce vlastně vůbec nic nevím a neumím.

Takže které filmy to jsou: 

• němčina: 25 km/h, Klepání na nebeskou bránu
• španělština: Volver, Mar adentro
• italština: The Place, Perfetti sconosciuti 
• finština: Seurapeli, Hevi reissu
• bulharština: Svět je velký a spása kyne odevšad 
• angličtina: Kafe a cigára, Láska nebeská
• francouzština: Profesionál, On a volé la cuisse de Jupiter

V posledních týdnech jsem tu hodně otravovala s dánštinou, takže asi nikoho nepřekvapí, že „svůj film“ hledám i v tomhle jazyce. A to docela urgentně, protože mluvená dánština je prostě masakr! Zatím se jako nejnadějnější kandidát jeví Blikající světla, takže k šesti Finům na chatě a dvěma Němcům na motorce možná přibudou čtyři Dáni v restauraci 🙂 

A teď se možná ptáte, kde je řečtina. Nebo polština. Nebo albánština… No ano, viděla jsem i v těchto jazycích hezké filmy, ale že bych se na některý z nich chtěla dívat desetkrát, to opravdu ne. Pokud ale o nějakém skvělém filmu v těchto jazycích víte, budu moc ráda za tip!