T. G. M.
O T. G. Masarykovi se obecně ví, že měl na jazyky mimořádný talent – uvádí se, že v různé míře jich uměl asi 9: němčinu, angličtinu, francouzštinu, ruštinu, italštinu, polštinu, srbocharvátštinu, řečtinu a latinu. Vyrůstal dvojjazyčně, česko-německy, už ve 14 letech odešel do Vídně, aby se vyučil zámečníkem, a když se vrátil zpět, studoval na německém gymnáziu v Brně. Zpočátku dokonce dle vlastních slov lépe ovládal němčinu než češtinu. S manželkou, Američankou Charlotte Garrigue, mluvil nejprve pouze anglicky, neboť česky se naučila až později. Masaryk se také z vlastního zájmu krátce učil sanskrt a arabštinu, což podtrhávalo jeho smýšlení jako „světoobčana“. Ne náhodou je mu ostatně připisován slavný citát „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“. Jedním z Masarykových největších lingvistických přínosů byl výzkum (ne)pravosti jazyka Rukopisu zelenohorského a královedvorského.
Edvard Beneš
Ačkoliv se o jazykových znalostech druhého československého prezidenta moc nepíše, jedno je jisté: nejlépe uměl francouzštinu, ze které dokonce v mládí překládal. Tuhle možnost přivýdělku mu zprostředkoval sám Masaryk. V roce 1905 vyšel Benešův překlad Zolova románu Zabiják, v němž se vlastním jménem Eduard poprvé podepsal jako Edvard, což mu již zůstalo do konce života. Jakožto zarytého abstinenta jej Zolovo dílo plné alkoholismu inspirovalo k napsání několika studií o alkoholismu jako sociálním jevu. Roku 1905 začal studovat romanistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Znalost francouzštiny rozvíjel také později během studia na třech francouzských univerzitách: Sorbonnské univerzitě (kde později rovněž přednášel), Svobodné škole politických nauk a univerzitě v Dijonu. Během pobytu ve Francii pravidelně psal články do francouzských novin.
Emil Hácha
Vystudovaného právníka Emila Háchu jazyky velmi bavily již od mládí. Kromě němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny ovládal řadu slovanských jazyků: polštinu, ruštinu, slovinštinu, přičemž většinu se naučil jako samouk. Např. znalost němčiny získal pouze čtením německých knih, neboť navštěvoval výhradně české školy a s jazykem běžně nepřicházel tolik do styku. Během gymnaziálních let doučoval češtinu děti z bohatých rodin. Po absolvování univerzity němčinu uměl lépe než rodilí mluvčí a přeložil do ní dokonce několik odborných právnických spisů. Se vznikem Československa se výborně naučil slovensky, a tak některé své projevy ke slovenskému lidu proslovoval ve slovenštině. Jeho mladší bratr Teodor, jenž strávil 8 let v USA, Háchu doučoval angličtinu a přivedl jej k překládání anglické beletrie. Do češtiny spolu přeložili např. Tři muže ve člunu od Jeroma Klapky Jeroma. Samostatně pak Hácha přeložil také práci Roberta Louise Stevensona o Françoisi Villonovi nebo Povídky z Indie od Rudyarda Kiplinga. Pokusil se též o vlastní literární tvorbu, když anonymně vydal básnickou sbírku Omyly a přeludy.
Ludvík Svoboda
Během své služby v Podkarpatské Rusi mezi léty 1923–1931 se z nutnosti rozumět vojákům maďarského původu naučil maďarštinu. V roce 1929 dokonce z maďarského jazyka a literatury složil státní zkoušku na Univerzitě Komenského v Bratislavě, načež mu bylo vzhledem k nedostatku učitelů nabídnuto místo profesora maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. I přesto, že se Svobodovi nejprve nabídka vůbec nezamlouvala, mezi léty 1931–1934 zde maďarštinu skutečně vyučoval. Učebnice pro přípravu budoucích důstojníků tehdy skoro neexistovaly, a tak Svoboda spolu s majorem Krakovským vypracoval Praktickou učebnici maďarského jazyka pro vojenskou akademii, která čítala celkem 118 stran. Podle vzpomínek pamětníků se prý kromě výuky samotného jazyka v hodinách zaměřoval na otázky všeobecného vzdělání budoucích absolventů.