Jmenuju se Eliška Luhanová a jsem lektorka italštiny a češtiny pro cizince. V mém soukromém i pracovním životě se pohybuju na česko-italské vlně. Italštinu jsem vystudovala na česko-italském gymnázium a dále pak na FF UK v Praze. Italština je melodický jazyk jako stvořený ke komunikaci, proto jsem chtěla italštinu a lásku k ní šířit dále. Lektorkou italštiny jsem se stala již na gymnáziu, ale nechtěla jsem být jen paní učitelka zavřená mezi čtyřmi stěnami. V Itálii jsem žila jako studentka, lektorka, tlumočnice, regionální manažerka.
Po těchto zkušenostech jsem se rozhodla do mé rodné Prahy vrátit a věnovat se tomu, co mě vždy nejvíce naplňovalo – učit italštinu. Nabízím soukromé hodiny italštiny a individuální konzultace. Zakládám si na tom, že každému studentovi vytvářím lekce na míru, přesně podle jeho přání.
Na mých hodinách se neučíme pouze italštinu, ale myšlenkově se přímo přenášíme do Itálie a vytváříme si tak naši malou Itálii přímo na hodině.
V tomto článku se zaměřím na dynamickou stránku italštiny, konkrétně pak na část italské slovotvorby. Nová slova v italštině vznikají dennodenně (však i my si v našem rodném jazyce jistě dokážeme vytvořit velmi originální neologismy). Existuje ovšem oblast slov, která vznikla a dále vznikají skládáním dvou a více slov (či částí slov) do jednoho nového svébytného slova. Nejvíce se tento jev odráží na příkladu podstatných jmen. V tomto článku bych se ráda zaměřila na podstatná jména, která vznikla složením slovesa a jiného podstatného jména, a kterými označujeme předměty v domácnosti či k běžnému užívání.
Tato složená podstatná jména jsou výborným příkladem pro pilné studenty italštiny, protože si za jejich pomocí lze procvičit jednak slovesa v přítomném čase, ale také slovní zásobu související s označováním běžně užívaných věcí. Kromě toho jsou slouží také jako praktická ukázka užití slov, kdy sloveso vyžaduje pouze předmět přímý a kdy je předložka ve slovesné vazbě nežádoucí.
Teď si možná říkáte, co na tom ta nadšená lektorka vidí tak zajímavého?
Jazyk je zrcadlo společnosti, odráží její specifika a tradice. Slova, o kterých zde píšu, nám umožňují sondáž do mnoha (nejen) italských domácností. Pojďme k Italům tedy zavítat:)
Italové jsou známí vinaři a jejich vína jsou celosvětově proslulá. Ale jak se řekne nezbytně nutná vývrtka, aby se degustovat vůbec mohlo, o tom se už moc nemluví.
Právě výraz APRIBOTTIGLIE je ukázkový příklad takového slova – apri + bottigle (Doslova: otevři lahve). Máme zde sloveso APRIRE v přítomném čase a dále podstatné jméno BOTTIGLIE (lahve). Vznikne nám tedy tvar: apribottiglie.
Italům nemůžeme upřít jejich pastu (ne, to nejsou těstoviny, to je zkrátka italská pasta). Gastronomické pořady a akce jsou velmi populární, ale jak se řekne italsky „cedník“?
COLAPASTA je dalším příkladem předmětu denní potřeby a výrazem složeným ze slovesa COLARE (scedit) a podstatného jména la PASTA („scedí těstoviny“).
Mnoho moderních domácností se dnes neobejde bez myčky na nádobí. Zde můžeme zkusit výraz tipovat, ale italština v tomto případě dala přednost trochu staršímu výrazu STOVIGLIE pro nádobí než jaký se běžně používá (i piatti – talíře či obecně nádobí). Touto kombinací slov tedy vznikne výraz LAVASTOVIGLIE.
Jako další z kuchyňských spotřebičů bychom zde mohli uvést výraz TOSTAPANE, česky pak topinkovač, („opéká toasty“). Výraz je složen ze slovesa TOSTARE a podstatného jména il PANE. A hádejte, čím si Italové takový toast rádi namažou? Že by jejich milovaná Nutella?:)
Přesuneme-li se v domácnosti i do jiných místností, můžeme zde najít výraz pro ručník (ASCIUGAMANO – „vysouší ruku“), to je pak kombinace slovesa ASCIUGARE a podstatného jména la MANO, nebo třeba výraz ATTACCAPANNI (věšák na oblečení), což je složenina slovesa ATTACCARE (v tomto kontextu: pověsit, uchytit) a podstatného jména i PANNI (výraz pro oblečení, oděvy, prádlo).
A mohli bychom v rámci hledání konkrétních příkladů zajít ještě dále – třeba na zahradu u domu či bytu. Třeba taková sekačka na trávu je další z této série výrazů – TAGLIAERBA (seká trávu). Jedná se o složený tvar ze slovesa TAGLIARE (sekat, krájet) a podstatného jména l´ERBA (tráva).
Závěrem bych ráda dodala, že italský systém ve skládání slov je natolik jasně daný, že může vést k tvorbě dalších nových slov a taky může sloužit jako skvělá kompenzační strategie, pokud daný výraz pro předmět neznáme (nebo si na něj nemůžeme zrovna vzpomenout). Stačí pak jednoduše ve dvou slovech popsat, co daným předmětem děláme. Může to být cesta, jak si s Italem porozumět či se společně zasmát nad novým výrazem a vlastní kreativitou.