V posledních letech jsem razila názor, že cestou k vysněnému podnikání v jazykových službách je specializace. A nejen já. Podobné tvrzení zaznívalo jako mantra na mnoha konferencích, ale třeba i na sociálních sítích. Jenže právě specializace se teď v době koronavirové mnoha kolegům vymstila. Některé segmenty trhu se zastavily úplně (například cestovní ruch a kultura), některé jen částečně a některé prošly krizí celkem nepoškozeny a leckdy i posíleny (například e-commerce).

Proč jsme nejen já, ale i mnoho dalších považovali specializaci za klíč k úspěchu? Důvodů je celá řada: snazší vytipování cílové skupiny, snadné určení vhodného propagačního kanálu a samozřejmě lepší finanční ohodnocení. Neméně důležitá je svoboda ve výběru zakázek i v organizaci času, o klienta musím jako specializovaný lektor/překladatel/kdokoliv bojovat tak akorát – a hodně klientů prostě přijde samo – a zároveň nám specializace zajišťuje určité uznání, byť třeba jen v rámci naší jazykářské komunity. Jsme ti, na které se ostatní obracejí, pokud potřebují něco z našeho oboru.

V některých odvětvích jazykových služeb je navíc specializace takřka nezbytnost z hlediska kvality odevzdané práce (například medicínské překlady), a obecně platí, že je to také klíčový marketingový nástroj – je to způsob, jak se odlišit od ostatních, vybudovat si zapamatovatelný brand nebo využít v propagaci SEO. 

Jen malá odbočka, pokud by snad na tenhle článek narazil někdo nezasvěcený. Jak vlastně koronavirus zasáhl jazykové profese?

• Vzhledem k tomu, že jednou z nejpostiženějších oblastí je cestovní ruch, tak poměrně těžké období za sebou mají průvodci a také tlumočníci. Nejenže nepřijeli turisté, ale stejně tak neměl jak dorazit obchodní partner nebo účastník konference. Kam by taky jezdil, když konferenci zrušili…
• U překladatelů záleží na překládaných oborech. Jinak si vedl ten, kdo lokalizuje webové stránky, a jinak ten, kdo překládá dejme tomu pro Škodovku, kde se na víc než měsíc život úplně zastavil. (viz dále komentář Petra Mundeva)
• U literárních překladatelů můžeme s trochou nadsázky konstatovat, že celý ten obor byl na tom už před krizí tak špatně, že ho krize samotná vlastně až tak moc nezasáhla. (viz například nedávný článek Michala Švece Překladatelé jako rukojmí)
• Také výuka byla zasažena dost nerovnoměrně, zejména firemní výuka byla na minimu už od začátku epidemie, protože firmy zareagovaly překvapivě rychle a začaly utahovat opasky prakticky okamžitě. Zaměstnanecké kurzy jsou věc zbytná, co si budeme povídat. Naopak ze strany individuálních studentů, kteří chtěli čas strávený v karanténě smysluplně využít, byl zájem rozhodně zvýšený. A mnoho kolegů podržel právě tento typ poptávky.

Poslední měsíce ukázaly, jak je všechno vratké. Osud mnoha kolegů záležel čistě na tom, na jaký segment trhu jsou navázáni. Vlastně mám pocit, že jsem se v lecčems pořádně zmýlila. Zdůrazňovala jsem na svých seminářích vždycky spíš finanční gramotnost, nutnost vytvářet rezervy, sjednat si pojištění a obecněji: pojmenovat rizika a snažit se jim předcházet. Posledních několik let jsme se totiž pohybovali v konjunktuře. Možná se vám to nemusí pozdávat, ale dařilo se nám dobře a byla to ideální doba, abychom si něco dali stranou na horší časy. Každému, kdo se jen trochu zajímá o ekonomiku, bylo jasné, že menší či větší krize prostě přijde. Jenže místo „obvyklé“ krize přišel koronavirus.

Osobně za největší paradox všech marketingových pouček považuju to, že krizi poměrně dobře přestáli pětibojaři, tedy kolegové, kteří berou „všechno“ – překlady, výuku, tlumočení, průvodcování. Není to úplně přirozená diversifikace, můžeme to nazvat spíš trochu vynucenou diversifikací. Snad nikoho neurazím, když řeknu, že tenhle přístup se v našem oboru týká spíš začátečníků. A snad i díky tomu, že se jedná většinou o mladší kolegy, ale především díky mnoha židlím, na kterých sedí, mohli reagovat na novou situaci pružně a přitom bez většího úsilí.

Rozhodně to ale podle mě není návod a stále takový přístup považuju z dlouhodobého hlediska za nepřijatelný (už jen proto, že téměř neumožňuje žádný kariérní rozvoj). Nějaké poučení z toho ale vyplývá pro nás pro všechny. Dost možná nám nastávají turbulentní časy, které s sebou kromě běžné ekonomické sinusoidy ve smyslu „z konjunktury do krize a zase zpátky“ ponesou i méně předvídatelné jevy. A uspěje ten, komu se podaří řízeně diversifikovat příjmy (zdůrazňuji řízeně, ne pod tlakem agentur nebo trhu).

Do budoucna bude prostě potřeba mít víc želízek v ohni. Počítá se všechno, najít si zaměstnání, rozšířit portfolio služeb, případně to, co dělám jako službu, nabídnout také jako produkt. V posledních týdnech mnoho kolegů „dotáhlo“ online kurzy, které jim ležely v šuplíku měsíce. Koneckonců do této skupiny patřím i já. 

Situaci mezi lektory znám podstatně lépe než mezi překladateli. Protože mě zajímal pohled insidera, zeptala jsem se kolegy Petra Mundeva, jak vidí právě tohle téma on z perspektivy překladatelské. Petr k tomu říká:

„Má to v zásadě dvě roviny: ten, kdo kombinuje víc jazykových povolání, je víc v bezpečí, protože má prostě diverzifikovanější zdroje příjmu. Dobře je to vidět na tom, jak se v posledních měsících trápili tlumočníci (tj. ti, kteří tlumočení upřednostňují jako hlavní nebo ho mají jako výhradní činnost). V překladu potom v dobách krizí míň trpí generalista, protože krize nepostihuje všechny obory činností stejně, takže když je větší výpadek třeba v oboru automotive, může ho kompenzovat vyšším objemem zakázek odjinud. Nesmí ale trpět kvalita, pořád je potřeba umět si říct dost tam, kde vím, že mám limity ve znalostech. A jakmile ekonomika přejde do druhé fáze véčka, je potřeba se vrátit do starých kolejí a držet se v mezích toho, čemu rozumím nejlíp.“

Hlavně ta poslední poznámka mi připadá dost podstatná, můžu si dělat výlety do oborů, které jsou mi trochu vzdálenější, ale musím si být vědom svých limitů. A brát to jako dočasné provizorium. Je ovšem nasnadě ptát se, zda se věci vůbec vrátí do starých kolejí. Tlumočnice Hanna Marciniak je ve svém nedávném článku COVID-19 a co dál? Budoucnost jazykových služeb po koronakrizi spíš skeptická. V článku zdůrazňuje především tlak na digitalizaci a zároveň fakt, že se promění jak trh, tak jazykové služby samotné. Například poroste poptávka po editaci strojového překladu. Ten překladatelé obecně nesou dost nelibě, ale zdá se, že se s ním prostě budou muset naučit žít. Nebo musí být schopni přesvědčit zákazníka o nutnosti klasického překladu.

Pro mě osobně je hlavním poznáním posledních měsíců právě to, že je třeba být ještě mnohem pružnější, než jsem si myslela. Flexibilita, přizpůsobivost, schopnost reagovat na trendy, to všechno jsem vždycky považovala za důležitou součást podnikání. V posledních měsících mi došlo, že je to součást dost možná nejdůležitější. 

Praktické rady

• Diversifikovat s rozumem, nepanikařit, neměnit původní plány zbrkle.
• Diversifikace příjmů nemusí nutně znamenat, že přiberu nový obor nebo si najdu poloviční úvazek. Můžu pouze rozšířit stávající portofolio, například připojit poradenství nebo konzultace.
• Všude tam, kde je to jen trochu možné, nabízet nejen služby, ale i produkty.
• Zdravá diversifikace je ta, kterou si řídím já, ne ta, do které mě dohnal trh a moje bezútěšná situace.