Piña colada
Doslovně se název tohoto nápoje překládá jako „ceděný ananas“, protože právě čerstvě vymačkaná ananasová šťáva je jeho nedílnou ingrediencí. Některé verze dokonce říkají, že se ananas začal přidávat díky/kvůli tehdejšímu nedostatku kokosových ořechů. Drink se zrodil v Portoriku, kde je od roku 1978 národním nápojem ostrova a 10. 7. dokonce slaví svůj mezinárodní den. Recepturu údajně vymyslel Ramón „Monchito“ Marrero, barman, který pracoval v hotelu Caribe Hilton a v roce 1954 byl pověřen vytvořením nějakého typického koktejlu. Strávil nad ním 3 měsíce, ale výsledek rozhodně stojí za to!
Mojito
Tenhle osvěžující drink se zrodil v kubánské Havaně. Jak a kdo jej vytvořil, opět není zcela jasné, ale některé teorie vznik mojita datují až do 16. století! Tehdy prý Francis Drake, který v Karibiku spolu s posádkou trpěl úplavicí, místním přikázal najít účinný lék. Ti mu přinesli nápoj z rumu, máty, limetky a třtinové šťávy, kterému nejdřív říkali El draque „drak“, což byla přezdívka, kterou Drakeovi dali pro jeho bezohlednost. V 19. století se draquecito rozšířilo mezi chudšími Kubánci jako prevence cholery a dostalo se do dalších zemí v Latinské Americe. Moderní název mojito zřejmě pochází z kubánského koření na bázi limetky mojo. Popularitu mojita zpečetil Ernst Hemmingway, který si právě tento drink pravidelně dával v havanském baru La Bodeguita del Medio.
Manhattan
Podle nejpravděpodobnější teorie tenhle nápoj vymyslel Dr. Iain Marshall na počátku 80. let 19. století pro večírek lady Randolph Churchillové, matky Winstona Churchilla. A jak už se lze dovtípit, večírek se konal právě v newyorském Manhattan Clubu. Není to ale tak úplně černobílé, protože tahle logická verze byla později prohlášena za mýtus. Lady Churchillová tehdy totiž byla těhotná a po večírcích na Manhattanu rozhodně nechodila. Ve 20. letech minulého století byla proto představena nová verze: Manhattan měl údajně vynalézt muž jménem Black, který tehdy provozoval podnik na Broadwayi. První známá písemná zmínka o ingrediencích tohoto nápoje se objevila v novinovém článku roku 1882, kde se mu ale říkalo Jockey Club Cocktail nebo Turf Club Cocktail.
Margarita
Další z nejpopulárnějších drinků poprvé v roce 1938 zmiňuje Carlos „Danny“ Herrera, vlastník restaurace v mexické Tijuaně. Tvrdil, že nápoj vytvořil pro tanečnici Marjorie Kingovou, která nemohla pít jiný alkohol než tequilu. Protože jí ale tequila nechutnala čistá, vytvořil z tequily, soli a limetkové šťávy první margaritu, což měla být španělská zkomolenina křestního jména tanečnice. Margarita je ale taky španělský název pro kopretinu, která se anglicky řekne Daisy. (Jen pro zajímavost, Daisy je odvozenina od day’s eye, protože právě kopretiny a sedmikrásky na noc zavírají své květy a otevírají je až ráno.) Už roku 1936 se objevuje drink Tequila Daisy, jehož receptura pochází z dob viktoriánské Anglie. Margarita je tedy možná jen překlad…
Bloody Mary
Rodištěm rajčatového džusu s vodkou je s největší pravděpodobností Paříž, přesněji řečeno Harry’s New York Bar. Kolem roku 1920 do Paříže přicházeli imigranti, kteří utekli před ruskou revolucí a přivezli s sebou (do té doby ve Francii neznámou) vodku. Zdejšímu barmanovi ale samotná vodka připadala jaksi „bez chuti“, a proto s ní začal experimentovat v koktejlech. K ruce si vzal americké konzervy rajčatové šťávy, kterým se v době prohibice vznešeně říkalo „koktejl z rajčatové šťávy“. Později do tradiční receptury přibyly další ingredience: křen, omáčka Tabasco, citronová šťáva a sůl. Svůj název si koktejl zřejmě skutečně získal podle krvavé vlády Marie Tudorovny – šťáva představuje krev prolitou v této době a ohnivá vodka ilustruje podlý způsob popravy královniných nepřátel.
Screwdriver
Neboli doslova šroubovák – jeden z nejjednodušších koktejlů, jehož příprava spočívá pouze ve smíchání vodky s pomerančovým džusem. Proč ale zrovna šroubovák? V padesátých letech minulého století si údajně dělníci na ropných plošinách v Perském zálivu ulevovali od stresu právě touhle kombinací a drink si míchali tím, co měli vždy po ruce – šroubovákem. I u šroubováku se ale neobejdeme bez dalších teorií vzniku. Podle jedné z nich za vznik drinku může opět prohibice. Aby barmani zamaskovali mizernou chuť po domácku vyrobeného alkoholu, začali jej míchat s pomerančovým džusem. A aby se nikdo nedovtípil, že jde o alkohol, používalo se krycí jméno šroubovák.
Zombie
I když název tohoto koktejlu o své podstatě leccos vypovídá, původně byl tvořen se zcela bohulibým záměrem: pomoci zákazníkovi z kocoviny předtím, než bude muset odletět na pracovní cestu. Vyprošťovák chutnal vskutku lahodně, a tak si dotyčný před odjezdem na letiště dal hned tři panáky! Po několika dnech se vrátil a stěžoval si, že se pak na tři dny proměnil v zombie. I přes svou ovocnou chuť je tenhle koktejl opravdu síla, protože už zpočátku byl založen na smíchání několika druhů rumu a různých likérů. Hollywoodská restaurace Don the Beachcomber, kde se zombie zrodil, proto dodnes povoluje maximálně dvě zombie na osobu.
Aperol Spritz
Samotný Aperol údajně v roce 1919 vyvinuli italští bratři Silvio a Luigi Barbiereovi pro Mezinárodní veletrh v Padově. Likér však zaujal natolik, že se jeho oblíbenost rozšířila do celého světa, aniž by se změnila receptura. Při vymýšlení názvu se Italové inspirovali ve Francii a Rakousku. Aperol je variací na francouzský Aperitif (italsky aperitivo), který pochází z latinského slovesa aperire neboli otevřít. Spritz je zase fonetickou zkratkou německého Gespritzer/Spritzer, který v Rakousku slouží k označení vína ředěného minerálkou. V Německu se místo Gespritzer říká Schorle, což nemusí mít nutně něco společného s alkoholem. Místo Weinschorle je hodně populární i Apfelschorle, tedy minerálkou ředěný jablečný džus.
Sangria
Jeden z nejstarších koktejlů a nápojů vůbec si naši předci vychutnávali už ve středověku, kdy se víno běžně míchalo s čímkoliv, co zrovna bylo poblíž. Řekové a Římané pili horké víno s cukrem a různými druhy koření, čímž vynalezli svařák, který lze s trochou nadsázky považovat za předchůdce sangrie. Voda tehdy byla plná bakterií a bod varu byl jediným dostupným dezinfekčním prostředkem. Svůj ikonický název ale sangria získala až v 18. století, ledovým nápojem se stala až ve 40. letech 20. století. Název sangrie je odvozen od španělského slova sangre „krev“, sangria pak ve španělštině a portugalštině vedle nápoje znamená taky pouštění žilou.
Cuba libre
Ještě jeden nápoj, který proslul díky své jednoduché přípravě. Jak už název napovídá, všechny teorie o jeho původu vedou do Havany, kde se proslavil na přelomu 19. a 20. století, po skončení španělsko-americké války, vedoucí k nezávislosti ostrova. Cuba Libre neboli „Svobodná Kuba“, byl nejdřív bojový pokřik kubánské osvobozenecké armády a nápoj se stal symbolem přípitku „na svobodu“.