Paměť a cizí jazyky

Boj se slovíčky

Boj se slovíčky zná každý student cizího jazyka. Většinou si je píšeme do slovníčku a pak s tím slovníčkem všude chodíme a snažíme se to do sebe nějak dostat. Klíčová otázka dnešního příspěvku zní: Proč to často nefunguje???

Trocha teorie

Jaké jsou typy paměti

Dva základní typy, o kterých se hodí vědět, jsou paměť mechanická a logická. Mechanickou paměť mají děti – proto jim taky nedělá potíže se z obyčejného slovníčku ten seznam zpaměti naučit. Čím jsme starší, tím víc musíme zapojit paměť logickou, která je vázaná na souvislosti, příběhy, asociace – prostě to, co už známe.

Paměť také můžeme dělit na akustickou (pamatuju si, co slyším), vizuální (pamatuju si, co vidím) a kinetickou (pamatuju si, co dělám). Vyplatí se zapojit co nejvíc paměťových center, protože platí staré známé:

Pamatujeme si 10 % z toho, co čteme, 20 % z toho, co slyšíme, 30 % z toho, co vidíme, 50 % z toho, co slyšíme i vidíme, 70 % z toho, co řekneme a 90 % z toho, co děláme.

Proto je skutečně vhodné při učení zapojovat všechny smysly: psát (pohyb, kinetická paměť), číst (vizuální) a mluvit (akustická, slyším se).

Co ještě ovlivňuje paměť?

Zejména věk, spánek, ale taky konzumace alkoholu a jiných návykových látek. Zejména spánek je klíčový, protože při něm dochází k tzv. konsolidaci, což je něco jako usazení nových informací.

Praxe

Jak tedy na slovíčka vyzrát? Předně: Neučte se je izolovaně, bez kontextu a motivace. Snáze si vybavujeme informace:

  1. které jsme získali v nějakém smysluplném celku (příběhu, asociaci)
  2. které pro nás mají význam, například jsou spojeny s nějakým silnějším citovým zážitkem, třeba i hrou
  3. které jsme získali zapojením více smyslů (slovíčko lze doplnit například gestem)

Pokud máte rádi čísla a fakta, tak by Vás mohlo zajímat, že jedno slovo musíte použít přibližně šedesátkrát, abyste si ho navždy zapamatovali (počítá se vše, jednou se slovo učím, jednou ho vidím při četbě, jednou slyším ve filmu, to vše je „použití slova“). Pozor! Pokud slovo použijete v motivovaném kontextu, stačí jej k zapamatování použít pouze dvacetkrát. Co se míní tím motivovaným kontextem? To je situace, ve které jste angažovaní – například hra, skutečná osobní potřeba (například jsem v cizině a něco hledám). Je to prostě situace, ve které Vám o něco skutečně jde. Nepoužíváte slovo jen proto, že zrovna teď je Vaše studijní chvilka s angličtinou, ale používáte ho spontánně, v rámci nějaké osobní potřeby, nějakého osobního zájmu. Je tedy dobré začít minimálně tím, že k novým slovům budete vymýšlet věty, které odpovídají Vaší životní realitě a je pravděpodobné, že takové věty skutečně použijete. Místo izolovaných slov ve slovníčku už se pak učíte rovnou tyto věty. A klidně to doprovoďte vhodným tónem hlasu  a neverbálním postojem, to vše pomáhá.

Co si můžete vyzkoušet?

Známou pomůckou jsou mnemotechnické pomůcky. Příklad: Anglické pelvis „pánev“ si snadno zapamatujeme podle Elvise Presleyho. Kdo jiný přece kroutí pánví než Elvis? A pak už máme básničku Elvis – pelvis. Proč ne? Jde tu vždy o nějakou vnější souvislost. Ještě efektivnější než na jednotlivá slovíčka je používat mnemotechnické pomůcky na výčet, například výčet výjimek (z rodu, ze slovesné třídy). Jsem si jistá, že na jakýchkoliv pět až deset slov zvládnete vymyslet krátký příběh. A čím směšnější bude, tím lépe.

Pak tu máme prostorovou metodu nebo také metodu loci – spojit slova s dobře známým místy, ale třeba i lidmi. Jakmile vyrazíte z domu do terénu, hned si opakujete slovíčka. Pozor – nejedná se o pouhé spojování slov a viděných předmětů, spíš o asociace na daná témata. Můžete dávat legrační přezdívky lidem, které běžně potkáváte, můžete mít místa, kterými procházíte spojená s oblíbeným citátem nebo obyčejnou větou z konverzace.

Metodu free recall mám velmi ráda, protože mi připadá nejméně násilná. Rozložte před sebe třeba dvacet kartiček s novými slovíčky a nařiďte si budík na pět minut. Pak kartičky odložte a vybavujte si pomalu, bez tlaku slova, která jste si zapamatovali. Slova, která se tak dostanou do Vaší hlavy, tam pravděpodobně zůstanou déle. Později se můžete rozhodnout, co s těmi, která jste si nezapamatovali. Můžete zopakovat free recall, můžete použít jinou z uvedených metod a můžete je taky hodit za hlavu.

Co dělat, když si nemůžu zapamatovat slovíčko?

Znáte to – jedno jediné slovíčko a nechce do hlavy a nechce. Jaké máme možnosti?

  • první otázka: Opravdu jste už zkusili všechny dostupné a výše uvedené metody? Vymysleli jste pro toto slovíčko vlastní větu v nějakém motivovaném kontextu? Snažili jste se mu najít kamaráda, se kterým byste ho spárovali? A stále se nedaří? Pak máte několik možností:
  • použít mnemotechnickou pomůcku (už o nich byla řeč, Elvis – pelvis)
  • použít metodu zubního kartáčku – prý se jí také říká „záchodová“), prostě napsat slovíčko někam, kde se často vyskytujeme nebo na předmět, který držíme často v ruce
  • zhudebnit – opět nejlépe v rámci věty, ale superdlouhá německá slovíčka můžete zhudebňovat i izolovaně. Ti z nás, kteří nemají hudební sluch, si prostě vezmou nějakou obecně známou melodii jako třeba „Škoda lásky“ nebo „Má drahá dej mi víc“. (Tip na závěr: Měl by sedět počet slabik :-))

Máte svojí vlastní osvědčenou metodu, jak si slovíčka zapamatovat? Budu moc ráda, když mi o ní napíšete.

Chcete se dovědět víc o tom, co nám pomáhá učit se efektivně cizí jazyky? Ráda se s Vámi setkám na svém kurzu Jak si osvojit cizí jazyk co nejrychleji.