Přiznávám, vrtám se teď v dánštině. Ještě si úplně nejsem jistá, jestli se do ní pustit naplno. Nevím totiž, co by na to řekla moje finština… Ale už teď mám spoustu postřehů, o které se s vámi chci podělit 🙂

1. Dánština je ve své mluvené podobě pravděpodobně nejhůře srozumitelným germánským jazykem vůbec. To je samozřejmě odvážné tvrzení, protože třeba takoví norštináři by mohli argumentovat nějakým tím rybářem z Lofot, ale pokud porovnáme standardní spisovné jazyky, pak dánština nemá konkurenci. 
2. Jestli ono to nebude souviset i s počtem samohlásek! Na první pohled se jeví, že jich má dánština devět: a, e, i, o, u, y, æ, ø, å, což už by samo o sobě docela stačilo. Když ale započítáme všechny varianty – tedy otevřené, zavřené, krátké, dlouhé… – tak Berkov v knize Současné germánské jazyky tvrdí, že jich je dvacet a pravděpodobně nejznámější učitelka dánštiny na Instagramu, Sigga Hansen, tvrdí, že jich je dokonce čtyřicet až padesát! A počítá mezi ně i ráz…
3. Ráz, tedy hrtanová okluze, při které se hlasivky prudce sevřou, aby na chvíli zcela zabránily proudu vzduchu, je často zmiňován jako nejtypičtější fonetický rys dánštiny. Samotný ráz není až taková specialita, zná ho ve velkém němčina, najdeme ho bohatě i ve slovanských jazycích a najdeme ho dokonce i v češtině (na´oko, ne´odkladně), ale ten dánský je prostě jiný – jednak má člověk na první poslech pocit, že je úúúplně všude, jednak je jiný i svým provedením. Nevyskytuje se před vokály jako jinde, ale za nimi. A také po některých konsonantech. 
4. Oblíbeným prubýřským kamenem správné výslovnosti je dánský pokrm rødgrød med fløde, tedy „červená kaše se smetanou“. Vypadá takhle a vyslovuje se takhle. 
5. Systém dánských číslovek je vigesimální, tj. vychází z dvacítkové soustavy. Například šedesát se řekne tres, a to vychází z tresindstyve, respektive tre-sinds-tyve „tři-krát-dvacet“. Celá věc je ještě mnohem zábavnější, když přidáme jednotky, například 62 se řekne toogtres. Každopádně Dánové jsou si vědomi obtížnosti tohoto systému a když mluví s mluvčími jiných skandinávských jazyků, řeknou místo tres prostě seksti. 
6. Podobně jako švédština a norština má i dánština mírně komplikovaný systém, ve kterém se rozlišuje mezi babičkou/dědečkem ze strany matky a ze strany otce. Mormor, doslova „matka matka“ je babička z matčiny strany, farmor, tedy „otec matka“ je babička z otcovy strany, podobně pak farfar a morfar. Lze to ale úplně obejít použitím univerzálního bestemor a bestefar. Takže celkem můžeme vybrat ze šesti slov!
7. Slova tvořená jedním jediným písmenem nejsou  v jazycích zas taková výjimka, ale málokdy se jedná o něco tak krásně plnovýznamového jako dánské ø, které znamená „ostrov“!
8. A když už jsme u těch slov s písmenkem ø, tak øl neznamená olej, nýbrž pivo! 
9. Ve všech jazycích světa, které mají slovo pro Kodaň, vychází název ze staroseverského Kaup+mann-a+hǫfn „přístav kupců“, jedině české a slovenské Kodaň má původ v pragermánském *Skad-in+awjō „nebezpečný ostrov“. Takže tenhle nebezpečný ostrov má vlastně v češtině dvě response: starší Kodaň a novější Skandinávii.
10. Příjmení dánského filosofa Sørena Kierkegaarda znamená „církevní dvůr“, dnes se s tímto slovem mnohem častěji setkáme v jeho dalším významu „hřbitov“! V dnešní dánštině pak slovo vypadá takhle: kirkegård. Vzhledem k povaze jeho díla, je to takový trochu nomen omen…

A pokud jsem vás třeba trochu nalákala na skandinávské jazyky, tak přikládám článek o tom, podle čeho si vybrat právě ten germánský jazyk, který je vašemu srdci nejbližší:
Nizozemština, norština, nebo švédština?