Potřebuje jazykový lektor marketing? Pokud přijmeme definici marketingu jako vyvíjení činnosti za účelem získání nových zákazníků – kterážto definice je hodně nepřesná, zato ale všeobecně přijímaná – pak o tom, jestli lektor aktivní marketing potřebuje, rozhodují tři kritéria: 1) jazyk, 2) co konkrétně lektor nabízí, 3) kolik platících zákazníků hledá.

Já mám ráda stručnost a v té se člověk nevyhnutelně dopouští zobecňování. Tak mě berte s rezervou, vždyť už mě znáte 🙂

• JAZYK. Můžeme říct, že běžný lektor angličtiny – generalista, který se nijak nespecializuje – marketing VŮBEC nepotřebuje. Lektoři všech ostatních jazyků už ale ano. Proč? Protože studenti angličtiny pravděpodobně znají spoustu dalších lidí, kteří také hledají lekce angličtiny, a za pár měsíců je lektorův rozvrh plný. Pokud jste dobří. Pokud jste ale lektoři angličtiny a rozvrh ne a ne se naplnit, někde je chyba. (Už slyším ty komentáře, ale stejně vám to musím říct.)  Má-li angličtinář nedostatek studentů, zdaleka nejlepší investice je zvýšit si kvalifikaci a prostě začít učit líp. Ne reklama na Facebooku, ne vlastní web, ne vymazlený Instagram. V dalších jazycích je ale situace jiná. Já sama učím řečtinu. I kdybych byla ta nejlepší učitelka řečtiny na světě, pravděpodobnost, že moji studenti mají ve svém okolí někoho, kdo se chce učit řecky, je strašně malá. Jsou často jediní široko daleko a dokonce si svůj zájem o řečtinu často musí ve svém okolí obhájit a vybojovat. Musím tedy být někde k nalezení. Pravdou ale je, že situace se zásadně změnila s nástupem sociálních sítí, kde si studenti v různých skupinách lektory také doporučují. Vždy ale platí a platit bude, že doporučení zdaleka nejvíc funguje tam, kde se lidé znají osobně.
• TYP SLUŽBY. Dalším kritériem je, co vlastně našim studentům nabízíme. Některé služby (typicky výuka jeden na jednoho) se prodávají samy. Jiné – a nenuťte mě prosím jmenovat – musíme našim klientům maličko vnutit a dělat trochu tanečky. Pro většinu lektorů, kteří dělají one–to–one výuku, fungují ty úplně nejobyčejnější věci jako a) rozhodit sítě mezi studenty a přáteli, b) mít odkaz na výuku v patičce mailu, aby i ta paní, která vede taneční kroužek vašeho dítěte, věděla, co děláte, c) občas někde něco smysluplně okomentovat na sítích, d) udržovat přátelské kontakty s několika kolegy, se kterými si můžete studenty vzájemně dohazovat. Pokud ale nabízím něco, co lidé ještě moc neznají, musím jim o tom říct, musím tu věc zdokumentovat, nafotit a svým způsobem „obhájit“, proč je to pro ně dobré. 
• DESET NEBO STO? Naprosto zásadní pak je, kolik platících zákazníků hledáme. „Jen“ učíte, nebo prodáváte videokurzy a jiné produkty? Pokud hledáme „pouze“ plný rozvrh, nevyplatí se čas strávený budováním komunity a poměr cena-výkon je mnohem lepší u technik, které jsem zmínila výš. Pokud se naopak plahočím desítky a desítky hodin s vytvořením produktu, nestačí, aby si ho koupilo deset, dvacet nebo třicet lidí. Musí být vidět. Koneckonců to samé platí pro jazykovou školu. Tam, kde lektor sólista vystačí s deseti až dvaceti klienty a bohatě mu stačí databáze dalších deseti dvaceti pro dokrmení případných výpadků, nemocí, sezónních výkyvů apod., tam malá jazyková škola, která živí desítky lektorů, potřebuje klientů spíš stovky než desítky. 

Jediné smysluplné marketingové doporučení tak je: SELSKÝ ROZUM. 

Závěrem bych vás ještě chtěla požádat, abychom v Jazykových volnonožcích měli víc na paměti, že každý je v podnikání někde jinde a každý potřebuje něco jiného. Když někdo pokládá dotaz o Instagramu, z nějakého důvodu zřejmě potřebuje Instagram. Neznamená to, že vy byste ho měli dělat taky.