Co přesně jsou reálie?

Je to široký pojem od geografických údajů přes svátky, zvyky a tradice až po každodenní život v dané zemi a realizace těchto jevů v jazyce samotném. Takhle to zní celkem nudně, ale do reálií počítáme také seriály, reklamní slogany nebo třeba bulvár. Osobně jsem úplným fanatikem bulváru a fascinují mě rozdíly v rámci tohohle žánru. Zatímco ve Španělsku plní stránky bulvárních časopisů toreadoři a jejich lapálie, třeba v takovém Finsku se dozvíte leccos o soukromém životě skokanů na lyžích a v Řecku vedou bohatí rejdaři. A když jsem přemýšlela, čím by mohl být pro cizince specifický český bulvár, uvědomila jsem si, jak rádi se v létě podíváme, jak chalupaří nějaká ta celebrita. Do reálií také počítáme přísloví, pranostiky, lidová moudra nebo oblíbené dětské hry.

Reálie dělíme na extralingvální a intralingvální. Ty první, to je takový ten dějepis a zeměpis dohromady, ale třeba taky průměrná výška obyvatel dané země nebo spotřeba piva na hlavu. V českém školství jsou reálie mnohdy redukovány právě na tuhle složku (ne to pivo, spíš ten zeměpis). Ty druhé – intralingvální – mi osobně přišly vždycky mnohem zajímavější. Najdeme tu slang, frazeologismy, lidové etymologie, ale taky historismy.  

Typickým lingvistickým mainstreamem v rámci intralingválních je v současnosti fenomén tzv. nepřeložitelných slov.  V češtině se často uvádí jako nepřeložitelná slova: hospoda, vybafnout, prozvonit nebo lítost. Můžeme sice diskutovat o značně problematickém konceptu nepřeložitelných slov a zvlášť poslední uvedený výraz je svým způsobem hoax, ale z hlediska výuky je to vlastně trochu jedno. Podstatné je, že tato slova nesou příběh, a jak známo, příběh (storytelling, story-based method, asociace) je jedním z nejsilnějších paměťových háčků. A tím se dostáváme k podstatě reálií ve výuce.

Proč vůbec učit jazyk na základě reálií?

Právě vytváření silného paměťového háčku je jednou z předností výuky/studia cizího jazyka na bázi reálií. Dalšími jsou navyšování/ upevnění motivace a využití ideomotorického efektu v praxi. Můžeme pracovat s výrobky z dané země, ale třeba taky s letákem z Lidlu. Právě ten vizuální a hmatový prvek je velice důležitý a obratem tu máme další paměťový háček!

A co lektor? Jaké výhody skýtá výuka prostřednictvím reálií lektorům? Upřímně, moc mě jich nenapadá. Tedy kromě toho, že je to samozřejmě zábava 🙂 Pro lektora ale taková výuka představuje především vyšší časovou náročnost. A co si budeme povídat, také na erudici, protože je prostě třeba ty věci znát a umět v nich najít souvislosti. Většina učebnic na reálie stále pamatuje spíš v rámci nějakého oddílu na konci každé lekce. Přestože výuku skrze reálie lze aplikovat prakticky na jakoukoliv metodu od překladovo-gramatické metody, přes metodu komunikační až po TBLT (task-based language teaching), většinou se tak neděje a je na lektorovi, do jaké míry danou zemi „přinese“ do hodiny. Výuka prostřednictvím reálií prostě klade vysoké nároky nejen na lektora, ale na didaktický materiál samotný.

Moderní globalizované učebnice pak mají tendenci s reáliemi pracovat ještě méně.  A pomyslnou špičkou ledovce odosobnění jazyka jsou různé – dnes velmi populární – paralelní platformy jako třeba 50 languages nebo Duolingo. Neberte to prosím jako kritiku, dobře vím, jak jsou u studentů oblíbené, je ale třeba férově říct, že představují určitou unifikovanou podobu jazyka. Zjednodušeně řečeno nabízejí v každém jazyce to samé bez ohledu na kulturní kontext.

Kdy nejlépe pracovat ve výuce s reáliemi? 

Doslova kdykoliv. Reálie lze využít od začátečníků, tedy od první hodiny, kdy trénujeme výslovnost na obecně známých slovech (například geografické názvy) až po úroveň C, kdy se seznamujeme s odbornou slovní zásobou prostřednictvím komentářů aktuální politické situace nebo třeba prostřednictvím textů o vodohospodářství.  V rámci gramatiky jsou ideálními tématy číslovky, stupňování přídavných jmen (nejvyšší hora, největší jezero, nejkrásnější město), ale při troše kreativity lze na reáliích vystavět všechna gramatická témata. 

Moje vlastní pravidlo však zní: Reálie by ve výuce neměly být cílem, ale prostředkem. Ale dost mých mouder, vás určitě zajímají praktické tipy, jak můžete reálie využít ve výuce a i když je článek určen primárně lektorům, leccos si jistě odnesou i samouci. 

Praktické tipy

• Nemusíte dělat všechno sami, pozvěte do výuky hosta. Ať už jde o monotematickou hodinu (například slavení Vánoc) nebo hodinu úplně obecnou, kdy si studenti – a ideálně také host – připraví otázky.
• Podkladem pro různá témata z oblasti reálií mohou být Easy Languages. Jsou to velmi jednoduché – a otitulkované – rozhovory z ulice ve zhruba třiceti jazycích. 
• Jeden nevychází z údivu, kolik reálií se skrývá v letácích Lidl, a nejen před Vánocemi nebo Velikonocemi – tady je finská verze a tady zase španělská, ale Lidl je snad všude… 
• Vyřádit se můžete také v Google Street View – od čtení nápisů až po 3D procházku, při které natrénujeme dotazy na cesty. Jen pozor, tohle chce dobré připojení, mně osobně se to tak seká, že se do toho při hodině radši moc nepouštím. 

Snad největší potenciál mají aktivity typu TBLT (task-based language teaching):

• Studenti mají za úkol někam napsat mail a získat určité informace. Co potřebuji, abych si založil kartičku do knihovny v Paříži, Aténách nebo Berlíně? Odvážnější mohou volat na zákaznickou linku, pak už je žádný chatbot nepřekvapí 🙂
• Studenti mají za úkol vyhledat dopravní spojení.
• Studenti mají za úkol najít vhodný/ vysněný byt na inzertních stránkách.
• Společné vaření (lze realizovat i online).
• Psaní recenzí na restaurace, filmy nebo knihy ve studovaném jazyce (Google, GoodReads apod.)
• Na vyšších úrovních je skvělé otevřít studentům cestu k publikování vlastního textu například na blozích nebo v regionálním tisku. 

Hodit se může také něco jako KPZ kreativního učitele:

• sada obrázků s městy (od kvízu a poznávačky přes procvičení slovní zásoby nakupování, obchody, hledáme cestu)
• sada obrázků se známými osobnostmi (od kvízu a poznávačky přes procvičení slovní zásoby vzhled, oblečení až základní slovesa: píše, maluje, hraje fotbal apod.)
• v offline výuce pytlík s drobnými typickými předměty (například známé výrobky), co s nimi zde
• dobře přístupná (tedy i bez internetu) databáze písniček