Vždycky mi přijde zajímavější psát o tom, jak se učí moji studenti, protože jsou často kreativnější než já. Dneska to ale bude o tom, jak se učím ráda já. Předesílám rovnou, že pro tyhle techniky se mi zrovna nedaří strhnout davy, tak to berte s rezervou. Ale kdo ví, třeba to někoho inspiruje 🙂
Moje tři nejoblíbenější studijní techniky seřazené podle použitelnosti na té které úrovni Evropského referenčního rámce jsou následující:
- 100 + 100 (A1/A2)
- deníkování (A2/B1)
- slovníček šmrncovních frází a zpětný překlad (A1-C1)
O seznamech 100 + 100 tu byla řeč celkem nedávno, tak vás nebudu trápit popisem. Je to celkem rychlý způsob, jak si rozšířit repertoár vět a obratů a příslušný článek najdete zde. Tváří se to jako technika vhodná jen pro začátečníky, ale zrovna po publikování tohoto článku přišla jedna pokročilejší studentka s nápadem, že bychom si mohli stejným způsobem rozšířit repertoár rostlin (jedna stovka) a zvířat (druhá stovka). Tak mi držte palce, protože fauna a flóra, to je pro mě kámen úrazu ve všech jazycích, včetně češtiny.
Jsem grafoman a pro důkazy asi není třeba chodit daleko – na webu Jazykového koutku je přes 400 článků. Psaní deníku je pro mě odpočinek a nezbytná psychohygiena. Zdá se, že pro psaní deníku v cizím jazyce je třeba relativně vysoká úroveň, ale zdání klame. O tom, jak si píšu deník na úrovni A1, je článek Můj finský deník. Navíc je to naprosto dokonalá šifra. Nejen že všichni potenciální čtenáři kolem vás jsou nahraní, ale s největší pravděpodobností by jako případný nálezce nic nepochopil ani rodilý mluvčí.
Kdybych měla ze tří jmenovaných technik vybrat tu nejefektivnější, určitě by to byl Slovníček šmrncovních frází. Je to něco jako zpětný překlad, kam si vypisuju takové ty cool fráze, ale s jednou velice důležitou podmínkou – nejen, že si prostě překládáte sem a tam, ale HLAVNĚ by se člověk měl vést k tomu ty šmrncovní fráze co nejvíc recyklovat v terénu. A opravdu to doteď dělám. Když vím, že mě někde čeká použití nějakého jazyka, vždycky se předem podívám do svých cool frází, zapíchnu prst a řeknu si: Tak tuhle dnes musím použít děj se co děj.
A samozřejmě nemůžu nezmínit čtení, to je stálice. Abych zvýšila efektivitu jinak relativně pasivní činnosti, čtu zásadně s tužkou v ruce a co nejčastěji nahlas. Více o tom v článku Jak si udržuju jazyky.
A co jsou vaše oblíbené techniky? Čím oživujete učení z učebnice vy?