15 důvodů, proč je krize dobrá na jazyky (Líza Getta)
Zvýšený zájem o studium cizích jazyků během krizí již dokázaly dvě události: finanční krize v roce 2008 a vrchol celosvětové pandemie mezi léty 2020–2021. Kvůli omezením a dalším souvisejícím výzvám se lidé v obou případech rozhodli neztrácet čas a pustit se do něčeho, co stejně jednou zúročí.
Markantně se v nelehkých dobách zvýšilzájem o studium jazyka bez učitele, tedy tak, jak se většinou učí polygloti. Počet stažení aplikace Duolinguo např. v roce 2021 vzrostl až o 300 procent ve srovnání s rokem 2019. Zejména za dobu pandemie se mnohým začínajícím samoukům osvědčila znatelně nižší finanční náročnost výuky a luxus být pánem svého studijního času.
Rozhodnutí začít se učit cizí jazyk právě v období krize trochu vychází z tzv. Marshmallow Experimentu, během kterého vědci Stanfordovy univerzity dětem dali na výběr: sníst jedno Marshmallow teď hned, anebo počkat, až budou moct sníst hned dvě. Podobně i my máme v krizi dvě možnosti: zahánět strach prostředky s rychlým, ale krátkodobým účinkem (sladkosti, alkohol…), anebo investovat čas do činností, jejichž účinek se sice projeví až za delší dobu, ale skutečně se vyplatí.
Rozhodnutí učit se nový jazyk právě v krizi nám rovněž dává dlouhodobý plán a s ním i pocit stability, který je v nejistých časech klíčový pro udržení psychické i fyzické pohody. Právě v době, kdy se situace dynamicky mění nejen ze dne na den, ale doslova z hodiny na hodinu, je výborný nápad si učebním plánem dodat do života trochu řádu.
Nutnost soustředit se na novou gramatiku, neznámá slovíčka, odlišnou výslovnost a další specifika cizího jazyka pomáhá přijít na jiné myšlenky. A navíc, zkušenost s novým jazykem se může stát zajímavým a zároveň poměrně univerzálním tématem k hovoru.
Proces učení se čemukoliv novému je klíčový pro přežití lidského druhu, a proto nás mozek za každý pokrok přirozeně odměňuje vylučováním hormonů štěstí, čímž nám dodává motivaci v této prospěšné činnosti pokračovat dál a dál. Jinými slovy, čím víc se cizí jazyk učíme, tím se stáváme šťastnějšími.
Hormony štěstí se ale také vylučují při pomyšlení na odměnu, kterou se při učení jazyků může stát dovolená na místo, kde se oněm jazykem hovoří, úspěšné složení zkoušky, povýšení v práci, seznámení s novými zajímavými lidmi a mnoho dalšího.
Jakýkoliv dílčí úspěch také zvyšuje sebevědomí, čímž zároveň snižuje hladiny stresových hormonů – kortizolu a adrenalinu. Zjednodušeně řečeno, čím lépe známe cizí jazyk, tím se stáváme odolnějšími.
Osvojování cizího jazyka vede k rozvoji kritického myšlení, které se docela hodí při interpretaci a ověřování negativních zpráv. Každý jazyk zprostředkovává trochu jiný pohled na svět – slovní zásoba k určitým životním oblastem je v některých jazycích chudší, v jiných zase bohatší. Proto se například studenti francouzštiny rázem začínají jinak dívat na oblast gastronomie a zájemci o skandinávské jazyky si vypěstuji mnohem vřelejší vztah ke sněhu.
Dokonce je vědecky dokázáno, že když jsme nuceni cokoliv přijímat či vyjadřovat v cizím jazyce, přistupujeme k informacím o hodně racionálněji, než když s nimi pracujeme ve své mateřštině, která více než rozum zaměstnává emoce a intuici. Proto je nás mnohem těžší urazit právě v cizím jazyce…
Rovněž se ukázalo, že počáteční špatná nálada přispívá k efektivnějšímu učení mnohem víc než dobrá. K tomuto zjištění odborníky přivedl experiment, kdy se část respondentů měla před plněním vědomostního textu dívat na smutný, druhá na veselý film. A právě po shlédnutí tragického snímku se účastníkům dařilo přemýšlet mnohem efektivněji než těm, kteří zhlédli komedii.
Ve špatné náladě se údajně mnohem víc zaměřujeme na fakta a detaily, zatímco pozitivní emoce spíše podporují kreativitu. A protože cizí jazyky vyžadují obojí, není třeba čekat na „tu správnou náladu“.
Studium cizího jazyka z nás dělá lepší posluchače, protože se najednou musíme na poslech soustředit mnohem pozorněji, ať už jde o zprávy nebo jakékoliv názory, které se týkají ne úplně jednoduchých témat.
Znalost minimálně jednoho cizího jazyka prodlužuje plnohodnotný kognitivní život zhruba o 5 let, což je mnohem víc, než nám vzala největší světová pandemie i kdejaká finanční krize.
A jaký je ten správný jazyk na krizi? Od jednodušších jazyků jako je španělština, italština nebo angličtina lze alespoň ze začátku očekávat docela výrazný pokrok, což může přispět právě k pocitům štěstí, zadostiučinění a sebevědomí. Některé slovanské jazyky, které jsou češtině zdánlivě podobné, jako chorvatština, srbština nebo makedonština zase vyžadují bedlivější soustředění na zrádné odlišnosti a o to víc dokážou vytěsnit nežádoucí myšlenky. No a jazyky se zcela jiným systémem, jako je třeba finština, turečtina nebo japonština podpoří kritické myšlení a jiný náhled na skutečnosti.