1. Vyberte si pro sebe tu nejlepší metodu.

Ne tu nejlepší pro vašeho studenta, ale tu, která sedí vám. My se dnes hodně soustředíme na studenta: Baví ho hodiny? Je tahle metoda pro něj nebo pro ni skutečně ta pravá? Moje rada zní: Vyberte si metodu, která BAVÍ vás. Trochu přeháním, ale celý ten proces by měl bavit hlavně vás. Student ze třídy dříve či později odejde a vstoupí do vlastního světa, do své vlastní práce. Zatímco vy zůstáváte. Je to vaše práce a trávíte v ní zhruba třetinu života.

2. Ptejte se studentů na motivaci.

Tenhle bod je naprosto samozřejmý v malých skupinách nebo v individuální výuce, ale co větší skupiny? Myslím, že je úkolem učitele poznat motivaci studentů i ve skupině dvaceti studentů (a že jsou v Praze ještě školy, kde se děti na druhý cizí jazyk nedělí.) A pokud studenti nejsou motivovaní, určitě mají koníčky a volnočasové aktivity.

I malá poznámka na něco osobního dělá zázraky. Možná vysvětlujete předpřítomný čas a je tam příklad, který vám připomene koníček jednoho z vašich studentů. Je to jen jedna věta, ale skutečnost, že VÍTE, že si to pamatujete a že jim umožňujete vnést do třídy jejich vlastní svět, studenti vždy oceňují.

Pokud je ve třídě skutečně dvacet studentů, může být těžké zapamatovat si tyhle detaily. Vytvořte si něco jako tajný seznam a než hodina začne, můžete do něj nahlédnout a vybrat jednoho či dva studenty,na jejichž motivaci budete ten den cílit.

3. Nikdy nepracuj tolik jako tvoji studenti.

Jste po hodině naprosto vyčerpaní? Cítíte se šťastní, ale také „prázdní“ zároveň? Pozor na to, je to jistá cesta k vyhoření.                                                                                                                                                                                   

My, učitelé, bychom měli zapojit studenty, jak je to jen možné. Vzdělání je jejich odpovědnost. Nechte je plánovat hodiny, pracovat na projektech, které pak mohou představit vám nebo skupině, nebo jim alespoň umožněte, aby si sami vybírali domácí úkoly.

Může to chvíli trvat, než si vaši studenti na tento způsob práce zvyknou.

4. Víc poslechu a četby nebo mluvení?

Hodně metod je založeno buď na častém poslechu (input) nebo naopak je jejich cílem, aby student co nejvíc sám formuloval věty a mluvil (output). Učitel, který je mistr komunikace, bude studenty hodně motivovat, aby sami mluvili. Ale student potřebuje také častý kontakt s autentickým jazykem. Mnoho učitelů naopak nemá rádo tu konverzační část hodiny a se studenty raději hodně čtou a poslouchají.

Podle mě je obojí stejně důležité a jak input, tak output by měly být v rovnováze.

5. Mějte plán a buďte ochotní ho kdykoliv změnit

Vzpomeňte si, jaké to bylo být studentem. Studenti mají rádi strukturu a nějaký řád nebo dokonce rutinu – způsob, jakým každý den pozdravíte, jak začínáte lekci nebo i to, jak se oblékáte. Učitel by měl být trochu předvídatelný, aby se student cítil v pohodě.

Na druhou stranu, není nic nudnějšího než se slepě držet plánu každý den bez náznaku kreativity nebo vůle dělat něco jinak. Studenti mají rádi řád, ale taky překvapení.

6. Recyklujte, jak jen to jde

Všichni víme, že přípravy patří k tomu nejnáročnějšímu – jsou to naše večery, soboty a neděle a kdo ví, kdy ještě. Přípravy nejsou náročné jen proto, že nám zaberou tolik času, ALE také proto, že nikdo nevidí ty hodiny a hodiny práce a nikdo je neocení. Jedno z možných řešení je recyklace. Připravujte svoje hodiny tak, abyste mohli aktivitu v budoucnu co nejčastěji opakovat, třeba s úpravami. Spousta učitelů má desky a šanony s aktivitami roztříděnými podle úrovní, dovedností, metod atd. Já osobně mám nejradši úplně jednoduché dělení: gramatika/slovní zásoba/ výslovnost.

Mnoho aktivit může být snadno přizpůsobeno téměř pro jakoukoliv úroveň, některé skutečně od A1 po C1. Například používám pytlík s běžnými předměty, kde jsou klíče, mince, pas, řidičský průkaz, flashdisk, nabíječka atd. Už jen to, že studenti mají něco v ruce, je fajn. Navíc se jedná o slovíčka, která jsou všude kolem (prakticky v každé kabelce) a přitom je ve spoustě učebnic ani nenajdete. S tímto pytlíkem je snadné vymyslet aktivity od začátečnických po velmi pokročilé.

7. Ukažte jim, co mohou dělat doma (a nemám na mysli domácí úkol)

Každý učitel ví, že jedna nebo dvě hodiny týdně s cizím jazykem rozhodně nestačí. Naučit se jazyk chce čas a vůbec nejlepší je učit se denně. Nemusí to být moc, ale denně. Mluvíte se svými studenty o tom, co by mohli doma dělat? Hledáte s nimi aktivity, které je budou bavit? Jsem často překvapená, jak málo rad v tomto směru svým studentům dáváme. Naučte je, jak se učit, naučte je, jak používat aplikace, jak si psát GoldList nebo jak funguje Mooveez. Pomozte jim najít přítele na dopisování nebo parťáka ke studiu.

Tento článek si můžete přečíst také v angličtině.